Během rusko-ukrajinské války Rusko násilně přemístilo téměř 20 000 ukrajinských dětí na území pod svou kontrolou, přidělilo jim ruské občanství, násilně je adoptovalo do ruských rodin a vytvořilo překážky jejich znovusjednocení s rodiči a vlastí. Organizace spojených národů označila tyto deportace za válečné zločiny. Mezinárodní trestní soud (ICC) vydal zatykače na ruského prezidenta Vladimira Putina (který tyto nucené adopce otevřeně podporoval a prosadil legislativu umožňující jejich provádění) a komisařku pro práva dětí Marii Lvovovou-Bělovovou za jejich údajnou účast. Podle mezinárodního práva, včetně Úmluvy o genocidě z roku 1948, takové činy představují genocidu, jsou-li spáchány s úmyslem zničit zcela nebo zčásti národ nebo etnickou skupinu.
Ukrajinské děti byly unášeny ruským státem poté, co byli jejich rodiče zadrženi ruskými okupačními úřady nebo zabiti během invaze, nebo poté, co byly během bojů odděleny od rodičů. Děti byly rovněž unášeny ze státních institucí v okupovaných oblastech a prostřednictvím „letních táborů“ na ruském území. Unesené děti byly podrobovány rusifikaci; vychovávat děti války v cizím národě a kultuře může představovat čin genocidy, pokud je cílem vymazání jejich národní identity.
Ukrajinské úřady ověřily totožnost více než 19 000 unesených dětí, data shromažďují a průběžně aktualizují v rámci online platformy „Children of War“. Ruské úřady tvrdí, že do poloviny roku 2023 bylo přemístěno více než 700 000 ukrajinských dětí, a ukrajinský ombudsman pro práva dětí se domnívá, že skutečný počet unesených může být ve statisících. Charitativní organizace Save Ukraine pomáhá s repatriací a znovusjednocováním unesených dětí s rodinami. Daria Herasymčuk je ukrajinskou prezidentskou komisařkou pro práva dětí a jejich rehabilitaci.
V srpnu 2025 vytvořily ruské okupační úřady na Ukrajině internetový katalog, kde si Rusové mohou „vybírat“ ukrajinské děti podle fotografií a popisů, jako například „poslušné“ nebo „klidné“, s možností filtrování podle věku, barvy očí a vlasů."Russia Launches Online Catalog Listing Ukrainian Children for Adoption, Featuring Traits Like 'Obedient'" United 24 Media (August 7, 2025)
Historie
Desátá léta 21. století Rusko začalo převážet děti z ukrajinských území v roce 2014, v prvním roce rusko-ukrajinské války. První takový rozsáhlý program byl zahájen ruskou charitativní celebritou Jelizavetou Glinkou. Na začátku února 2022 Rusko „evakuovalo“ 500 údajných sirotků z Doněcké oblasti na ruské území.
2022
První zprávy o nucených deportacích do Ruska v rámci ruské invaze na Ukrajinu se objevily v polovině března 2022 během obléhání Mariupolu. Téhož měsíce ruská zmocněnkyně pro práva dětí Marija Lvovová-Bělovová uvedla, že skupina ukrajinských dětí převezených z Mariupolu do Ruska zpočátku zdůrazňovala svou ukrajinskou identitu, ale že se tato identita změnila v lásku k Rusku, přičemž dodala, že jedno z těchto dětí sama adoptovala.
Již 22. března 2022 ukrajinské a americké úřady tvrdily, že více než 2300 dětí bylo uneseno ruskými silami z Doněcké a Luhanské oblasti.
30. květa Vladimir Putin podepsal dekret, který zjednodušil proces adopce ukrajinských sirotků nebo dětí bez rodičovské péče a udělování ruského občanství.
Do 11. dubna bylo podle OSN vysídleno dvě třetiny z 7,5 milionu ukrajinských dětí. Ukrajinská zmocněnkyně pro lidská práva Ljudmila Denisovová a velvyslanec při OSN Serhij Kyslycja tehdy uvedli, že více než 120 000 dětí bylo deportováno do Ruska. K 26. květnu bylo hlášeno, že více než 238 000 ukrajinských dětí bylo deportováno na ruské území.
Ukrajina tuto otázku vznesla na jednání Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) počátkem června, kde vedoucí ukrajinské mise Jevhenij Cimbaliuk citoval zprávu od ukrajinského dítěte, které bylo násilně adoptováno navzdory tomu, že mělo žijící blízké příbuzné; v dopisu adresovaném jeho tetě stálo mimo jiné: „Říkají, že jsem sirotek. Ale já nejsem sirotek, mám tebe, mám prarodiče. Je tu tolik dětí jako já. Říkají, že nás chtějí nechat v Rusku. A já nechci zůstat v Rusku!“
Podle Ukrajinské pravdy odvezlo Rusko 267 sirotků z Mariupolu do Rostovské oblasti, aby z nich byli učiněni ruští občané, pod dohledem Marie Lvovové-Bělovové. Zpráva také uvádí, že ruské úřady vyhledávaly a shromažďovaly osiřelé děti, které měly být převezeny na neznámé místo.
Sky News zveřejnila kamerové záběry datované červen 2022, na nichž ruští příslušníci FSB vstupují do sirotčince v Chersonu, aby pátrali po sirotcích. Personál, vědomý si rizika únosů dětí, děti před jejich příchodem ukryl. Když FSB nenašla žádné děti, zabavila záznamy, počítače a systém CCTV z útulku, zjevně ve snaze vypátrat ukryté děti. Ruské úřady následně poslaly do sirotčince 15 unesených dětí, aby tam byly umístěny, avšak ruští okupanti je při ústupu z Chersonu opět odvezli. Ruským silám se rovněž podařilo unést děti z jiného chersonského sirotčince, uvedl svědek pro Sky News.
V červnu 2022 Michail Mizincev, vedoucí Národního centra řízení obrany, tvrdil, že do Ruska bylo deportováno 1 936 911 Ukrajinců, z toho 307 423 dětí.
7. září oznámil představitel Organizace spojených národů, že existují věrohodná obvinění, že ruské síly posílaly ukrajinské děti do Ruska k adopci v rámci programu nucené deportace, a americký velvyslanec informoval Radu bezpečnosti OSN, že jen v červenci bylo do Ruska převezeno více než 1 800 ukrajinských dětí.
Únosy dětí během "filtračních" procedur byly zdokumentovány v zprávě Amnesty International z 10. listopadu 2022 s názvem „Russia’s Unlawful Transfer And Abuse Of Civilians In Ukraine During 'Filtration'“. Jedenáctiletý chlapec vypověděl Amnesty International:
V prosinci 2022 zveřejnila Eastern Human Rights Group a Institut pro strategický výzkum a bezpečnost zprávu, podle níž byly deportace v Donbasu Ruskou federací připravovány předem pod záminkou „evakuace“.
2023 Už 28. dubna 2023 se únosy staly předmětem zájmu na RB OSN.
Podle zprávy agentury Reuters z srpna 2023 Alexej Petrov, poradce úřadu ruského prezidentského zmocněnce pro práva dětí, ve své online aktivitě používal neonacistickou rétoriku a symboly a spojoval se s neonacistickými, bělošsky supremačistickými a krajně pravicovými ruskými hnutími.
2024 2. února 2024 byla zahájena činnost Mezinárodní koalice pro návrat ukrajinských dětí s 37 partnerskými státy. Spolupředsedaly jí Ukrajina a Kanada.
V únoru 2024 National Public Radio zpovídalo dvě dříve unesené děti poté, co byly vyslechnuty Výborem pro zahraniční věci Sněmovny reprezentantů. Později během zasedání 118. Kongresu Spojených států předložila poslankyně Susan Wild návrh H.Res 149: „Odsuzující nezákonné únosy a násilné přesuny dětí z Ukrajiny do Ruské federace“; získal 39 spolusponzorů. Sněmovna návrh schválila 19. března 2024 poměrem hlasů 390 ku 9. Proti hlasovali: Marjorie Taylor Greene, Tom Tiffany, Eric Burlison, Andy Biggs, Clay Higgins, Thomas Massie, Matt Rosendale, Warren Davidson a Chip Roy.
V červnu 2024 si Ukrajinci uvědomili, že Rusko zveřejnilo fotografie několika unesených dětí v online formátu.
2025 V říjnu 2025 oznámila první dáma Spojených států Melania Trumpová, že díky probíhajícím jednáním s Putinem napomohla znovusjednocení osmi dětí, které byly „vysídleny“. Podle Trumpové byly tři z těchto dětí odděleny od svých rodin a „vysídleny“ do Ruska kvůli bojům na frontě, zatímco ostatní byly odděleny od rodinných příslušníků přes hranice v důsledku bojů.
Únosy Drtivá většina unesených dětí byla unesena z jižní a východní Ukrajiny (Chersonské, Charkovské, Záporožské, Doněcké, Luhanské a Mykolajivské oblasti). Podle ukrajinského ombudsmana pro práva dětí provádí Rusko únosy s cílem doplnit vlastní populaci a provádí zdravotní prohlídky dětí, aby integrovalo pouze zdravé ukrajinské děti do ruského národa.
Oddělení dětí od rodičů.n Některé děti byly uneseny poté, co byly při útěku z aktivních válečných zón odděleny od svých rodičů, a některé byly uneseny poté, co byli jejich rodiče zadrženi v filtračních táborech. Některé děti byly uneseny a odvezeny do Ruska rodinnými přáteli nebo příbuznými, kteří se snažili získat finanční nebo materiální prospěch z pobídek zavedených ruským státem s cílem podporovat adopci ukrajinských dětí ruskými rodinami. Ukrajinský ombudsman pro práva dětí tvrdí, že ruské okupační orgány používají únosy jako trestné opatření proti rodičům, kteří neuposlechnou okupační úřady, přičemž jim jako trest za nesouhlas odnímají rodičovská práva. Některé děti jsou podle ukrajinských představitelů unášeny ruskými úřady poté, co jejich rodiče zabily ruské síly.
Státní instituce Děti byly unášeny z ukrajinských státních zařízení, jako jsou sirotčince, domovy pro mládež, pečovatelské domy, nemocnice, a internáty; mnoho násilně převezených dětí bylo odvezeno právě ze sirotčinců a zařízení typu domovů pro mládež. Státní instituce navíc během chaosu války ztratily přehled o tisících dětí ve své péči.
Většina dětí v péči ukrajinských státních institucí (včetně některých v sirotčincích) nejsou sirotci, ale byly pouze dočasně či trvale svěřeny do péče státu rodiči potýkajícími se s osobními problémy, jako je chudoba, nemoc nebo závislosti. Ukrajinský stát umožňuje rodičům dobrovolné dočasné nebo trvalé umístění dětí do péče státních institucí. Asi 90 % ukrajinských dětí žijících ve státní péči tak byli „sociální sirotci“ – děti, jejichž rodinní příslušníci z různých důvodů o ně nemohli pečovat. Organizace spojených národů odhadovala, že před invazí v roce 2022 žilo v ukrajinských státních zařízeních kolem 90 000 dětí. Bez ohledu na to, zda měly děti žijící rodiče, nebo byly skutečně svěřenci státu, představují takovéto násilné přesuny během války pravděpodobně válečný zločin.
BBC uvedla, že mnoho unesených dětí bylo posláno do „převýchovných táborů nebo psychiatrických zařízení“ v Rusku. Yale School of Public Health zdokumentovala „systematické“ úsilí o vymývání mozků ukrajinským dětem.
Pobyty v letních táborech Rodiče v ruskem okupovaných oblastech byli ruskými okupačními úřady, ruskými silami a učiteli povzbuzováni, aby posílali své děti do takzvaných „letních táborů“ (ve skutečnosti převýchovných táborů pro ukrajinské děti), aby si odpočinuly od rusko-ukrajinské války. Někteří rodiče byli pod tlakem, aby své děti do táborů poslali, zatímco jiní souhlasili proto, aby dostali své děti z aktivní válečné zóny, nebo aby využili příležitosti poskytnout jim bezplatný výjezd (mnoho rodin, které souhlasily s odesláním dětí, mělo ekonomické potíže), či lepší životní podmínky uprostřed válečných útrap.