Gen. Štefan Jurech (9. června 1898 Bošáca – 4. března 1945? Koncentrační tábor Flossenbürg) byl československý důstojník a slovenský generál, účastník příprav Slovenského národního povstání a oběť nacismu.
Život
Před první světovou válkou Štefan Jurech se narodil 9. června 1898 v Bošáce u Nového Mesta nad Váhom v početné rodině rolníka Jána Jurecha a Anny rozené Adamátové. V rodné obci vychodil čtyřletou lidovou školu, měšťanskou školu, mezi lety 1910 a 1916 pak studoval na maďarském gymnáziu v Trenčíně.
První světová válka Do c. a k. armády narukoval Štefan Jurech v roce 1916 po ukončení studií. Absolvoval školu důstojníků v záloze a poté působil jako velitel roje, čety a roty. Bojoval na rumunské, italské a francouzské frontě. Do Československých legií nepřešel. První světovou válku zakončil v hodnosti poručíka.
Mezi světovými válkami Po ukončení první světové války se Štefan Jurech v prosinci 1918 přihlásil do nově vznikající československé armády. Sloužil v Trenčíně a poté v Košicích, na jaře 1919 jako velitel roty bojoval v Maďarsko-československé válce, následně absolvoval instruktorský kurz v Milovicích. Působil na Slovensku a průběžně si zvyšoval kvalifikaci. Mezi lety 1929 a 1932 studoval na Vysoké škole válečné v Praze, v červenci 1932 byl zařazen do skupiny důstojníků generálního štábu a do roku 1937 působil na velitelských funkcích v Bratislavě. Poté zastával post velitele 2. oddělení štábu na Zemském vojenském velitelství v Brně, během událostí spojených s Mnichovskou dohodou působil v Olomouci, po nich byl členem česko-polské delimitační komise. Před rozpadem Československa působil jako přednosta kabinetu vládního delegáta Slovenské krajiny u Ministerstva národní obrany. Dosáhl hodnosti majora.
Druhá světová válka Po rozpadu Československa v březnu 1939 přešel Štefan Jurech do služeb nově vzniklé Slovenské armády. Působil postupně na velitelských funkcích v Trenčíně, Bratislavě a Banské Bystrici. Mezi lednem 1941 a dubnem 1942 zastával funkci vojenského atašé v Budapešti, postupně získal akreditaci i pro Bukurešť a Řím. Po návratu byl k 1. květnu 1942 ustanoven velitelem Vzdušných zbraní se sídlem v Trenčíně. V září téhož roku byl odeslán na východní frontu konkrétně do Kavkazského předhoří, kde převzal velení Rychlé divize. K 1. lednu 1943 dosáhl generálské hodnosti a zúčastnil se ústupu divize na Krym. Během té doby se pokoušel s dalšími důstojníky zorganizovat přechod jednotky do zajetí, ale nebyl úspěšný. V září 1943 se vrátil do vlasti a zaujal svou původní funkci. Vojenská prokuratura proti němu zahájila vyšetřování z důvodu výše zmíněných příprav, byla na něj uvalena vyšetřovací vazba, ale pro nedostatek důkazů bylo od vyšetřování opět upuštěno. Měl být přeložen do výslužby, místo toho byl ale k 1. březnu 1944 ustanoven velitelem Vojenského vědeckého ústavu v Trenčíně. Zúčastnil se příprav Slovenského národního povstání, členství v jeho Vojenském ústředí ale odmítl z obav, že je sledován. V červenci 1944 měl být členem skupiny Karola Šmidkeho, která měla odletět na jednání do Sovětského svazu. Let se nakonec neuskutečnil. Po vypuknutí Slovenského národního povstání, o jehož počátku nebyl informován, se pokusil dostat na povstalecké území, neuspěl a dne 2. září 1944 byl zatčen v Bratislavě. Osudným se mu staly materiály nezničené a zanechané Ferdinandem Čatlošem ve služebním sejfu. Vězněn a vyslýchán gestapem byl ve Vídni a brněnských Kounicových kolejích. V lednu 1945 byl převezen do berlínské věznice Alt Moabit, kde byl opět vyslýchán ve věci organizace přechodu Rychlé divize k nepříteli. Poté byl převezen do koncentračního tábora Flossenbürg a zde byl v neznámý den popraven. V matrice v rodné obci je uveden datum 4. března 1945, tento údaj byl zapsán až v roce 1947.
Ocenění
Vyznamenání 1925 Československý válečný kříž 1914–1918 1939 Pamětní medaile za obranu Slovenska 1939 Medaile Za hrdinství II. stupně 1940 Medaile za zásluhy 1941 Kříž světové války 4. stupně 1942 Záslužný řád Německého orla 1. třídy 1943 Řád rumunské koruny 3. třídy 1943 Řád koruny krále Zvonimira 1943 Válečný vítězný kříž 4. třídy
Posmrtná ocenění Štefanu Jurechovi byl v rodné Bošáci odhalen pomníkPomník Štefana Jurecha na stránkách Spolku pro vojenská pietní místa Po Štefanu Jurechovi je pojmenována jedna z ulic v rodné Bošáci Po Štefanu Jurechovi nese jméno letiště v TrenčíněPamětní tabule Štefana Jurecha na budově řízení letového provozu trenčínského letiště na stránkách Spolku pro vojenská pietní místa
Odkazy
Literatura
Miloslav Čaplovič, Mária Stanová - Štefan Jurech 1898-1945 (Vojenský historický ústav Slovenska, 2008) ) na Databázi knih.cz
Reference
Externí odkazy Stránky věnované osobě Štefana Jurecha Štefan Jurech na stránkách Válka.cz Štefan Jurech na stránkách Spolku pro vojenská pietní místa
Kategorie:Českoslovenští vojáci Kategorie:Slovenští generálové Kategorie:Osobnosti maďarsko-československé války Kategorie:Absolventi Vysoké školy válečné Kategorie:Diplomaté Slovenska Kategorie:Osobnosti Slovenského národního povstání Kategorie:Věznění v Kounicových kolejích Kategorie:Popravení lidé Kategorie:Oběti nacistického Německa Kategorie:Nositelé Československého válečného kříže 1914–1918 Kategorie:Nositelé Záslužného řádu německého orla Kategorie:Nositelé Řádu rumunské koruny Kategorie:Nositelé Řádu koruny krále Zvonimira Kategorie:Narození v roce 1898 Kategorie:Narození 9. června Kategorie:Narození v Bošáce Kategorie:Úmrtí v roce 1945 Kategorie:Úmrtí 4. března Kategorie:Úmrtí v koncentračním táboře Flossenbürg Kategorie:Osoby s nejistým datem úmrtí Kategorie:Muži