Chlorid diethylhlinitý, též diethylaluminiumchlorid, je organohlinitá sloučenina. Obvykle se popisuje vzorcem (C2H5)2AlCl, i když vytváří dimer, [(C2H5)2AlCl]2. Používá se na přípravu Zieglerových–Nattových katalyzátorů pro výrobu polyalkenů. Také jej lze použít v organické syntéze jako Lewisovu kyselinu. V čisté podobě jde o bezbarvou pevnou látku, ale obvykle se dodává rozpuštěný v uhlovodících. Je velmi reaktivní, na vzduchu i samozápalný.
Struktura Sloučeniny s empirickými vzorci AlR2Cl (R = alkyl nebo aryl) se vyskytují jako dimery, (R2Al)2(μ-Cl)2. Atom hliníku zaujímá tetraedrickou geometrii.
Výroba a příprava Chlorid diethylhlinitý lze získat reakcí triethyldialuminiumtrichloridu, (C2H5)3Al2Cl3, se sodíkem:
2 (C2H5)3Al2Cl3 + 3 Na → 3 (C2H5)2AlCl + Al + 3 NaCl
Další možností je reakce triethylhliníku s kyselinou chlorovodíkovou:
(C2H5)3Al + HCl → (C2H5)2AlCl + C2H6
Stejný výsledek dává i tato disproporcionační reakce:
2 (C2H5)3Al + AlCl3 → 3 (C2H5)2AlCl (C2H5)3Al2Cl3 + (C2H5)3Al → 3 (C2H5)2AlCl
Použití Chlorid diethylhlinitý se, podobně jako jiné organohlinité sloučeniny, používá spolu se sloučeninami přechodných kovů na přípravu Zieglerových–Nattových katalyzátorů pro polymerizace alkenů.
Tato sloučenina může také být, jako Lewisova kyselina, použita v organické syntéze, například jako katalyzátor Dielsových–Alderových a enových reakcí. Lze jí také použít jako nukleofil nebo k zachytávání protonů.
Bezpečnost Diethylaluminiumchlorid je hořlavý a samozápalný.
Reference
Literatura Hu, Y. J.; Jiang, H. L.; Wang, H. H., „Preparation of highly branched polyethylene with acenaphthenediimine nickel chloride/diethylaluminum chloride catalyst“ Chinese Journal of Polymer Science 2006, 24 (5), 483–488 Yao, Y. M.; Qi, G. Z.; Shen, Q.; Hu, J. Y.; Lin, Y. H., „Reactivity and structural characterization of divalent samarium aryloxide with diethylaluminum chloride“ Chinese Science Bulletin 2003, 48 (20), 2164–2167
Externí odkazy
Kategorie:Organohlinité sloučeniny Kategorie:Organochloridy