Josef svobodný pán von Döpfner (16. června 1825 Verona – 16. listopadu 1891 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1844. Vyznamenal se vlastní iniciativou během války se Sardinií v bitvě u Magenty (1859). Za zásluhy obdržel prestižní Řád Marie Terezie a byl povýšen na barona (1860). Zúčastnil se také prusko-rakouské války (1866), později zastával velitelské posty v Haliči. V roce 1885 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a svou kariéru završil jako prezident Nejvyššího vojenského soudního dvora (1890–1891). Krátce před smrtí byl jmenován členem Panské sněmovny.
Životopis náhled|vlevo|Bitva u Magenty (1859) Narodil se jako syn c. k. generálmajora Ignaze Döpfnera (1786–1854) povýšeného v roce 1838 do šlechtického stavu,Rod Döpfner in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1877; Gotha, 1877; s. 148–149 dostupné online po matce Marii Maxmiliáně byl vnukem generála Josefa Smoly. V roce 1836 začal studovat gymnázium ve Vídni, ale o rok později přešel na Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě, kterou absolvoval v roce 1844. Mezitím již v roce 1843 získal hodnost poručíka. V revolučním roce 1848 se vyznamenal v Itálii, bojoval v bitvě u Custozzy a Trevisa. V roce 1849 byl převelen do Uher, kde se zúčastnil bojů proti maďarským povstalcům, vynikl při dobytí Györu a obléhání Komárna. Rychle postupoval v hodnostech (nadporučík 1848, kapitán 1849). Po porážce revoluce působil jako důstojník u generálního štábu. V roce 1857 dosáhl hodnosti majora a stal se šéfem štábu u 5. armádního sboru v Miláně.Militär-Schematismus des österreicheischen Kaiserthumes 1858; Vídeň, 1858; s. 648 dostupné online
Vyznamenal se ve válce se Sardinií, zvláště v bitvě u Magenty. Zde pronikl přes nepřátelské linie a nařídil ústup Baltinově brigádě před hrozícím obklíčením francouzského generála Mac Mahona. Z vlastní iniciativy následně podnikl útok na vesnici Macallo, nakonec ale celá bitva skončila rakouskou porážkou. Za zásluhy byl vyznamenán rytířským křížem Řádu Marie TereziePřehled nositelů Řádu Marie Terezie in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 46 dostupné onlineMĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 76Přehled nositelů Řádu Marie Terezie 1859–1914 na webu austro-hungarian army dostupné online a získal hodnost podplukovníka (1860). V letech 1860–1861 zastával funkci vojenského attaché v Petrohradě,Militär-Schematismus des österreichisches Kaiserthumes für 1860; Vídeň, 1860; s. 543 dostupné online poté byl šéfem štábu 3. armádního sboru v Lublani.Militär-Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1861–1862; Vídeň, 1861; s. 545 dostupné online V roce 1864 byl povýšen na plukovníka a převzal velení pěšího pluku č. 64. Za prusko-rakouské války byl šéfem štábu 2. armádního sboru,Přehled vrchního velení c. k. armády v prusko-rakouské válce 1866 na webu austro-hungarian army dostupné online bojoval v bitvě u Hradce Králové a u Lamače, kde po uzavření příměří ustanovil s pruským generálem Bosem demarkační linii. Po válce působil znovu u generálního štábu, kde vedl odbor pro železnice a telegrafy.Militär-Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1868; Vídeň, 1868; s. 83 dostupné online
V roce 1870 byl povýšen do hodnosti generálmajora a poté velel 13. pěší divizi v Budapešti, kde byl později velitelem 1. pěší brigády.Kais. Königl. Militär-Schematismus für 1869–1870; Vídeň, 1870; s. 143, 174 dostupné online V roce 1875 dosáhl hodnosti polního podmaršála a byl jmenován velitelem 24. pěší divize ve Lvově.Kais. Königl. Militär Schematismus für 1878; Vídeń, 1877; s. 109 dostupné online Odtud byl v roce 1879 vyslán na zdvořilostní návštěvu do Varšavy, kde v té době pobýval ruský car Alexandr II. Velitelem ve Lvově zůstal do roku 1882,Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1882; Vídeň, 1882; s. 28 dostupné online kdy byl povolán do Vídně jako prezident Vrchního vojenského soudu.Kais. Königl. Militär Schematismus für 1883; Vídeň, 1883; s. 111, 116 dostupné onlineHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 27 dostupné online V roce 1885 obdržel titulární hodnost polního zbrojmistra.Služební postup Josefa Döpfnera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 88 dostupné online Nakonec byl v roce 1890 jmenován prezidentem Nejvyššího vojenského soudního dvora (Oberster Militär-Gerichtshof),Anhang zum Schematismus für das k.u.k. Heer 1891; Vídeň, 1891; s. 37 dostupné online zemřel ale již o rok později.
Tituly a ocenění Spolu s otcem užíval od roku 1838 prostý šlechtický stav, v revolučních letech 1848-1849 byl vyznamenán Vojenským záslužným křížem a ruským Řádem sv. Anny III. třídy. Za svou aktivitu v bitvě u Magenty získal rytířský kříž Řádu Marie Terezie a Leopoldův řád. S udělením Leopoldova řádu byl spojen šlechtický titul rytíře a jako nositel Řádu Marie Terezie měl nárok na povýšení do stavu svobodných pánů, který získal v roce 1860. Během diplomatické mise v Petrohradě získal další ruská vyznamenání (Řád sv. Anny II. třídy, Řád sv. Stanislava III. třídy). Řád sv. Stanislava II. třídy získal později při návštěvě Varšavy (1879). Jako prezident Vrchního vojenského soudu obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1882).Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 263 dostupné online Od roku 1883 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 23.Přehled majitelů pěšího pluku č. 23 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 424 dostupné onlinePěší pluk č. 23 na webu valka.cz dostupné online Krátce před smrtí byl v dubnu 1891 jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny.
Rodina V roce 1863 se v Nice oženil s Alexandrinou von Manderstjerna (1836–1913), která pocházela z pobaltské šlechty. Měli spolu čtyři dcery, nejmladší Vilemína (Mimi, 1870–1932) se provdala za Rodericha Bolfrase, syna dlouholetého přednosty císařské vojenské kanceláře Arthura Bolfrase.Rodina Josefa von Döpfnera na webu geni.com dostupné onlineGothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1909; Gotha, 1909; s. 145 dostupné online
Jeho strýcové z matčiny strany Karl von Smola (1802–1862) a Josef von Smola (1805–1856) sloužili také v armádě a dosáhli generálských hodností.VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2026; Praha, 2016; s. 385–386 (heslo Smola) ISBN 978-80-905324-8-9
Odkazy
Reference
Literatura Ottův slovník naučný, díl VII.; Praha, 1893 (reprint 1997); s. 846 (heslo Josef Döpfner) ISBN 80-7185-104-3
Externí odkazy Biografie Josefa Döpfnera na webu rakouského parlamentu Josef Döpfner in: Österreichisches Biographisches Lexikon
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Tajní radové Kategorie:Rakouští baroni Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Diplomaté Rakouska Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Stanislava Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Narození 16. června Kategorie:Narození v roce 1825 Kategorie:Narození ve Veroně Kategorie:Úmrtí 16. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1891 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži