vpravo|200px|náhled|Piktogram Zákaz kouření Zákaz kouření je veřejné nařízení, obsahující právní zákaz, který omezuje kouření na pracovištích a veřejných místech.
Základní principy Vědci prokazují, že tabákový kouř je často škodlivý pro kuřáky samotné a pro osoby vystavené pasivnímu kouření. Hlavním důvodem pro zákaz kouření je tedy ochrana lidí před onemocněním srdce, rakovinou a chronickou obstrukční cévní chorobou a dalšími chronickými a akutními nemocemi způsobenými pasivním kouřením. Dalšími důvody pro zákaz kouření je ochrana před požáry (například v prostorách s nebezpečím výbuchu nebo kde je manipulováno s hořlavými látkami), dále čistota (např. na místech kde jsou připravovány léky), snížení právní zodpovědnosti, potenciální snížení spotřeby energie kvůli zvýšené spotřebě energie při klimatizaci a redukce odpadu.
V mnoha zemích je po mnoho let zákaz kouření v uzavřených prostorách začleněn do legislativy.
Zákon pro nekuřácká pracoviště je primárně cílen na redukci předčasného úmrtí, nemocí a postižení způsobených pasivním kouřením. V důsledku toho se redukují výdaje za zdravotní péči, zlepšuje produktivita práce. Pracovní místa v dané oblasti se stávají atraktivnějšími.
Například v Indianě státní agentura pro ekonomický rozvoj stanovila v roce 2006 plán za zvýšení ekonomického růstu, který povzbudí města k zavedení místního nekuřáckého zákona na pracovištích, což bude propagovat růst pracovních míst v dané oblasti.
Nejvyšší zdravotnický představitel USA Richard Carmona vydal v roce 2003 prohlášení, v němž volal po zákazu kouření v důsledku faktu, že kouření bylo ročně v USA připisováno přibližně 440 000 úmrtí v důsledku různých typů rakoviny, rozedmy plic a dalších nemocí.
Lékařské a vědecké podklady pro zákazy Vědci již nalezli vědecký důkaz, že pasivní kouření způsobuje stejné problémy jako přímé kouření včetně rakoviny plic, kardiovaskulárních chorob a respiračních nemocí stejně jako chronickou obstruktivní plicní nemoc, bronchitidu a astma. Specificky meta-analýzou bylo ukázáno na délce života nekuřáka žijícího s partnerem který doma kouří, má 20-30% větší riziko rakoviny plic. A také těm, kteří jsou kouři vystaveni na pracovišti hrozí riziko o 16-19%.
Studie Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny Světové zdravotnické organizace ukazuje, že nekuřáci jsou vystaveni stejným karcinogenním látkám jako aktivní kuřáci. Kouř z cigaret při pasivním kouření obsahuje více než 4000 chemických látek, včetně 69 známých karcinogenních jako je formaldehyd, olovo, arsen, benzen a radioaktivní polonium 210 a několik dobře známých karcinogenů což bylo dokázáno několika výzkumy samotnými tabákovými společnostmi. Tyto karcinogeny jsou při pasivním kouření ve větší koncentraci než při kouření samotném.
Kvalita ovzduší Zákaz kouření v barech a restauracích může podstatně zlepšit kvalitu vzduchu v těchto zařízeních. Například jedna studie ze stránek CDC (Centrum pro kontrolu nemocí) uvádí, aby plán státu New York eliminoval kouření na uzavřených pracovištích a veřejných místech značně redukoval úroveň RSP (volně poletující dýchatelné částice) v pohostinských zařízeních západního New Yorku hospitality venues. Úrovně RSP byly redukovány v každém zařízení, kde bylo povoleno kouření před implementací zákona, včetně zařízení, kde bylo pozorováno pasivní kouření z přilehlých místností. Výsledky CDC ukázaly, že byly podobné dalším studiím, které také ukázaly podstatné zlepšení vzduchu v místnostech po zákazech kouření.
Studie z roku 2004 ukazuje, že v barech a restauracích v New Jersey (které ještě nebyly dotčeny zákazem) je úroveň znečištění ovzduší v místnostech devětkrát vyšší než v sousedním New York City, kde zákaz v době studie již platil.
Výzkum také ukázal, že zlepšení kvality vzduchu se odráží na úbytku toxinů v tělech zaměstnanců. Například u zaměstnanců Norských provozoven, v nichž je dodržován zákaz testy ukázaly zlepšenou (sníženou) úroveň nikotinu v moči jak u kuřáckých tak u nekuřáckých pracovníků (při srovnání před začátkem zákazu).
Historie Za vlády papeže Urbana VII. byl obsažen světově první známý zákaz kouření na veřejných místech (1590), pohrozil vyloučením z církve každému, kdo „užije tabáku v krytém přístřešku nebo uvnitř kostela. Nezáleželo na tom, zda jej bude žvýkat, kouřit, mít v dýmce nebo požívat nosem ve formě prášku“.Nicotine: An Old-Fashioned Addiction, pp 96-98, Jack E. Henningfield, Chelsea House Publishers, 1985
V druhé polovině 20. století, když vznikly výzkumné studie o nebezpečnosti pasivního kouření, tak tabákové společnosti odstartovaly „zdvořilou informační“ kampaň. Ze strachu o ztráty příjmu tento průmysl vytvořil mediální a legislativní program, který se zaměřil na „přizpůsobení“. Byla povzbuzována tolerance a zdvořilost jako cesta k uklidnění zvýšeného napětí mezi kuřáky a lidmi okolo. Státy USA byly povzbuzovány prosadit zákony nařizující oddělené nekuřácké sekce.
Historie zákazu kouření v USA Až do té doby byl v USA zákaz kouření aplikován jen v některých městech, státech a okresech. Roku 1975 vydala Minnesota Minnesota Clean Indoor Air Act a stala se prvním státem se zákazem kouření na většině veřejných míst. Restaurace musely mít původně nekuřácké sekce. Bary byly původně vyloučeny z tohoto nařízení. Kalifornie v roce 1998 nařídila úplný zákaz kouření, který obsahoval i kontroverzní zákaz kouření v barech. Úspěch Kalifornského zákazu povzbudil další státy jako New York, pro implementaci svého vlastního zákona. Zvyšuje se trend, kdy celé státy schvalují zákon o zákazu kouření v různých vnitřních zařízeních a pracovištích, včetně barů, restaurací a sociálních klubů. Nyní existuje 34 států s nějakou formou zákazu kouření na stěnách.
Kritika zákazů
Zákaz kouření byl kritizován množstvím důvodů.
Vládní vměšování do osobního života nebo vlastnických práv
Běžným argumentem stojícím proti vládnímu zákazu kouření na veřejnosti je, že jsou porušována práva občanů a vlastníků nemovitostí. Také je někdy argumentováno, že kouření dospělých je osobní životní styl bez obětí. Protichůdným stanoviskem je právo osoby volně dýchat nezakouřený vzduch, jako životní styl.
Přesvědčivější argument pro práva kuřáků vznikne, když vlastník nemovitosti rozhodne, že kouření je povoleno, a nekuřáci jsou je varování. Čím více soukromých zařízení, tím lepší argument; kouření ve vlastním domě je jiné, než na veřejných místech, jako je třeba škola, kde se vyskytují nekuřáci.
Zákaz kouření postihuje na jednu stranu místa přístupná mladistvým (obchody, restaurace, bowlingové kluby a haly bazénů apod.), na druhou stranu i místa mladistvým nepřístupná, jako jsou některé bary a soukromé kluby. Na pracovišti zase může být argumentováno svobodným výběrem pracovního místa a také, že zaměstnanec nemůže svobodně opustit zaměstnání, pokud je kuřákovi povoleno kouřit. Na druhém konci spektra kouřit v soukromých klubech se souhlasem kamarádů při pokeru se může trochu odlišovat od toho, co se dělá ve vlastním domě.
Největší bitva probíhá u obchodů, restaurací a barů. Pokud vlastník bude souhlasit s kouřením, mnoho kuřáků bude argumentovat tím, že nekuřáci tam nemají co dělat.
Někteří nekuřáci si stěžují na chození do míst (zvláště restaurací) které inzerují nekuřácké sekce, ale ty jsou hned vedle kuřáckých, bez fyzického oddělení. Vlastník provozovny může argumentovat svými právy. Proto některé zákony dovolují kouření pouze tehdy, když jsou fyzicky odděleny od nekuřácké sekce a vzduch z kouře se nemůže mísit se vzduchem nekuřáků.
Liberální principy vzdorují expanzi jakéhokoliv vládního nařízení, jakkoliv může být racionálně zdůvodněno.
Oponenti zákazů, jako je umělec Joe Jackson a spisovatel a politický kritik Christopher Hitchens tvrdí, že zákazy jsou zavádějící a puritánské.
Podle právníka Tomáše Kindla je však vystavování druhého účinkům tabákového kouře protiprávní. Kuřák odpovídá za jím produkovaný kouř, ať již v konkrétním místě platí, nebo neplatí zákaz kouření. Působení újmy na zdraví druhého není legální a ani poškozený se svých práv nemůže vzdát (např. "dobrovolným" pobytem v místě, kde neplatí zákaz kouření). Každý má právo na život, na ochranu zdraví a na příznivé životní prostředí. Každý má právo na prostředí bez kouře.
Ekonomická ztráta Někdy je argumentováno, že zákaz kouření poškodí provozovatele restaurací, zvláště těch blízko hranic s oblastmi, kde je kouření povoleno, třeba v jiných státech nebo indiánských rezervacích. Nebo argumentují, ať si kuřáci vyberou ulici, kde je to povoleno, nebo vůbec nechodit ven. I když tento faktor může být nabídnut i nekuřákovi, jít na nekuřácké místo nebo provozovnu: i když někteří provozovatelé mohou říkat, že jim šel obchod dolů, naopak zákaz kouření vyvolal v některých restauračních zařízeních nárůst klientely.
Spory o vědeckém základu zákazů Někteří kritici se přou o vědecké podložení pro zákaz kouření (viz kouření a pasivní kouření).
„Zločin bez oběti“
Je argumentováno, že se kuřáci mohou svobodně rozhodnout a ničit si své zdraví, stejným způsobem jsou svobodní vzít si svůj vlastní život. Zákaz kouření by potom vytvářel „zločin bez oběti(politická filosofie)“. Ačkoliv, když tento argument postavíme přímo na skupiny sestavené převážně z dospělých kuřáků, kteří si uvědomují, že dýchají druhotný kouř dalších kuřáků, tato domněnka nebere v úvahu ty skupiny včetně zaměstnanců (kteří nemohou lehce najít práci), zdravotně postižené lidi (kteří si nemohou sami vybrat prostředí k pobytu), těhotné ženy nebo děti tak ani účinky pasivního kouření či nedobrovolného kouření a jiné. Z tohoto důvodu, ve své nejsilnější formě, argumenty „zločinu bez oběti“ platí pouze na zákazy kouření v soukromí, které zřídka bylo dotčeno.
Běžným jevem rámcování problému a argumentace proti zákazu kouření v barech a podobných podnicích jsou vlastnická práva: Pracovníkům a zákazníkům kteří vstupují do soukromého zařízení nebo domácnosti, kde je povoleno kouření je vlastníkem nařízeno trvat na tomto. Některým argumentem tohoto principu je nespojovat jej s pracovníkem. Vlastníci podniků musí dodržovat nařízení k udržení bezpečných podmínek pro zaměstnance a nesmí uzavřít smlouvu se zaměstnancem k obejití tohoto zákona, a také odborová sdružení nesmí ignorovat problém. I když případy poškození zdraví z pasivního kouření u zaměstnanců nebyly zatím právně potvrzeny. Nejnavrhovanější zákazy kouření jsou tvrdě obhajovány spíše potenciálními zákazníky než zaměstnanci barů a restaurací.
Problematika zdravotních výdajů a kouření Hlavním argumentem proti kuřáckému „zločinu bez oběti“ jsou zdravotní rizika pasivního kouření a nárůst zdravotní péče placené společností. Dalším bodem je, podle předpokladů některých studií, že úplné zastavení kouření může mít za následek nárůst celkového objemu prostředků za zdravotní péči v dlouhodobém horizontu. Tato možnost vychází z faktu, že nekuřáci žijí v průměru déle a budou tedy potřebovat i delší zdravotní péči v průběhu života. Někteří argumentují, že pokud nekuřák žije déle, zaplatí také více na daních, než kuřáci, kteří statisticky onemocní a zemřou dříve. V důsledku kouření často zemřou okolo důchodového věku, čili v době, kdy osoba začíná platit menší daně. Předčasná smrt kuřáka se tedy pravděpodobně ukáže jako úspora za zdravotní péči ve vládní pokladně. Také si je dobré všimnout, že v mnoha zemích (zvláště v USA a Evropě) daň z tabáku a její výnos znatelně převáží výdaje za zdravotní péči o kuřáky. Například ve Spojeném království jsou přibližné náklady za kouření v NHS 1.5 miliardy liber. Naproti tomu přibližný roční výnos z daní přesahuje 14 miliard liber ročně. Podle nejnovějších výpočtů v České republice je výnos z daní za tabákové výrobky 30 miliard korun ročně. Náklady na léčbu nemocí související s kouřením jsou 33 miliard korun ročně, což představuje 3 miliardy korun ročně ztrátu pro státní rozpočet ČR.
Zákazy mohou kouření přesunout kamkoliv