Jemenský vilájet (, ) byla administrativní jednotka nejvyšší úrovně (vilájet) Osmanské říše na jihozápadě Arábie od roku 1872 do roku 1916. Na začátku 20. století měl údajně rozlohu 200 000 km². Osmanské sčítání z roku 1885 uvádí počet obyvatel jako 2 500 000.
Vilájet zahrnoval celé území od jižní hranice Hidžázského vilájetu, jižně od města Al-Lith, tedy zhruba mezi 20. rovnoběžkou severní šířky a Adenským protektorátem na jihu, Rudým mořem na západě a 45. poledníkem východní délky na východě. Jižní hranice byla vymezena britsko-tureckou hraniční komisí v letech 1902–1905, zatímco východní hranice byla ponechána vágní.
Dějiny Osmané ze po dobytí Jemenu v roce 1517 ustanovili Jemenský ejálet. Ve třicátých letech 19. století nastal v důsledku vnitřních třenic úpadek zajdíjovského imamátu a po Krymské válce Osmanská říše přezbrojila armádu, což jí umožnilo obsadit severní Jemen a nakonec v roce 1872 obsadit i Saná. Téhož roku zde v souladu s reformami tanzimat zřídili Jemenský vilájet, který zahrnoval většinu území bývalého ejáletu. Přesto byla osmanská kontrola z převážně omezena na města a formálně byla uznávána vláda zajdíjovského imáma nad horním Jemenem.
Poté, co dostal oblast Saná od roku 1872 pevně pod kontrolu, se Ahmed Muhtar paša pustil do restrukturalizace správy jemenského vilajetu a rozdělil jej na čtyři sandžaky, přičemž město Saná bylo správním střediskem celého vilájetu. Asír se stal sandžakem Jemenu v roce 1872.
náhled|left|upright=1.2|Turečtí důstojníci s jemenskými vojáky a ozbrojenci před první světovou válkou
Na konci 19. století se Zajídiové vzbouřili proti Turkům a imám Mohammed ibn Jahjá založil dědičnou dynastii. Když v roce 1904 zemřel, jeho nástupce imám Jahjá ibn Mohammed vedl v letech 1904 – 1905 povstání proti Turkům a donutil je udělit Zajídiům důležité ústupky. Osmané souhlasil se stažením občanského zákoníku a obnovením práva šaría v Jemenu.
V roce 1906 se vůdci Idrisiů z Asíru vzbouřili proti Osmanům. Do roku 1910 ovládli většinu Asíru, ale byli nakonec poraženi tureckými a hidžázskými silami.
Ahmet İzzet paša uzavřel v říjnu 1911 smlouvu s imámem Jahjou, podle níž byl uznán jako světská a duchovní hlava Zajidiů, dostal právo jmenovat jim úředníky a vybírat od nich daně. Osmané udržovali svůj systém vlády částech Jemenu, kde měli většinu sunnité.
Britsko-turecká smlouva podepsaná v březnu 1914 vymezila hranici mezi Jemenem a Adenským protektorátem. Když vypukla první světová válka, imám Jahjá zůstal sultánovi formálně loajální, ale zároveň se pokusil vyjednávat s Británií. Na rozdíl od toho se Asír připojil k Británii od počátku války. Arabské povstání v Hidžázu odřízlo Jemen od zbytku Osmanské říše a imám využil příležitosti a ustanovil svou moc nad celým Jemenem.
Turecké síly se stáhly v roce 1918 a imám Jahjá posílil svou kontrolu nad severním Jemenem a vytvořil Mutawakkilitské království Jemenu.
Správci náhled|upright=0.7|Hüseyin Hilmi paša, správce Jemenského vilájetu v letech 1898 – 1902
Váliové Jemenského vilájetu:
Administrativní dělení náhled|Mapa zobrazující administrativní rozdělení Osmanské říše v roce 1899 včetně Jemenského vilájetu a jeho sandžaků Sandžaky, přibližně v roce 1876:
Sanánský sandžak Hudajdský sandžak Asírský sandžak Taizský sandžak
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Osmanské vilájety Kategorie:Dějiny Jemenu Kategorie:Dějiny Saúdské Arábie