Malé posunovací lokotraktory řady T 200.0 byly jedněmi z prvních lokomotiv se spalovacím motorem, provozovaných v Československu na normálním rozchodu. Dva lokomotory typu IV z výroby firmy Breuer si v roce 1931 pořídily Československé státní dráhy prostřednictvím pražské firmy Universa.
Vznik a výroba
Firma H. Breuer & Co. z Frankfurtu n. M.-Hoechstu, vyrábějící armatury a později i spalovací motory, vyvinula v roce 1913 unikátní posunovací vozítko zvané „lokomotor“. Úspěšná koncepce se uplatnila v pěti výkonových variantách od 10 do 80 koňských sil, označovaných jako typ I až V. Přímo u Breuera do roku 1957 vzniklo přes 500 strojů. Podle jiného pramene Breuer vyrobil až 1100 strojů, převážně typu III. Typ IV byl s menšími variacemi vyráběn od roku 1929. Do roku 1945 bylo postaveno okolo 120 kusů,LÖTTGERS, Rolf: Die Breuer Traktoren. Eisenbahn-Magazin, sešit 4/1991, s. 41–43. ISSN 0342-1902, OCLC 29828684. (německy) z toho několik i se vznětovým motorem. V licenci byly lokomotory vyráběny i v Rakousku (firma Gebus), Finsku (Tampella), Dánsku (Pedershaab Maskinfabrik), a především v Itálii (firmy Officine di Costamasnaga a Antonio Badoni), vzniklo tak do roku 1962 dalších přinejmenším 600 exemplářů, především typů II–IV.
Provedení vlevo|náhled|Posunovací mechanismus T 200.0, typový náčrt Lokomotivy byly normálněrozchodné, dvounápravové benzinomechanické posunovací mechanismy; v podstatě se skládaly jen z dvounápravového pojezdového rámu délky 3080 mm s hnacím agregátem uprostřed a s na něm posazenou kabinkou pro řidiče, širokou jen necelých 90 cm.
Pohon obstarával benzinový šestiválec Breuer o výkonu 65 koní. Motor byl spojen se čtyřstupňovou mechanickou převodovkou s rychlostmi odstupňovanými v rozsahu 3–25 km/h. Stroj neměl klasická spřáhla a nárazníky, ale patentovaný systém sestávající z narážecího trámce z ocelového profilu a z ovládatelného oka šroubovky. Na plošinách pojezdu před oběma čely měl nastavitelné zvedáky, ovládané přes řetězy ručními koly z výřezů pod okny kabiny. VANĚK, Jan: "Telefonní budka", aneb T 200.0 v modelu. Svět (velké i malé) železnice, Corona Praha květen 2002. Roč. I (2002), čís. 2, s. 45–49. ISSN 1213–7219.BEK, Jindřich. Atlas lokomotiv 2. Elektrická a motorová trakce. Vydání 1. NADAS Praha 1971. OD 31-021-71. s. 70–71, 118.
Provoz Lokomotory Breuer byly prodávány na vlečky, státním drahám a železničním dílnám nejen v Německu, ale i v Rakousku, Švýcarsku, Belgii, Francii, Itálii, Španělsku, Dánsku, Švédsku, Finsku, Norsku, Estonsku, Litvě, Polsku, Československu, Jugoslávii, Maďarsku, Rumunsku, Rusku, Turecku, Egyptě nebo Uruguayi.
Pojezd byl dlouhý jen něco přes 3 metry a velmi nízký, takže mototraktor mohl čelními plošinami zajíždět pod rám připojovaného vozu. Strojvedoucí z kabiny lokomotivu nejen ovládal, ale také sám přivěšoval a odvěšoval posunované vozy. Strojem najel na posunový díl, ovládacím táhlem zahákl šroubovkové oko za hák vozu a zvedákem na plošině mezi koly nápravy zespodu za rám přizvedl přivěšený vůz. Zvýšila se tak adhezní hmotnost a tedy i tažná síla stroje.náhled|ČSD T 200.002 po opravě, v depozitáři NTM Chomutov|vlevoU této řady si ČSD ověřovaly možnosti uplatnění, lokomotivy tak byly často překládány mezi výtopnami, mj. se zkoušely v Praze, Podmoklech nebo Polubném, a na dalších místech. Do výtopenské služby je nenasadily, pro staniční posun pak byly stroje příliš lehké a nemohly naplnit výsledky očekávané od posunovací lokomotivy. Byly tak předány na vlečky, kde naopak pro přestavování vozů dobře vyhovovaly a díky své jednoduché údržbě a úspornosti se v provozu udržely až do 70. let 20. století. Vedle úspor na provozních nákladech byla jejich výhodou i velmi krátká délka navíc při připojení, takže se stroj i s posunovým dílem bez problémů vešel na krátké točny, a nebylo třeba k posunu používat navijáky nebo koně.
Lokomotiva T 200.001 byla r. 1938 prodána Vítkovickému hornímu a hutnickému těžířstvu, odkud se po r. 1945 dostala do Severočeských tukových závodů v Ústí nad Labem. Tam po rekonstrukci s použitím motoru z Tatry 114 dosloužila ve druhé polovině 60. let.
Druhý stroj posunoval ve stanici Frýdlant nad Ostravicí. Po roce 1940 musel být pro všeobecný nedostatek benzinu pro civilní potřebu odstaven. Roku 1943 byl deponován v Táboře. Roku 1946 ho získala firma Graf (později Vitana) v Byšicích, kde byl s vyměněným dieselovým motorem provozován až do roku 1973. Přes Technické muzeum v Líšni, kde ještě příležitostně posunoval v depozitáři, se T 200.002 roku 2003 dostal do sbírek Národního technického muzea. U firmy Zoubek Kamenice nad Lipou prošel generální opravou, včetně další remotorizace naftovým šestiválcem T 912 z vozu Praga V3S, a je umístěn v depozitáři NTM v Chomutově.
Okolo desítky dalších exemplářů lokomotorů Breuer typů IV–V je po Evropě zachováno v muzeích a soukromých sbírkách.
Odkazy Poznámky
Reference
Související články Seznam českých a slovenských lokomotiv
Literatura WAGNER, Jaroslav: Motorové lokomotivy ČSD 1. Corona Praha 2007. s. 115.
Externí odkazy
Kategorie:Motorové lokomotivy v Československu T 200.0 Kategorie:Kolejová vozidla vyráběná od roku 1931