Antonij (světským jménem: Borys Mykolajovyč Krotevyč; 14. srpna 1889 Bohuslav – 21. listopadu 1973 Malachovka) byl ukrajinský duchovní Ruské pravoslavné církve a metropolita tambovský a mičurinský.
Život Narodil se 14. srpna 1889 v Bohuslavi do rodiny kněze.
Studoval na 2. klasickém gymnáziu v Kyjevě, poté nastoupil na Kyjevský lékařský institut. O rok později přerušil studium a byl přijat na Kyjevskou duchovní akademii. Oženil se, roku 1914 přijal kněžské svěcení a stal se duchovním chrámu Povýšení svatého Kříže sídla Pyrohiv. Následně sloužil v chrámu svaté Kateřiny na Lukianovském hřbitově v Kyjevě.
Roku 1919 byl jmenován představeným Bajkovského hřbitovního chrámu a blagočinným 3. okruhu. Téhož roku byl povýšen na protojereje. V následujících letech byl součástí renovačního schizmatu.
Roku 1931 byl ustanoven představeným chrámu svaté Sofie na Sofijském nábřeží v Moskvě a 17. srpna 1932 chrámu Narození Krista v Kovrově. Zde vykonával také funkci blagočinného. Od roku 1933 sloužil v chrámu Uvedení přesvaté Bohorodice do chrámu ve městě Ivanovo.
Sloužil také v chrámu Narození přesvaté Bohorodice v Orechovu-Zujevu. Roku 1935 se rozvedl. Roku 1937, během jeho působení ve městě Perovo, byl zatčen, obviněn z protisovětské propagandy a odsouzen k pěti letům v pracovním táboře. Po propuštění odešel do žytomyrské eparchie.
Rozhodnutím Svatého synodu byl 10. července 1944 zvolen biskupem žytomyrským. Dne 11. srpna byl v Kyjevskopečerské lávře postřižen igumenem Kronidem (Sakunem) na monacha se jménem Antonij. Biskupská chirotonie proběhla 14. srpna. Světiteli byli metropolita kyjevský a haličský Ioann (Sokolov) a arcibiskup dnipropetrovský a záporožský Andrej (Komarov). Na počátku roku 1946 byl převeden na kostromský stolec s právem spravovat jaroslavskou eparchii.
Dne 25. února 1952 byl povýšen na arcibiskupa a 16. listopadu 1953 jej synod na vlastní žádost penzionoval. Dne 9. února 1954 se vrátil do biskupské služby s jmenováním na tulský stolec.
Dne 16. března 1961 jej Svatý synod jmenoval arcibiskupem minským a běloruským. Za krátkou dobu si odcizil téměř celé duchovenstvo a věřící. Na žádost úřadů zakázal nábor studentů do Minského duchovního semináře. Dne 5. července 1917 byl propuštěn z funkce.
Dne 12. ledna 1962 se stal metropolitou orelským a brjanským, ale 28. května následujícího roku byl opět na vlastní žádost penzionován. Dne 30. března 1964 byl ustanoven metropolitou ivanovským a kiněšemským. Během období v Ivanovu byly na žádost úřadů spáleny všechny církevní knihy v eparchiální knihovně a archivu. Daroval městu bezplatně budovu eparchiální správy, knihovnu a dva vozy Volha. Pro eparchiální správu byla zrekonstruována další, menší budova. Z eparchiálních fondů přispěl do Sovětského fondu míru značnými částkami (asi 40 000 rublů).
Dne 28. listopadu 1966 byl jmenován metropolitou tambovským. Dne 8. června 1970 odešel do důchodu.
Zemřel 21. listopadu 1973 v Moskvě. Pohřben byl v chrámu Narození přesvaté Bohorodice ve vesnici Nikolsko-Trubeckoje (dnes součástí města Balašicha).
Odkazy
Reference
Externí odkazy Pravoslavná encyklopedie
Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ukrajinští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 14. srpna Kategorie:Narození v roce 1889 Kategorie:Narození v Kyjevské oblasti Kategorie:Úmrtí 21. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1973 Kategorie:Úmrtí v Moskevské oblasti