Tyrolské lidové povstání (, ) vedené Andreasem Hoferem probíhalo od dubna do října 1809 jako součást války páté koalice napoleonských válek proti reformám zaváděným po připojení Tyrolska k Bavorsku roku 1806.
Povstání bylo připraveno ve spolupráci s Rakouským císařstvím a vypuklo 9. dubna spolu s válkou páté koalice. Tyrolané během několika dní získali pod kontrolu celé Tyrolské hrabství s výjimkou Kufsteinu. Francouzská vítězství nad Rakouskem však situaci změnila a v květnu přešly Francie a Bavorsko do ofenzívy a 19. května dobyly Innsbruck. Na konci května se povstalcům opět začalo dařit a 30. května vstoupili do Innsbrucku. Po vítězství Francie nad Rakouskem v bitvě u Wagramu Francouzi 30. července opět dobyli Innsbruck. V srpnu se situace opět otočila po vítězství Tyrolanů ve třetí bitvě u Bergieselu a 14. srpna Hofer opět vstoupil do Innsbrucku. náhled|Obraz Tiroler Landsturm 1809 (Tyrolská domobrana 1809) od malíře Josepha Antona Kocha z roku 1820|upright=1 Během povstání v Tyrolsku vládl původem hostinský Andreas Hofer, který nechal razit vlastní mince, zrušil bavorské reformy a zaváděl konzervativní křesťanské zákony. Po podepsání Schönbrunnského míru dne 14. října, který ukončil válku páté koalice, se Francouzům uvolnily ruce k potlačování povstání. Francouzi, Bavoři a Italové zaútočili z jihu, severu i východu a 25. října vstoupili do Innsbrucku a Hofer se 1. listopadu vzdal. Někteří povstalci dále bojovali a 12. listopadu přesvědčili Hofera k pokračování v povstání. Během prosince bylo povstání potlačeno a Hofer se skrýval, ale byl zatčen 28. ledna 1810 a v Mantově 20. února popraven. Hofer je v Tyrolsku vnímán jako lidový hrdina a pojednává o něm státní hymna Andreas Hofer Lied.
Příčiny V Tyrolském hrabství od roku 1363 vládli Habsburkové. V hornatém terénu Tyrolska se nikdy plně nerozvinul feuduální systém a rolníci byli osobně svobodní a nemuseli robotovat. Obyvatelé Tyrolska disponovali četnými privilegii a podle zákona Landlibell z roku 1511 nesměla Habsburská monarchie odvést žádného obyvatele Tyrolska proti jeho vůli do války mimo území Tyrolska. Většina obyvatel Tyrolska se striktně držela katolické víry. Tato stará privilegia vedla u obyvatel Tyrolska k dlouhodobému odmítání změn. Roku 1803 došlo ke zrušení Tridentského knížecího biskupství a jeho připojení k Tyrolskému hrabství. náhled|Rozdělení Tyrolska na tři bavorské kraje (světle modrá) roku 1808, Zeleně Francie, růžově Rakouské císařství) Během války třetí koalice se 25. srpna 1805 smlouvou z Bogenhausenu Bavorské vévodství stalo spojencem napoleonské Francie. Francouzi, které vedl generál Michel Ney, vstoupili do Innsbrucku 5. listopadu 1805. Francie porazila Habsburskou monarchii 2. prosince v bitvě u Slavkova, což vedlo 26. prosince k podepsání Prešpurského míru. Jednou z mírových podmínek bylo připojení Tyrolského hrabství k Bavorskému království za podmínek zachování autonomie. Bavorská anexe Tyrolska vstoupila v platnost 11. února 1806. Bavorský král Maxmilián I. Josef nejprve uznal Landlibell a jako dvorního komisaře Tyrolska dosadil Karla Arca, který z Tyrolska pocházel. Bavorský ministerský předseda Maximilian von Montgelas se snažil o sjednocení právního řádu v Bavorsku a Tyrolsku. Bavorská správa v Tyrolsku zvýšila daně. Začala se zhoršovat ekonomická situace z důvodu kontinentální blokády, válek a zachování starých cel na obchod se zbytkem Bavorska. Většina obyvatelstva nebyla spokojena s bavorskou vládou. Nesouhlas byl silnější mezi venkovany, naopak někteří obchodníci z velkých měst s anexí souhlasili z důvodu usnadnění obchodu s Mnichovem, jelikož Innsbruck se nachází blíže k Mnichovu než k Vídni. náhled|upright=1|Bavorský ministerský předseda Maximilian von Montgelas zaváděl reformy, které vyvolaly nevoli tyrolského obyvatelstva náhled|Politická mapa německy hovořících zemí a okolí v roce 1808 Bavorská vláda prosazovala sekularizaci. Došlo k zákazu církevních procesí, zvonění na konci pracovního dne a řady svátků, včetně svátku Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, což vedlo k nárůstu počtu pracovních dnů. Bavorská správa dokonce zakázala půlnoční mši. Mezi části obyvatel se rozšířila pověra, že očkování proti neštovicím způsobí konverzi k protestantismu. Churský biskup Karl Rudolf von Buol-Schauenstein z území připojeného k Helvétské republice byl vyhnán ze země, 13 kněží muselo opustit kláštery a proběhla konfiskace majetku klášterů. Došlo také k sekularizaci školství, zrušení šlechtických privilegií a k očkování proti neštovicím. K přijetí Ústavy Bavorského království () došlo 1. května 1808 a v platnost vstoupila 1. října téhož roku. Ústava zavedla rovnost před zákonem, náboženskou svobodu, svobodu projevu za zachování některých cenzurních opatření, zrušení zbytků feudalismu a zrušení veškerých tyrolských privilegií včetně Landlibellu. Ústava platila stejně na starém bavorském území i v Tyrolsku. Došlo k reorganizaci územního členění Bavorska a Tyrolsko zaniklo jako země a bylo rozděleno do krajů pojmenovaných podle řek; Etschkreis s hlavním městem Trident, Eisackkreis s hlavním městem Brixen a Innkreis s hlavním městem Innsbruck. náhled|Arcivévoda Jan Habsbursko-Lotrinský z Vídně připravoval povstání v Tyrolsku V důsledku nové ústavy brzy začalo v Tyrolsku verbování do armády. Ve městě Axams došlo ve dnech 12. a 13. března k verbování mužů, ale řada mladých mužů uprchla. Místní rolníci se vyzbrojili, zajali bavorské vojáky a poslali je do Innsbrucku. Přípavy války páté koalice se ve Vídni účastnili zástupci tyrolské opozice Franz Nessing, Peter Huber a Andreas Hofer (hostinský z St. Leonhard in Passeier v Jižním Tyrolsku narozený roku 1767). V únoru Hofer, Nessing a Huber odjeli do Tyrolska a připravovali povstání a jednotky. Významnou roli v přípravě povstání hráli hostinští, mezi něž patřil i samotný Andreas Hofer. V Tyrolsku se distribuovaly tiskoviny o povstání ve Vendée a o poloostrovní válce jako příkladech lidového odporu vůči revoluční/napoleonské Francii. Povstání připravil arcivévoda Jan Habsbursko-Lotrinský ve spolupráci s císařem Františkem. Karel Ludvík Rakousko-Těšínský a Marie Louisa s povstáním nesouhlasili kvůli jeho lidovému charakteru. Bavorská policie pojala podezření, že se něco chystá. Povstání připravovali německy mluvící obyvatelé, zatímco italsky hovořící populace k Tyrolsku nedávno připojeného Tridentska nebyla povstání tolik nakloněna.
Vypuknutí povstání náhled|upright=1|Andreas Hofer na obrazu od Franze Defreggera Dne 9. dubna 1809 Rakousko vyhlásilo válku Francii, čímž začala válka páté koalice. Rakouská armáda, kterou vedl Johann Gabriel von Chasteler, tentýž den dobyla Linec a arcivévoda Karel táhl k Mnichovu. Arcivévoda Karel vyhlásil ve Villachu opětovné připojení Tyrolska k Rakousku a tyrolské povstalce prohlásil za členy rakouské armády. Když se tato zpráva dostala do Tyrolska, obyvatelé se začali masově bouřit. Ospravedlnění pro povstání představovalo porušení Prešpurského míru Bavorskem plným začleněním Tyrolska do Bavorska.
Bavorská armáda se stáhla z Brunecku. Dne 10. dubna povstalci zaútočili na Brixen, ale 1 300 Bavorů a 2 500 Francouzů v čele s generálem Bissonem Brixen dočasně udrželo, ale následně se museli stáhnout. Bavoři se chtěli stáhnout do Innsbrucku a cestou jejich zadní voj napadli tyrolští rolníci a zajali 200 vojáků. Francouzi v reakci na napadení bavorské armády uprchli do Itálie. Povstalci v čele s Hoferem 11. dubna dobyli Sterzing, ale v reakci na přesun armády do Innsbrucku město opustili, avšak když se Bavoři posunuli dále na sever, tak Sterzing dalšího dne opět získali povstalci. náhled|Povstalci v ulicích města na obraze Franze Defreggera Ještě, než se bavorská armáda stahující se na sever stihla dostat k Innsbrucku, tak povstalci dobyli Innsbruck. Již 11. dubna večer povstalci obklíčili Innsbruck a porazili bavorské jednotky u nedaleké vesnice Zirl. Dne 12. dubna povstalci v počtu 600 mužů zaútočili na Innsbruck a převzali nad městem kontrolu. Většina bavorských vojáků byla zajata, část uprchla a minimum jich padlo v boji. Téhož dne povstalci zvítězili v bitvě u Bergieselu jižně od Innsbrucku. Bavoři stahující se z Brixenu se z jihu blížili k Innsbrucku. Cestou vojáky táhnoucí dolinami ostřelovali z horských skrýší tyrolští obyvatelé a vyvolávali umělé sesuvy půdy a laviny. Armáda dorazila k Innsbrucku 13. dubna a kapitulovala. Taktéž 13. dubna povstalci získali Hall in Tirol získali. Během prvních čtyř dnů povstání se Tyrolanům podařilo zajmout 6 000 bavorských a francouzských vojáků.
Z východu postupovala rakouská armáda, která 14. dubna vstoupila do Brixenu a Sterzingu a 16. dubna do Innsbrucku. Civilní správu Tyrolska vedl Josef von Hormayr a vojenskou správu Anton von Reschmann. O několik dní později Francouzi, které vedl Louis Baraguey d’Hilliers, kontrolovali jižní část Tyrolska, zejména před necelými šesti lety k Tyrolsku připojený Trident. Rakušané v jižní části Tyrolska porazili Francouze v bitvě u Sacile 16. dubna, což vedlo k ofenzivě povstalců v této oblasti. Povstalci 23. dubna vstoupili do Tridentu a dalšího dne již kontrolovali celé Jižní Tyrolsko včetně Tridentska. Do konce dubna povstalci kontrolovali celé Tyrolsko s výjimkou hradu Kufstein, který držela bavorská armáda. V Kufsteinu bylo obleženo 576 bavorských vojáků.náhled|upright=1|Francouzský generál François-Joseph Lefebvre, který potlačoval povstání
Střídavé úspěchy
Francouzská ofenziva náhled|upright=1|Josef Speckbacher se svým synem, jeden z vůdců tyrolského povstání Rakušané nebyli takto úspěšní na jiných frontách, tudíž museli z Tyrolska přesouvat jednotky jinam. V jižním Bavorsku Bavoři a Francouzi drtivě zvítězili v bitvě u Eggmühlu 21. a 22. dubna. Francouzské a bavorské armády vedené francouzským generálem Lefebvrem dobyly 30. dubna Solnohrad a 13. května Vídeň, tudíž se povstalci museli spoléhat sami na sebe. Na začátku května Francouzi vytáhli do Tyrolska z jihu z Itálie a úspěšně postupovali a dobyli Trident. Ze severního směru z Bavorska 11. května vytáhli Francouzi a Bavoři, kteří téhož dne odrazili povstalecké obléhání Kufsteinu. Bavorské tažení ze severu bylo úspěšné. Povstalci prohráli v bitvě u Loferu v Salcbursku (11. května), v bitvě u Waidringu (12. května), v bitvě u Wörglu (13. května) a v bitvě u Strassu im Zillertal (14 a 15. května). Rakouský generál Johann Gabriel von Chasteler se stáhl do Innsbrucku, kde byl vnímán jako viník porážky. Dne 15. května bavorské armáda dobyla Schwaz. Ve Schwazu vojáci navzdory zákazu od generála Carla Philippa von Wrede spáchali masakry a město vypálili. Při masakrech zemřely desítky obyvatel Schwazu. Rakouský generál Johann Gabriel von Chasteler opustil Innsbruck, do něhož následně bavorská armáda bez boje vstoupila 19. května. Již 23. května Francouzi v čele s Lefebvrem a Bavoři v čele s Wredem opustili Innsbruck a vydali se směrem k Solnohradu.
Úspěchy povstalců náhled|Válečná scéna na obraze dánského malíře Nielse Simonsena z roku 1837. Ve dnech 25. až 29. května proběhla druhá bitva u Bergieselu, v níž bojovalo 6 000 Tyrolanů a 1 200 rakouských vojáků proti 5 000 bavorským vojákům, které vedl generál Bernhard Erasmus von Deroy. Tyrolany vedl Andreas Hofer a Josef Speckbacher. Povstalci zaujímali pozice ve skalách a bavorská armáda v údolí. Zvítězili Tyrolané a 30. května Andreas Hofer vítězně vstoupil do Innsbrucku. Císař František 29. května uvedl, že nepodepíše žádný mír, který nepotvrdí Tyrolsko jako věčnou součást Rakouska.
Druhá francouzská ofenzíva