Lehké kolejové autobusy typu Hannover určené pro malodráhy a lokální tratě vyráběla vagónka v meklenbuském Wismaru v letech 1932–1941 pro soukromé železnice v Německu. Poslední z nich se v provozu udržely do 70. let.

Vznik a výroba Také v Německu ve 20. letech 20. stol. čelily lokální dráhy odlivu cestujících, kteří se z pomalých a málo početných smíšených parních vlaků přesouvali k nastupující operativnější konkurenci autobusové dopravy. Doporučovanou motorizaci na kolejích zatím brzdila nedostatečná nabídka nespolehlivých a poměrně drahých motorových vozů, a počáteční pokusy o prosté přesazení silničního autobusu na koleje končily nezdarem především kvůli neexistenci dostatečně výkonných mechanických převodovek a chybějící reverzaci směru. alt=Eisenbahnmuseum Darmstadt-Kranichstein. Schienenbus T 141, ursprünglich T 1, der Kleinbahn Lüchow–Schmarsau, ein Triebwagen der Waggonfabrik Wismar Bauart Hannover Typ B.|vlevo|náhled|Vůz typu B (Wismar 20203/1933), původně S.K.1 dráhy Lüchow–Schmarsau, jako T141 v muzeu Darmstadt-Kranichstein Problémy poměrně úspěšně obešla společnost Triebwagen- und Waggonfabrik Wismar AG (TWF) svou konstrukcí dvounápravového dvoumotorového vozu, založené na běžně dostupných automobilových komponentech. Cena se pohybovala jen okolo 25 tis. RM, na polovině částky za běžný motorový vůz. Především pro severoněmecké místní dráhy tak do roku 1941 vzniklo 57 vozidel této koncepce.(a) BOHLMANN, Dieter-Theodor: Die Wismarer Schienenomnibusse der Bauart Hannover. Zeunert Gifhorn 2001. ISBN 3-924335-27-3.(b) EK-Spezial 129: Wismarer Schienenbus. Freiburg, 2018, ISBN 978-3-8446-7022-6.

Dalších 25 kusů bylo v letech 1933–37 vyvezeno do Španělska a ještě dalších 14 vozů v širokorozchodném provedení tu bylo vyrobeno v licenci. K vozům byly nabízeny i přívěsy (dodáno jen několik kusů). Typové označení vozům zůstalo po prvním zákazníkovi – Hannoverském státním úřadu pro malodráhy, který roku 1932 objednal 9 vozů pro různé (po roce 1946) dolnosaské dráhy ve své správě.Ein Wismarer in Spanien. In: Lok Magazin 1/2017, S. 31.LÖTTGERS Rolf: Aus „Hannover“ wird „Zaragoza“ – Die spanischen Wismarer Schienenbusse. In: Jörg Sauter (Hrsg.): Eisenbahn-Kurier. Nr. 4. EK-Verlag, 2018, ISSN 0170-5288, S. 50–55.

Konstrukce Vagónka nabízela vůz v pěti typech (z toho jeden s generátorem dřevoplynu a dva pro úzké rozchody). Navzájem se od sebe lišily délkou a rozvorem, vestavěnou toaletou, obsaditelností a vnitřním uspořádáním. V praxi jednotliví zákazníci málokdy koupili více než dva vozy, výroba tak byla kusová a jednotlivé exempláře byly proti základním typům často výrazně upraveny podle požadavků provozovatele.  MV HannoverTyp ATyp BTyp CTyp DTyp ETyp A (Sársko)RozchodnormálnínormálnínormálníúzkýúzkýnormálníRozvor (m)4,443,543,56Průměr kol (mm)700700700650650680Délka (m)11,6110,1010,1011,1510,1011,24Šířka (mm)2 9022 9022 9022 4302 4302 902Hmotnost (t)6,66,26,66,25,810,1Míst k sezení40+1630+1626+1422+1324+1440+20Míst ke stání141414131420Další vybaveníWC, generátor dřevoplynuWC, zavazadlový prostor2 × Deutz F4M 313 diesel, převodovka MyliusKostru celosvařovaného rámu tvořily dva vylehčené podélníky příhradové konstrukce, na koncích se sbíhající. Listové pružiny náprav byly uchyceny v pryžových blocích, pryžové mezikruží bylo i mezi diskem a obručí kol. Odpružení pojezdu tak bylo dosti měkké, vozy měly tendenci za jízdy se kývat a vrtět. Tří- nebo čtyřokenní karosérie byly stavěny na dvojím půdorysu: buď užším (do 2,4 m) obdélníkovém, nebo širším (2,9 m) na osmiúhelníku. Na obou koncích z ní vybíhaly zúžené a snížené motorové kapoty, vozy se tak podobaly dvěma autokarům srostlým k sobě zády. Na návrhu a interiéru se podíleli studenti Bauhausu. Vozy tak byly designově na výši a - přestože měly jen 3. třídu – byly pohodlné, s kůží čalouněnými sedadly. Stěny okolo polostahovacích oken byly pokryty překližkou, podlaha pokryta linoleem. Pro větší zavazadla byly vozy opatřovány střešním nosičem a nosiči nebo držáky po stranách motorových kapot.

vlevo|náhled|Stanoviště řidiče, typ D/900 mm (T1 Borkumer Kleinbahn, Wismar 21145/1940)Dvěma spojeným autobusům odpovídalo i řešení pohonu. Pod každou z kapot byl čtyřtaktní benzinový čtyřválec Ford AA, který přes běžnou čtyřstupňovou mechanickou automobilní převodovku a kardanovou hřídel poháněl přilehlou nápravu. Později byly při rekonstrukcích dosazovány i jiné motory, nejčastěji Daimler-Benz. Pro každý směr tak sloužil vždy jen motor vpředu ve směru jízdy, ovládaný řidičem z příslušného stanoviště, který uděloval vozu maximální rychlost 50 km/h (později s motorem Ford BB až 60 km/h). Při posunu nebo v případě poruchy bylo možné i couvat na zpátečku. Také brzda byla automobilní, bubnová. Vozy měly elektrické osvětlení a topení vzduchem ohřívaným od motoru.Byl použit nátěr v novém barevném řešení, v kombinaci vínově červené s béžovým pásem u oken. Schéma se stalo základem pro pozdější standardní barevné provedení motorových vozů u DRB.

Provoz vlevo|náhled|Kolejový autobus T 1 společnosti Borkum Kleinbahn z roku 1940 (typ D, Wismar v.č. 21145) ve stanici Borkum, 2002 "Schweineschnauzchen" (prasečí rypáčky) se staly skutečnými zachránci řady německých úzko- i normálněrozchodných lokálek, když na nich dokázaly rozšířit nabídku osobní dopravy a udržet ekonomický provoz, snadná byla i údržba. Podle tehdejší reklamy byl motorový vůz ziskový již při šesti platících cestujících a náhradní díly byly k dostání u každého prodejce Fordu. Vozy typu Hannover byly pořízeny pro řadu tratí, na některých jezdily ještě v 70. letech 20. století. Některé vozy převzaly později spolu s provozem na jejich tratích Deutsche Reichsbahn (resp. po roce 1949 DB) a připojily je k řadě VT 133, resp. VT 135 (sárské vozy 73–76). Dodnes jich je více jak desítka zachována v německých železničních muzejních sbírkách.

Některá provozní nasazení: Trať Wunstorf – Bad Rehburg – Uchte (Dráha Steinhuderského moře, Dolní Sasko), 1 ks typ E, výroba 1932, v provozu do 1964, rozchod 1000 mm, rozvor 3500 mm, označení S.K.1 po roce 1950 T 41 (muzejní);BÄUMER Wolfram: Wismarer Schienenbus T 41 des Niedersächsischen Kleinbahn-Museums Bruchhausen-Vilsen. In: Die Museums-Eisenbahn. Nr. 4, 2001, ISSN 0936-4609, S. 12–21. Trať Wilstedt-Zeven-Tostedt (Dolní Sasko), 1 ks typ B, výroba 1932, rozchod 1435 mm, rozvor 4000 mm, označení S.K.1, po roce 1949 T 145, T 1 (muzejní);BÄUMER Wolfram: Wismarer Schienenbusse bei Museumsbahnen und Eisenbahn-Museen. In: Die Museums-Eisenbahn. Nr. 1, 2002, ISSN 0936-4609, S. 26. Tratě na ostrově Borkum (Borkumská malodráha, BKB, + RLM, Dolní Sasko), 2 ks typ D+E, výroba 1939-40, v provozu do 1976, rozchod 900 mm, rozvor 3500 mm, označení T1, T2 (T2 soukomá sbírka);Hans Schweers: Die Borkumer Kleinbahn und die Schiffe der A.G.: Ems“. Schweers + Wall, Köln 2007, ISBN 978-3-89494-132-1, S. 48.T2 der Borkumer Kleinbahn- und Dampfschiffahrt: Wismar Werknummer 21123, In: triebwagenarchiv.de, [cit. 2023-08-09]. Dostupné online. Trať Delmenhorst – Harpstedt (Dolní Sasko), 2 ks typ B, výroba 1935, v provozu do 1947/60. léta, rozchod 1435 mm, rozvor 4000 mm, označení T1, T2 po roce 1959 T 148 (muzejní);FERRÉE Guus: Wiedergeburt der Zwiebackdose. In: Eisenbahn-magazin 6/2014, S. 28–29. náhled|Kolejový autobus č.702 Prignitzer Kreis-kleinbahnen (typ E, Wismar 21117/1939) v běžném provozuPrignitzer Kreiskleinbahnen (Prignitzské okresní malodráhy, Braniborsko), 2 ks typ E, výroba 1939, remotorizace 1962–64, v provozu do 1968–69, rozchod 750 mm, rozvor 3500 mm, označení T1–T2, 701–702, u DR VT 133 524–525, 187 003–004 (sešrotovány 1970, 1997);KENNING Ludger: Kleinbahnreise durch die Prignitz, Verlag Kenning, Nordhorn 2013, ISBN 978-3-933613-60-8. Ss. 12, 253–256, 315. Trať Winsen–Evendorf–Hützel (Dolní Sasko), 1 ks typ A, výroba 1937, v provozu do 60. let, rozchod 1435 mm, rozvor 4400 mm, označení T3, po roce 1940 VT 0508 (muzejní);VT 0508 in www.heide-express.de der Lüneburger Museumseisenbahn [cit. 2023-08-11].Dostupné online. Dráhy Rhein-Sieg (Bröltalbahn, Porýní), 1 ks typ E, výroba 1938, v provozu do 1955, rozchod 785 mm, rozvor 3500 mm, označení T3 (sešrotován 1955); Sárské dráhy (Sársko), 8 ks: ▪ 2 ks typ B, výroba 1933, v provozu do 1950, rozchod 1435 mm, rozvor 4000 mm, označení 71–72, po roce 1935 VT 133 009–010, VT 89 900 (rozloženy);(a) DIETZ Günther, Eisenbahn Journal Archiv III: Band Nummer 1, Triebwagen-Report, Deutsche Verbrennungstriebwagen 1924 bis 1937. Hermann Merker Verlag, Fürstenfeldbruck, 1996, ISBN 3-922404-92-8, Tab. s. 66. (b) VT 133 010 – Lokschuppen Wismar. [cit. 2013-08-18] Dostupné online ▪ 2 ks typ B, výroba 1934, upraveny jako zavazadlové-nákladní vozy, rozchod 1435 mm, rozvor 4000 mm, označení 81–82, po roce 1935 VT 133 011–012 (zničeny 1943–1945);BOHLMANN, S.23. ▪ 4 ks modifikovaný typ A, výroba 1934, v provozu do 1966, rozchod 1435 mm, rozvor 6000 mm, diesel 50 k, označení 73–76, po roce 1935 VT 135 077–080, ČSD M 230.301, 1948–50 VT 88 900–902, WKB T4–T6 (sešrotovány 1966, SAAR 75 muzejní);GORETZKY Alexander: Wismarer Schienenbusse. [cit. 2013-09-06]. Dostupné online

Trať Lüchow-Schmarsau (Dolní Sasko), 1 ks typ B, výroba 1933, rozchod 1435 mm, rozvor 4000 mm, označení S.K.1, po roce 1949 T 141 (muzejní); Trať Lüneburg–Bleckede (Bleckeder Kleinbahn, Dolní Sasko), 1 ks typ C, výroba 1936, rozchod 1435 mm, rozvor 3500 mm, označení S.K.2 (muzejní);"Jungfernfahrt" des restaurierten Wismarer Schienenbus VT 509 der Museumsbahnen Schönberger Strand. lok-report.de. [cit. 2025-03-25] Dostupné online Malodráha Brémy–Thedinghausen (Dolní Sasko), 1 ks typ A, výroba 1936, rozchod 1435 mm, rozvor 4400 mm, označení T2 (muzejní).

Odkazy Poznámky

Reference

Související články Motorový vůz Hannover A SAAR 73-76

Literatura EK-Special 129: Železniční autobus Wismar. Freiburg, 2018, ISBN 978-3-8446-7022-6. BOHLMANN Dieter-Theodor: Die Wismarer Schienenomnibusse der Bauart Hannover. Zeunert, Gifhorn 2001, ISBN 3-924335-27-3. SCHWEINEFUSS Hans, UHLE Bernhard: Die Wittlager Kreisbahn. Verlag Uhle & Kleimann, Lübbecke 2000, ISBN 3-928959-28-X. DIETZ Günther, Eisenbahn Journal Archiv III: Band Nummer 1, Triebwagen-Report, Deutsche Verbrennungstriebwagen 1924 bis 1937. Hermann Merker Verlag, Fürstenfeldbruck, 1996, ISBN 3-922404-92-8. LÖTTGERS Rolf: Schienenbusse in Deutschland. Sériové vozy značek Henschel, Wismar, Uerdingen a MAN. Franckh, Stuttgart 1982, ISBN 3-440-05044-0.

Externí odkazy

WERNING, Malte: Triebwagentypen der Wismarer Waggonfabrik. www.triebwagenarchiv.de [online]. [cit. 2025-10-27]. lok-datenbank.de, 2004–2025. Dostupné online

Kategorie:Motorové vozy v Německu Kategorie:Kolejová vozidla vyráběná od roku 1932 Kategorie:Kolejová vozidla vyráběná do roku 1941