Virová interference je inhibice virové reprodukce způsobená předchozím vystavením buněk jinému viru. Přesný mechanismus virové interference není znám. Mezi faktory, které s ní souvisejí, patří tvorba interferonů infikovanými buňkami a obsazení nebo down regulace buněčných receptorů (snížení jejich odpovědi na stimulaci).
Virová interference je považována za nejčastější výsledek koinfekce, neboli současné infekce hostitele dvěma nebo více odlišnými viry. Primární forma virové interference je známá jako superinfekční exkluze, při které počáteční infekce stimuluje odolnost vůči následné infekci příbuznými viry. Interference se může vyskytovat také ve formě potlačení superinfekce, při které trvale infikované buňky brání infekci nesouvisejícími viry. Virová interference byla také pozorována při použití vakcín obsahujících živé oslabené viry, a to v obou směrech – v některých případech vakcíny brání buňky proti virům nesouvisejícím s těmi, na které byly zaměřeny, a v jiných případech ''divoké'' nesouvisející viry snižují účinnost tohoto druhu vakcín.
Příklady
Bakteriofág T4 Primární infekce bakteriofágem T4 v jeho hostiteli E. coli obvykle vede ke genetickému vyloučení sekundárně infikujícího fágu, což brání sekundárnímu fágu v přenosu jeho genetické informace na potomstvo. Tato virová interference závisí na expresi genů immunity (imm) a spackle (sp) primárním fágem. Zdá se, že gen imm umožňuje hostitelské exonukleáze V degradovat DNA superinfikujícího fágu a gen sp interferuje s procesem injekce DNA sekundárního fágu do hostitelské buňky. Pokud je primární infikující fág před infekcí podroben ošetření poškozujícímu DNA, toto ošetření obvykle umožňuje vstup DNA sekundárního fágu.
Respirační viry Bylo pozorováno, že mezi endemickými respiračními viry dochází k interferenci. Například bylo prokázáno, že infekce lidským rhinovirem (HRV) snižuje pravděpodobnost souběžné detekce jiných respiračních virů, což naznačuje, že může mít ochranný účinek proti jiným virům, jako je chřipka. Bylo navrženo, že mechanismem, který zde působí, je exprese genů stimulovaných interferonem v „cílové tkáni“ infekce HRV – epitelu dýchacích cest, kde byla pozorována „neočekávaná vysoká prevalence“ viru, a to i u asymptomatických jedinců. Tento proces tak stimuluje antivirový stav a chrání okolní buňky před další infekcí. Tato potenciální interakce mezi viry, jako je HRV a chřipka, může být jedním z faktorů, které přispívají k načasování a závažnosti jejich samostatných, ale překrývajících se „sezón“.
Interference byla zaznamenána také mezi respiračními viry u jiných zvířat než lidí, například mezi viry ptačí chřipky a virem newcastleské choroby u kuřat, krůt a kachen.
Vakcinace oslabenými živými viry První vakcína proti pravým neštovicím, vyvinutá Edwardem Jennerem, využívala kravské neštovice k prevenci infekce pravými neštovicemi. Termín „vakcína“ pochází z latinského výrazu variolae vaccinae, což bylo Jennerovo označení pro kravské neštovice.
Bylo zjištěno, že živé enterovirové vakcíny narušují šíření různých nesouvisejících respiračních virů, jako jsou chřipka, HRV a respirační syncytiální virus (RSV), kromě polioviru (sám o sobě enterovirus), což je jev připisovaný virové interferenci. Podobně se během hromadných očkovacích kampaní proti obrně zdálo, že očkování poskytuje určitou ochranu i proti nesouvisejícím enterovirům. Zároveň bylo zjištěno, že enteroviry interferují s vakcínami samotnými, což vede k případům selhání vakcíny.
Historie Virová interference byla pozorována již v 16. století. Podrobně popsána však byla až ve 20. století, a to na základě experimentů s rostlinami v roce 1929, se zvířaty v roce 1935 a s bakteriofágy v roce 1942.
Pandemie COVID-19 Během pandemie COVID-19 se dramaticky změnil výskyt mnoha respiračních virů. V průběhu roku 2020, kdy se pandemie SARS-CoV-2 rychle šířila po celém světě, klesl výskyt těchto virů, včetně chřipky, na historicky nejnižší úroveň. Aktivita chřipky zůstala prakticky nulová až do roku 2021, kdy se začala detekovat častěji, ale během chřipkové sezóny 2021–2022 byla stále nízká. Aktivita RSV byla podobně potlačena během prvního roku pandemie, než se v roce 2021 opět objevila. Naproti tomu případy HRV a respiračních enterovirů na počátku pandemie poklesly, ale brzy se vrátily na předpandemickou úroveň a šířily se relativně normálně.
Výše uvedené snížení bylo obecně přisuzováno zavedení nefarmakologických opatření, jako je sociální distancování, nošení roušek a uzavření škol. Jako hnací síla tohoto významného poklesu virové aktivity však byla navržena také virová interference, částečně na základě zkušeností z pandemie chřipky v roce 2009. Například v zimě 2021–2022, během nárůstu vysoce přenosné varianty Omicron viru SARS-CoV-2 ve Spojených státech, aktivita chřipky prudce poklesla s rostoucí pandemickou vlnou a na jaře, po odeznění Omicronu, opět dosáhla vrcholu. Podobný jev byl pozorován v Hongkongu v březnu 2022, kdy jiné respirační viry během nárůstu „zmizely“ a v dubnu se opět vrátily. Pokud jde o HRV a respirační enteroviry, jejichž chování bylo během pandemie zjevně méně ovlivněno, byla v některých místech, jako je Kalifornie a Jižní Korea, zjištěna zřejmá vzájemná interakce mezi nimi a SARS-CoV-2, pravděpodobně zprostředkovaná virovou interferencí. Ačkoli tyto viry nadále cirkulovaly na úrovni blízké předpandemické, bylo zjištěno, že dosahovaly vrcholu, když byla aktivita SARS-CoV-2 nízká, a klesaly s nárůstem aktivity SARS-CoV-2.
Odkazy Reference
Kategorie:Virologie Kategorie:Epidemiologie