náhled|Sarkofág v hrobce I, in situ Královská nekropole v Byblosu je skupina devíti podzemních šachetních a komorových hrobek z doby bronzové, ve kterých byly objeveny sarkofágy několika vládců města. Byblos (dnešní Džubajl) je pobřežní město v Libanonu a jedno z nejstarších nepřetržitě osídlených měst na světě. V době bronzové město navázalo významné obchodní vazby s Egyptem, což vedlo k silnému egyptskému vlivu na místní kulturu i pohřební zvyklosti. Poloha starověkého Byblosu byla během historie zapomenuta, znovuobjevena byla koncem 19. století francouzským biblickým badatelem a orientalistou Ernestem Renanem. Pozůstatky starověkého města se nacházely na vrcholu kopce v bezprostřední blízkosti moderního města Džubajl. Francouzské mandátní úřady provedly průzkumné zákopy a menší vykopávky, při níž byly objeveny reliéfy s egyptskými hieroglyfy. Objev vzbudil zájem západních badatelů a vedl k systematickému průzkumu této lokality.
Dne 16. února 1922 silné deště spustily sesuv půdy na přímořském útesu Džubajl. Sesuv odhalil podzemní hrobku s mohutným kamenným sarkofágem. Hrob prozkoumal francouzský epigraf a archeolog Charles Virolleaud. Francouzský egyptolog Pierre Montet provedl v okolí hrobky intenzivní vykopávky a objevil dalších osm šachtových a komorových hrobek. Každá z nich se skládala ze svislé šachty spojené s vodorovně uloženou pohřební komorou na jejím dně. Montet rozdělil hroby do dvou skupin. Hrobky z první skupiny pocházejí ze střední doby bronzové, konkrétně z 19. století př. n. l. Některé z nich byly nedotčené a obsahovaly množství často cenných předmětů, včetně královských darů od faraonů Střední říše Amenemheta III. a Amenemheta IV., lokálně vyráběných šperků v egyptském stylu a různých servírovacích nádob. Všechny hroby druhé skupiny byly již ve starověku vyloupeny, což ztěžuje jejich přesné datování, ale artefakty naznačují, že některé z hrobek byly používány až do pozdní doby bronzové, tedy v období 16. až 11. století př. n. l.
Kromě hrobové výbavy bylo objeveno sedm kamenných sarkofágů. V pohřebních komorách, kde nebyly sarkofágy nalezeny, se původně pravděpodobně nacházely sarkofágy dřevěné, které se časem rozpadly. Kamenné sarkofágy nebyly zdobeny, s výjimkou sarkofágu krále Ahirama. Tento sarkofág je známý svým fénickým nápisem, jedním z pěti epitafů známých jako královské nápisy z Byblosu. Je považován za nejstarší známý příklad plně rozvinuté fénické abecedy. Montet přirovnal funkci bybloských hrobek k funkci egyptských mastab, kde se věřilo, že duše zesnulého letí z pohřební komory pohřební šachtou do kaple v přízemí, kde kněží vykonávali obřady.
Historické pozadí náhled|Pozůstatky neolitických obydlí v archeologickém parku Byblos (dnešní Džubajl) je jedno z nejstarších nepřetržitě osídlených měst na světě. V průběhu věků přijalo mnoho jmen. V egyptských hieroglyfických záznamech z období 4. dynastie se objevuje jako Kebny, v akkadském klínovém písmu v el-amarnských dopisech z období 18. dynastie jako Gubla (𒁺𒆷). Ve 2. tisíciletí př. n. l. se jeho jméno objevuje ve fénických nápisech, například na epitafu sarkofágu krále Ahirama, jako Gebal (𐤂𐤁𐤋, GBL), které je odvozeno z GB (𐤂𐤁, studna) a ʾL (𐤀𐤋, bůh). Jméno města v překladu by tak mohlo znít Boží studna. Další interpretace jména Gebal je horské město, což je odvozeno od kananejského Gubal. Název Byblos je mnohem pozdější řecký exonym, pravděpodobně zkomolenina jména Gebal.Harper, Douglas (2000). "Etymology of Byblos". Online Etymology Dictionary. Tupalo, Mississippi: Douglas Harper Dostupné v archivu Starověká osada se nacházela na náhorní plošině u moře, která byla nepřetržitě osídlena již od období 8000 až 7000 př. n. l. V Byblosu byly objeveny jednoduché, kruhové a obdélníkové obytné jednotky a džbánové pohřby z období eneolitu. Během doby bronzové se vesnice rozrůstala a stala se významným centrem obchodu s Mezopotámií, Anatolií, Krétou a Egyptem.Awada Jalu, Sawsan (1995). "The stones of Byblos". UNESCO Courier. Paris: United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization: 34–37.
Egypt se snažil udržovat příznivé vztahy s Byblosem kvůli své potřebě dřeva, kterého bylo v libanonských horách dostatek. Během Staré egyptské říše (c. 2686 – 2181 př. n. l.) byl Byblos pod egyptskou sférou vlivu. V důsledku mocenského vakua, které následovalo po pádu Staré říše, město kolem roku 2150 př. n. l. zničili Amorité. S nástupem Střední říše (c. 1991 – 1778 př. n. l.) však byly obranné hradby a chrámy v Byblosu přestavěny a město se opět stalo spojencem Egypta. Po rozpadu Střední říše padla v roce 1725 př. n. l. egyptská delta Nilu a pobřežní fénická města do rukou Hyksósů. O 150 let později Egypt vyhnal Hyksósy a vrátil Fénicii pod svou nadvládu, čímž ji účinně bránil před invazemi Mitanni a Chetitů. Během tohoto období vzkvétal gebalitskýDenomymum gebalitský se ve starověkých pramenech používá k označení obecné populace Gebalu, což je fénický název města obchod a v Byblosu byla vyvinuta první fonetická abeceda. Skládala se z 22 souhláskových grafémů, které byly dostatečně jednoduché, aby je mohli používat běžní obchodníci.
Vztahy s Egyptem se v polovině 14. století př. n. l. opět zhoršily, jak dokládá korespondence z Amarny s gebalským králem Rib-Haddou. Dopisy odhalují neschopnost Egypta nadále bránit Byblos a jeho území před chetitským vpádem.Moran 1992, S. 197 Za doby Ramesse II. byla obnovena egyptská hegemonie nad Byblosem, nicméně město bylo krátce poté kolem roku 1195 př. n. l. zničeno mořskými národy. Egypt byl v té době oslaben a Fénicie v důsledku toho zažila období prosperity a nezávislosti. Příběh Wenamunu, který se datuje do tohoto období, ukazuje pokračující, ale vlažné vztahy mezi gebalským vládcem a Egypťany.
Dlouhodobé vztahy s Egyptem silně ovlivnily místní kulturu a pohřební praktiky. Právě v období egyptské nadvlády se objevila praxe šachtových pohřbů inspirovaných Egyptem.
Historie archeologického výzkumu
Hledání starověkého města náhled|Kresba mince zobrazující sedící ženskou postavu a čtyři chrámové pilíře. Žena má na sobě závoj a velkou čelenku. Pod ní je zobrazen muž v pozici plavce, což představujee řeku. Na rubu této mince z doby Elagabala je personifikované zobrazení města Byblos. Renan použil toto vyobrazení jako vodítko k nalezení starověkého města. Starověké texty a rukopisy naznačovaly umístění Gebalu, jehož poloha byla v průběhu dějin ztracena až do znovuobjevení v polovině 19. století. V roce 1860 provedl francouzský biblický badatel a orientalista Ernest Renan během francouzské expedice v této oblasti archeologickou misi v Libanonu a Sýrii. Renan se při svém pokusu o nalezení města spoléhal na spisy starořeckého historika a geografa Strabóna. Strabón popisoval Byblos jako město ležící na kopci v určité vzdálenosti od moře."Byblos, královské sídlo Cinyra, je nyní posvátné pro Adónise; ale Pompeius ho osvobodil od tyranie tím, že jeho tyrana sťal sekerou; a leží na vyvýšenině jen nepatrně od moře." Tento popis uvedl učence v omyl, včetně Renana, kteří se domnívali, že město leželo v sousední Qassoubě (Kassouba). Renan však dospěl k závěru, že tento kopec je příliš malý na to, aby se na něm mohlo nacházet velkolepé starověké město.Renan 1864, S. 173–175
Renan správně předpokládal, že starověký Byblos se musel nacházet na vrcholu kruhového kopce, kterému v Renanově době dominovala křižácká citadela. Kopec leží na bezprostředním okraji moderního města. Svůj předpoklad založil na rubu římské mince z doby Elagabala, která zobrazovala město s řekou tekoucí u jeho úpatí a teoretizoval, že dotyčná řeka je potok, který lemuje kopec s citadelou. Začal od citadely a nechal vykopat dva dlouhé příkopy. Ty odhalily starověké artefakty, které dokazují, že Džubajl je totéž co starověké město Gebal/Byblos.
Rané archeologické výzkumy náhled|Pozůstatky fénického chrámu s hradem Byblos v pozadí Během období francouzského mandátu zřídil vysoký komisař generál Henri Gouraud Službu pro památky v Libanonu. Jmenoval francouzského archeologa Josepha Chamonarda do čela nově vytvořené služby. Chamonarda ve funkci nahradil 1. října 1920 francouzský epigraf a archeolog Charles Virolleaud. Úřad se především soustředil na archeologické průzkumy ve městě Džubajl, kde Renan nalezl starověké pozůstatky.
Dne 16. března 1921 adresoval Pierre Montet, profesor egyptologie na Štrasburské univerzitě, dopis francouzskému archeologovi Charlesi Simonu Clermont-Ganneauovi, v němž popsal reliéfy s egyptskými nápisy, které objevil během archeologického výzkumu v roce 1919 v Džubajlu. Fascinovaný Clermont-Ganneau osobně financoval metodologický průzkum lokality, o které se domníval, že obsahuje egyptský chrám. Montet byl vybrán k vedení vykopávek a do Bejrútu dorazil 17. října 1921. Výkopové práce v Džubajlu byly zahájeny 20. října 1921 francouzskými mandátními úřady. Spočívaly v každoročních výzkumech trvajících tři měsíce.
Objev královské nekropole náhled|Umístění královské nekropole Dne 16. února 1922 spustil silný déšť sesuv půdy na přímořském útesu Džubajl, který odhalil podzemní uměle vytvořenou dutinu. Následujícího dne informoval správní poradce pohoří Libanon o sesuvu půdy Památkovou službu a oznámil objev starověké podzemní hrobky obsahující velký neotevřený sarkofág. Aby místo odolalo lovcům pokladů, byl obvod zajištěn mudirem Džubajlu šejkem Wadihem Hobeichem.Virolleaud 1922, S. 275 Virolleaud dorazil na místo, aby vyčistil a provedl inventuru obsahu objevené hrobky. Nadále dohlížel na vykopávky a 26. února 1922 otevřel samotný sarkofág.Montet 1928, S. 153–154 Druhou hrobku (označenou jako hrobka II) objevil Montet v říjnu 1923.Montet 1928, S. 145–147 Objev spustil systematický průzkum okolní oblasti. Montet vedl vykopávky starověkého Byblosu až do roku 1924. Během tohoto období odkryl dalších sedm hrobek, čímž se celkový počet zvýšil na devět. Francouzský archeolog Maurice Dunand nahradil Monteta v roce 1925 a pokračoval v práci svého předchůdce na archeologickém nalezišti dalších čtyřicet let.
Poloha Starověký Byblos/Gebal, který se nachází 33 kilometrů severně od Bejrútu, leží jižně od středověkého centra města. Leží na přímořském výběžku, který se skládá ze dvou kopců oddělených údolím. Osadě poskytovala pitnou vodu 22 metrů hluboká studna. Dobře bránitelný tell je lemován dvěma přístavy, které sloužily k námořnímu obchodu.Lendering, Jona (2020). "Byblos". Livius. Dostupné v archivu Královská nekropole je půlkruhové pohřebiště nacházející se na vrcholu výběžku s výhledem na oba městské přístavy a ležela uvnitř hradeb starověkého města.
Popis lokality náhled|Montetova mapa zobrazuje umístění a uspořádání královské nekropole v Byblosu Montet přiřadil královským hrobkám čísla a rozdělil je do dvou skupin. První, severní, skupina zahrnovala hrobky I až IV. Ty byly staršího data výstavby a byly pečlivě postaveny. Hrobky III a IV byly vyprázdněny již starověkými vykradači hrobek, zatímco další dvě zůstaly nedotčené.Montet 1928, S. 212.
Druhá, jižní, skupina zahrnuje hrobky V až IX. Hrobky V až VIII měly ve srovnání se severními hrobkami horší kvalitu stavby a byly vykopány v jílu namísto skály a jsou mladšího data.Montet 1928, S. 214 Pouze hrobka IX si zachovala důkazy o pečlivé konstrukci připomínající starší hrobky. Hliněné úlomky objevené v této hrobce, nesoucí jméno Abišemu v egyptských hieroglyfech, naznačují, že její datum výstavby bylo blíže datu výstavby severní skupiny. Starověcí vykradači hrobek se vloupali do všech hrobek z této skupiny.Montet 1928, S. 155
Hrobky I a II