Václav Gutwirth ( 20. června1896 Kosova Hora – 3. srpna 1968 Praha) byl český studentský pracovník, rozhlasový dramatik, novinář, a odborný publicista. Mezi lety 1921–1939 pracoval na tiskovém odboru „Presidia ministerské rady“ (předsednictvo vlády). Začal jako redaktor a vypracoval se až na odborového radu. Od mládí přispíval do novin a časopisů. Zpočátku se věnoval sociálním poměrům studentstva. Později se stal popularizátorem dějin techniky. Napsal kolem dvaceti rozhlasových her. Byl členem Syndikátu československých novinářů.
Životopis Václav Gutwirth se narodil do rodiny učitele Aloise Gutwirtha (1862–1905) a Marie, rozené Müllerové (1863–1942). Měl mladšího bratra Aloise (1894–1950). Od roku 1911 začal studovat na pražském reálném gymnáziu v Křemencově ulici. Po maturitě v roce 1914 na reálném gymnáziu v Dušní ulici studoval obor strojní inženýrství na Českém vysokém učení technickém v Praze. Studia nedokončil. V této době se angažoval jako člen Husova fondu na podporu nemajetných studentů. Mezi lety 1919–1920 byl tajemníkem „Sboru pro sociální péči studentstva vysokoškolského“. V následujících letech 1921 až 1922 pracoval jako úředník na ministerstvu školství. V roce 1923 začal pracovat jako redaktor na tiskovém odboru „Presidia ministerské rady“ (předsednictvo vlády). Zde byl postupně zaměstnán jako redaktor, ministerský komisař, vrchní komisař i odborový rada do roku 1938 resp. 1939.
V roce 1920 se stal členem sociálně demokratické strany a zapojil se do práce v Dělnické akademii a Ústřední škole dělnické. V třicátých letech 20. století se stal redaktorem Dělnického rozhlasu.
V roce 1923 se oženil s Karlou Tomsovou (1897–1961). Manželům se narodily dvě dcery Šárka (1924–1981), která se stala filmovou historičkou a provdala se za filmového historika Luboše Bartoška (1922–2014) a Vendula, provdaná Klimková, (* 1927), která vystudovala lékařství.
Po mnichovské dohodě přešel s dalšími kolegy do ústřední rozhlasové redakce Československé tiskové kanceláře (ČTK). Působil zde necelé dva roky a když odmítl spolupracovat s kolaborantem Emanuelem Vajtauerem, byl v roce 1942 poslán na zdravotní dovolenou. Poté pracoval v cenzurním orgánu Ústředí tisková dozorčí služba. V roce 1944 byl nuceně nasazen k „Luftschutzu“ (Protiletecká ochranná police), kde sloužil do května roku 1945. Během Pražského povstání bojoval na barikádách. Po osvobození republiky byl zvolen za sociální demokracii do smíchovského Místního národního výboru. Začal pracovat jako vrchní odborový rada na ministerstvu informací, kde byl vedoucím redakce bulletinu Československé informace. Následně byl obviněn z kolaborace. Trestní řízení bylo zastaveno v roce 1947. V roce 1948 vstoupil do Komunistické strany Československa. V roce 1950 začal pracovat jako redaktor v agentuře Pragopress a po jejím sloučení s ČTK, se stal v roce 1951 šéfredaktorem její zahraniční redakce. Po politických čistkách byl v roce 1951 propuštěn a pracoval jako pomocný dělník ve vysočanském podniku ČKD. Koncem roku 1954 odešel do invalidního důchodu. Zemřel 3. srpna 1968 v Praze.
Publicista Záhy začal přispívat do novin a časopisů. V roce 1917 patřil k zakladatelům studentského časopisu Mladá generace a tři roky zde působil v redakční radě. Mezi lety 1921–1924 napsal několik textů k otázkám sociálních poměrů studentstva. Později popularizoval dějiny techniky. Přispíval do časopisů Čas, Duch novin, Elektrotechnický obzor, Film a doba, Elektrotechnický obzor, Svět mluví, Svět techniky, Technická práce, deníků Československá republika, Lidové noviny, Právo lidu, týdeníku Přítomnost a dalších.
Během okupace se zabýval populárně naučnou literaturou. Byly vydány jeho publikace:
1941 – Příklad Františka Křižíka 1943 – Vynálezce Josef Ressel 1943 – Znásobené smysly 1947 – Člověk hledá síly
Některé jeho texty nebyly vydány a zachovaly se v rukopise. Psal i pohádky, ale knižně byla vydána pouze Světýlka na Blatech v roce 1949. Mezi lety 1927–1952 byl členem Syndikátu československých novinářů.
Autor rozhlasových her V roce 1927 se úspěšně zapojil do soutěže na původní rozhlasovou hru s dramatickou scénkou Soumrak zobrazující události z doby Francouzské revoluce. Do vysílání byla hra zařazena u příležitosti 80. výročí francouzské revoluce. Následně se stal externím stálým spolupracovníkem Radiojournalu. V říjnu roku 1928 bylo uvedeno jeho první české rozhlasové pásmo Duch dějin. V emotivním textu různé hlasy evokovaly vzpomínky na klíčové události a postavy českých dějin. Jiří Hraše napsal v roce 2006 mimo jiné o tomto pásmu:„ Základem jsou dva hlasy – tázající a odpovídající. Třetí hlas, recitující – přednáší úryvky básní, citáty a dokumenty. … v jedné ploše se spojují prvky výkladový, beletristický, dokumentární, hudební a zvuková (ruchová) kulisa. … Znamená první vskutku rozhlasové komponované pásmo. Zůstává v Praze osamoceným pokusem.
V témže roce napsal skeč Podivuhodný vynález inženýra Vlnase nebo scénku Přemysl oráč. Přispíval do Věstníku Radiojournalu, kde se společně s Milošem Karešem zabýval otázkami rozhlasové hry. Mezi lety 1927–1939 napsal více než dvacet rozhlasových her. Od roku 1931 psal pásma pro nedělní relace Dělnického rozhlasu a pro Školský rozhlas.
Výběr z rozhlasové tvorby
1929 – Francouzský trojúhelník, Setkání se strašidlem, Kolem radia, Čtvrthodinky v redakci, Hovory vln 1930 – Zrození Marseillaisy, Ponorka U-12, Poctiví pracovníci Rochedalští 1931 – První nedorozumění 1934 – Hej Slováci 1935 – Z minulosti české vzduchoplavby 1936 – Je stroj vinen?, Jak přeletěl Blériot kanál La Manche 1937 – Jak 1845 přijela do Prahy železnice, Jak se zrodila žárovka, Naši spisovatelé a básníci o technice 1938 – Otec studenstva 1939 – Jenda se probudil roku 2000, Předěláme zeměkouli 1940 – Počátky vynálezů 1946 – Česká technika před 50 léty
Reference
Kategorie:Čeští novináři Kategorie:Čeští dramatici Kategorie:Členové KSČ Kategorie:Osobnosti Pražského povstání Kategorie:Narození v roce 1896 Kategorie:Narození 20. června Kategorie:Narození v Kosově Hoře Kategorie:Úmrtí v roce 1968 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Úmrtí 3. srpna Kategorie:Muži