alt=|náhled|Unikátní barokní zámecké divadlo v Českém Krumlově. Operní představení Il natale d’Augusto Antonia Caldary v provedení souboru barokní hudby Hof-Musici. Česká barokní hudba je souhrnné označení hudební tvorby v zemích koruny české v období baroka, tzn. přibližně od konce 17. do poloviny 18. století. náhled|Obálka sbírky „Česká mariánská muzika“

Charakteristika Období baroka v českých zemích je z hlediska hudební praxe poměrně obsáhlé. Barokní hudba obecně se vyznačuje bohatou ornamentikou, kontrastem dynamiky, využíváním polyfonie a důrazem na expresivitu. V českých zemích se baroko projevilo také ve světských skladbách, ale díky silnému vlivu katolické církve v té doby bylo mnoho skladeb zkomponováno pro liturgii především v oblasti chrámové duchovní hudby. Velkou roli zde sehrála tzv. literátská bratrstva, hudební spolky zabývající se zpěvem chrámové hudby.

České země v období baroka začaly dohánět náskok evropské špičky a v tomto období se vlastně prvně významněji zapsaly do dějin hudby. Prostředí českého hudebního baroka bylo významně vázáno na císařský dvůr ve Vídni. Velký podnět české hudbě přinesla korunovace císaře Karla VI. českým králem v roce 1723, během níž se Praha rozzářila řadou skvělých barokních kompozic, zvláště oper a oratorií. Vrcholem byla pražská premiéra korunovační opery Costanza e Fortezza (Stálost a síla), již zkomponoval vrchní císařský kapelník a velká osobnost tehdejší hudební Evropy, Johann Joseph Fux, mj. učitel Jana Dismase Zelenky. Z důvodu nemoci skladatele pražskou premiéru řídil Antonio Caldara.

Významným způsobem do rozvoje houslové hry přispěl skladatel a virtuos rodák ze Stráže pod Ralskem Heinrich Ignaz Franz Biber (1644–1704), či v Praze působící houslový virtuos Johann Heinrich Schmelzer († 1680 v Praze), kapelník a přítel císaře Leopolda I., který sám byl vynikajícím skladatelem.

Mezi hlavní rysy české barokní hudby patří zejména využití polyfonie a kontrapunktu, zejména v chrámových skladbách. V instrumentálních skladbách byl pak značný důraz oproti starší hudbě kladen zejména na virtuozitu. Poměrně časté je také spojování umělých skladeb s lidovými prvky – některé skladby obsahují taneční rytmy a melodiku inspirovanou folklórem.

Typické formy Pro barokní hudby byly typické formy především:

Mše, moteta, kantáty – pro chrámové prostředí. Sonáty, koncerty – pro světskou hudbu. Varhanní skladby – fugy, toccaty.

Barokní opera Samostatnou etapou barokní hudební tvorby v Čechách, ale především na Moravě, je pak operní tvorba na šlechtických sídlech. Ale také na dalších místech Moravy se rozvinula velmi bohatá operní činnost. Mezi nejvýznamnější místa, kde se provozovala barokní operní tvorba byly zámky:

Jaroměřice nad Rokytnou (František Antonín Míča u hraběte Questenberga) Holešov (František Xaver Richter u hraběte z Rottalu) Kroměříž (arcibiskup olomoucký) Mikulov Náměšť nad Oslavou (hrabě Haugvic) Vyškov Kuks (hrabě Špork) ad.

Na zámku hraběte Jana Adama z Questenberka v Jaroměřicích nad Rokytnou také v roce 1730 vznikla první (dochovaná) původní česká opera L'origine di Jaromeriz in Moravia Františka Antonína Míči, nejprve v italštině, a poté také v české verzi.

V roce 1733 u příležitosti korunovace

Fenomén barokní hudby se zabýval významný český muzikolog Vladimír Helfert. Bádáním v oblasti repertoáru italské opery na Moravě v době vrcholného baroka se primárně zabývají především pracovníci Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity v Brně, jako např. doc. Jana Perutková, Jana Spáčilová a další.

Skladatelé Toto období je v českých zemích ovšem také spjato s působením velkého množství zahraničních hudebníků, zejména z německých zemí a z Itálie, která byla centrem barokní hudy. V českých zemích působilo mnoho italských hudebníků, např. Antonio Draghi

V Praze například působil Antonio Vivaldi, který pro Prahu napsal a ve šlechtickém divadle hraběte Františka Antonína Šporka osobně uvedl nejméně dvě své skladby (opera Argippo na pozdim 1730 a pasticcio Alvilda, Regina dei Goti na jaře 1731) a pro svého mecenáše českého hraběte Václava z Morzinu zkomponoval svou sbírku skladeb Il cimento dell'armonia e dell'inventione, včetně slavného cyklu skladeb Čtvero ročních dob.

Významní čeští barokní skladatelé

Adam Václav Michna z Otradovic – autor duchovních písní, např. „Česká mariánská muzika“, Loutna česká ad. Jan Dismas Zelenka – jeden z nejvýznamnějších evropských barokních skladatelů, známý svými mšemi, orchestrálními díly a operami. Bohuslav Matěj Černohorský – mistr varhanní hudby a fug. František Ignác Tůma – skladatel chrámové hudby, působil i ve Vídni. Heinrich Ignaz Biber – virtuozní houslista a skladatel

Čeští interpreti barokní hudby V současné době mezi nejvýznamnějšími interprety barokní hudby, ať už jednotlivé osoby či soubory, patří např.:

Ars rediviva, soubor založený roku 1951 flétnistou a muzikologem Milanem Munclingerem. První český komorní soubor, který se soustavně věnoval interpretaci barokní hudby a zabýval otázkami historicky poučené interpretace. Musica Florea, založený v roce 1992 violoncellistou a dirigentem Markem Štrynclem Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704, obě založeny v roce 1991 cembalistou, hornistou a dirigentem Václavem Luksem. Soubor se specializuje na hudbu Jana Dismase Zelenky. Ensemble Inégal, založen v roce 2000 varhaníkem a dirigentem Adamem Viktorou a sopranistkou Gabrielou Eibenovou Collegium Marianum, založen v roce 1997, uměleckou vedoucí je flétnistka Jana Semerádová. Czech Ensemble Baroque, založen v roce 1998 dirigentem Romanem Válkem Barocco sempre giovane, založen v roce 2004 violoncellistou Josefem Krečmerem.

Související články

Seznam barokních skladatelů Seznam českých skladatelů Roráty Cítolibská skladatelská škola

Reference

Kategorie:Česká hudba podle žánrů Kategorie:Baroko v Česku