Saint-Cirq-Lapopie (v okcitánštině Sent Circ de la Pòpia) je francouzská obec, která se nachází na jihu departementu Lot v regionu Occitanie. Obec je součástí regionálního přírodního parku Causses du Quercy, který je od roku 2017 zapsán na seznamu světových geoparků UNESCO. Saint-Cirq-Lapopie je členem sdružení Nejkrásnější vesnice Francie.
Poloha Obec nad řekou Lot se nachází 30 km východně od Cahors v regionálním přírodním parku Causses du Quercy.
Dějiny Osídlení zde bylo již v galsko-římském období.
Území Saint-Cirq pravděpodobně patřilo rodině Lapopie, možná mladší větvi Gourdonů. Rodina Cardaillac (z větve Bioule) se stala spoluvlastníky po křížové výpravě proti albigenským (konfiskace a vykoupení panství Castelnau-Saint-Cirq) a prostřednictvím manželských svazků s Gourdony. V roce 1229 vzdal Bertrand de Cardaillac hold hraběti Raymondu VII. za tento pozemek. Jeden z jeho potomků, také jménem Bertrand, získal hrad a pozemky Saint-Cirq v roce 1395. Byl předkem baronů z Cardaillac-Saint-Cirq.
Během stoleté války se Hugo IV. de Cardaillac postavil na stranu Francouzů.
Rozdělení mezi majiteli panstvími bylo během náboženských válek napjaté. Cardaillac se stal vůdcem protestantů v Languedocu, zatímco Saint-Sulpice zůstal věrný katolictví.
Zůstali však přáteli a dohodli se, že ve svém společném městě zakážou veškeré násilí, ale v roce 1580 hugenoti porušili příměří a zmocnili se horního hradu, který zbořil Jindřich Navarrský.
Spolupanství umožňovalo od poloviny 13. století vesnici širokou autonomii s existencí městské rady a dodržováním zvykových zákonů. Konšelé se těšili četným výsadám, včetně kontroly nad přístavem na řece Lot a výkonu spravedlnosti.
Kolem roku 1920 postimpresionistický malíř Henri Martin, který se usadil v oblasti Lot, „objevil“ vesnici a zobrazil ji na dvou svých obrazech, čímž ji představil umělcům a milovníkům umění. Vesnice poté začala přitahovat turisty. Po rozchodu s Francouzskou komunistickou stranou se marxistický aktivista Charles Rappoport uchýlil do Saint-Cirq-Lapopie, kde byl po své smrti v roce 1941 původně pohřben, než byly jeho ostatky převezeny na hřbitov Montparnasse. V 50. letech 20. století si zde básník a spisovatel André Breton na čas zřídil letní sídlo.
Pamětihodnosti Kostel Saint-Cirq-et-Sainte-Juliette, z 15. století, se zachovalou románskou apsidou zapsaný od roku 1911 na seznamu historických památek. Kaple křížové cesty Chapelle des Mariniers Hřbitovní kaple Kaple svatého Kříže (Chapelle Sainte-Croix) na konci křížové cesty z 19. století, vystavěná v roce 1854 na místě bývalého kostela připomíná, že ostatky sv. Kříže přivezl ze Svaté země Géraud de Cardaillac. Auberge des Mariniers, dům Andrého Bretona, který jej v roce 1951 koupil a využíval jej jako letní sídlo až do své smrti roku 1966, nejstarší dům ve vesnici, od roku 1923 chráněn jako historická památka. Na vrcholu náhorní plošiny se nacházejí zříceniny tří hradů a kostel Saint-Cirq-et-Sainte-Juliette. Muzeum Rignault, které pořádá výstavy současného umění, založeno z odkazu, který v roce 1946 věnoval sběratel umění Émile-Joseph Rignault (1874-1962). Maison Daura, bývalá rezidence malíře Pierra Daury, který darovala jeho dcera Martha regionální radě Midi-Pyrénées za účelem umístění umělecké rezidence a výstavního prostoru a nyní je věnován současnému umění. Holubník Bancourel, který byl v roce 2010 zapsán na seznam historických památek. Jez a mlýn Aulanac na břehu řeky z počátku 14. století, spojený v 19. století s jezem.
Galerie
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Via Podiensis Kategorie:Nejkrásnější vesnice Francie Kategorie:Obce v departementu Lot