Chosroův les (), dnes Státní rezervace Chosroův les () je přírodní rezervace v Arménii v provincii Ararat. Chosroův les představuje jednu z nejstarších chráněných oblastí na světě. Založil ho arménský král Chosroe III. z dynastie Arsakovců v letech 334 až 338, který mu dal také jméno. Chosroe les založil pro udržování vhodných klimatických podmínek v okolí Artašatu, hlavního města svého království, a nově založeného města Dvin, a pro ochranu fauny a flóry za účelem lovu, vojenských cvičení a zábavy. náhled|Jalovcové lesy Chosroův les byl uznán za moderní přírodní rezervaci v září 1958 a rozléhá se na ploše 23 213,5 hektarů a v nadmořské výšce mezi 700 až 2800 m n. m. Rezervace chrání třetihorní porosty jalovců druhu Juniperus polycarpos a dubu velkokvětého, polopouštní a frýganskou vegetaci, mokřady světové významu a další relikty původní mediteránní vegetace a fauny. Správu a výzkumy v rezervaci od roku 2002 provádí Státní nezisková organizace Chorsoova lesa spadající pod Ministerstvo životního prostředí. Pod není správu spadají také území Goravanské písky a příroda v okolí kláštera Chor Virap.
Dějiny Chosroův les založil král Arsakovské Arménie Chosroe III., který vládl v letech 330 až 339. Chosroe nařídil výsadbu stromů na svahy. Území sloužilo pro královský lov a vojenská cvičení. Později došlo k dovozu zvířat z Íránu za účelem rozšíření fauny. Jednalo se ve své době o unikát. Po připojení západní části Arménie k Východořímské říši se jednalo o jediné chráněné území v Římské říši. Chosroe III. byl první křesťanský panovník a jediný známý potomek diadochů či příbuzný Alexandra Velikého či Dareia I., který založil chráněné přírodní území.
Podle arménského historika Fausta Byzantského existovaly dva oplocené lesy, jeden se jmenoval Tačar Majri (Posvátný les) a druhý Chosrovakert, přičemž oba se nacházely na obou březích řeky Azat. Tačar Majri se táhl od chrámu v Garni po město Dvin a Chosrovakert se rozléhal mezi Artašatem a Dvinem. Chosrovakert i většina Tačar Majri v průběhu času zanikly. Arménský historik Mojžíš z Chorény v 5. století zapsal ve svém díle historii Chosroova lesa a uvedl, že ho založil Chosroe III. Okolní vesnice i hory taktéž nesou jméno krále Chosroa. náhled|Klášter Agdžoc z 13. století Za Sovětského svazu se Chosroův les stal 13. září 1958 přírodní rezervací o rozloze 148,61 km². Sladká voda z rezervace zásobuje řeku Azat a teče do Jerevanu. V roce 1990 došlo k rozšíření rezervace na 291,96 km² a v roce 2007 ke zmenšení na 238,78 km². V roce 2006 a 2007 proběhl rozsáhlý projekt zlepšení stavu rezervace.
Krajina
Geologie Krajina je geologicky členitá a skládá se z husté sítě horských hřebenů, plošin a kaňonů. Vyskytují se zde stopy prehistorické vulkanické aktivity. Oblast se skládá z vyvřelých hornin, které vznikaly v období křídy, paleocénu a eocénu. Převažují zde však čtvtohorní sutiny. Většina svahů je strmá se sklonem přesahujícím 30°. Polovina rezervace se nachází v nadmořské výšce 1500–2300 m n. m. Oblasti v nadmořské výšce pod 1500 m n. m. jsou více aridní.
Hydrologie náhled|Vodopády na řece Azat Rezarvací protékají řeky Azat a Vedi. Řeka Azat teče severní částí rezervace, je dlouhá 55 km, nejvyšší průtok má v dubnu a v květnu a v zimě někdy částečně zamrzá. Pramení ze sněhu a deště i z podzemní vody. Na jejích přítocích se nachází řada menších vodopádů. Řeka Vedi teče jižní částí rezervace, je dlouhá 58 km a její průtok je v rámci roku méně rovnoměrný. Obě řeky ústí do řeky Araks.
Podnebí Vzhledem k rozličné nadmořské výšce má Chosroův les značně rozmanité klimatické podmínky. Podnebí je zde kontinentální. Průměrné roční srážky činí v oblastech v nadmořské výšce 900–1300 m n. m. 350–450 mm, v nadmořské výšce 1400–2000 m n. m. 500–600 mm a v nadmořské výšce 2000–2500 m n. m. až 800 mm.
Krajina náhled|Řídký les V důsledku rozsahu nadmořské výšky se zde nachází rozličné typy krajiny od polopouští po alpínské louky. Nejvíce území, konkrétně 64 %, pokrývají skalní suchomilná společenstva, 20 % otevřené travní porosty a 16 % lesy. Polopouště se nachází zejména v nadmořské výšce 900 až 1250 m n. m., aridní stepi v nadmořské výšce 1250 až 2500 m n. m., přičemž od nadmořské výšky 1500 m n. m. se nachází jalovcové lesy a od nadmořské výšky 1600 m n. m. dubové lesy. V nejvyšší nadmořské výšce nachází subalpínské a alpínské louky.
Fauna náhled|Rak Chosroův les obývá přes 1500 druhů bezobratlých, včetně 1427 druhů hmyzu, 62 druhů měkýšů či tři druhy štírů. Z hmyzích řádů se zde vyskytují vážky, kudlanky, strašilky, rovnokřídlí, polokřídlí, brouci, motýli, dvoukřídlí a blanokřídlí.
Savci Chosroův les obývá 44 druhů divoce žijících savců, např.:
Levhart perský Rys ostrovid Kočka divoká Medvěd hnědý Liška obecná Jezevec lesní Vlk obecný Lasice kolčava Zajíc polní Prase divoké Koza bezoárová
Plazi náhled|Aridní svahy Chosroův les obývá 33 druhů plazů, např.:
Želva žlutohnedá Agama kavkazská Ještěrka ázerbájdžánská Hadiočko úhledné Ještěrka kaspická Agamka íránská Ještěrka Eremias pleskei Slepýš křehký Scink Schneiderův Slepák nažloutlý Užovečka obojková Užovka obojková Užovka podplamatá Ještěrka maloasijská Užovka Hohenackerova Štíhlovka pestrá Užovka sarmatská Hroznýšek turecký Skvrnovka kočičí Užovka Rhynchocalamus satunini Zmije jerevanská Zmije arménskánáhled|Stepní krajina
Ptáci Chosroův les obývá 192 druhů ptáků, např.:
Sup hnědý Orlosup bradatý Sup mrchožravý Sup bělohlavý Moták stepní Sokol stěhovavý Jestřáb lesní Křepelka polní Koroptev polní Orebice čukar Velekur kaspický Kalandra dvouskvrnná Vrabec plavý Hýl mongolský Bělořit skalní Bělořit bělobrvý Pěvec ryšavý Pěnice černolící Sýček obecný Dudek chocholatý Vlha pestrá Včelojed lesní Luňák hnědý Orlík krátkoprstý Krahujec obecný Orel nejmenší Skřivan lesní Kos horský Zvonohlík královský Pěvuška skalní Rehek zahradní Drozd zpěvný Budníček zelený Sýkora uhelníček Sýkora modřinka Dlask tlustozobý Zvonek zelený Kos černý Pěnice hnědokřídlá Pěnice slavíková Střízlík obecný Bramborníček sibiřský Konopka obecná Strnad zahradní Hrdlička divoká Břehule skalní Skalník zpěvný Pěvuška podhorní Brhlík skalní Pěnkavák sněžný Kavče červenozobé
Obojživelníci Chosroův les obývá pět druhů obojživelníků: skokan skřehotavý, ropucha zelená, rosnička levantská, blatnice syrská a skokan maloasijský.
Ryby Vody Chosroova lesa obývá devět druhů ryb: pstruh obecný potoční, parma balúčistánská, parma sevanská, ouklej kurská, ouklej Hohenackerova, ouklejka pruhovaná, sekavčík zlatavý, mřenka středomořská a mřenka mramorovaná.
Flóra náhled|414x414pixelů|Panoramatický pohled, na němž lze vidět řeku, lesy i suché svahy náhled|253x253pixelů|Jalovec Juniper polycarpos V Chosroově lese roste 1849 druhů cévnatých rostlin z 588 rodů a 107 čeledí, což představuje polovinu druhů rostoucích v Arménii a třetinu druhů rostoucích v Kavkazském regionu. V nadmořské výšce 800 až 1300 m n. m. roste polopouštní vegetace, ze stromů např. řešetlák. V horní části polopouštní květeny najdeme na erodovaných skalních svazích vegetaci středomořského typu, kterou reprezentuje např. mandloň Fenzlova, řešetlák Pallasův, tavolník, hrušeň, břestovec lysý, řečík atlantický, škumpa koželužská či chvojník. Výše v nadmořských výškách 1400–1700 m n. m. roste vegetační typ frygana. V nadmořské výšce 1400–2200 m n. m. rostou horské stepi, suché řídké lesy a dubové lesy, kde roste jalovec obecný, jalovec Juniperus polycarpos, kalina tušalaj či jeřáb. Dubové lesy tvořené dubem velkokvětým 1600–2300 m n. m. a roste tam také jasan ztepilý, javor, hrušeň či jeřáb ptačí. V horské stepi rostou různé druhy kavylů a dalších travin a květin. V nejvyšších nadmořských výškách roste např. bojínek luční či ječmen Hordeum bulbosum.
Památky náhled|Pevnost Kakavaberd pravděpodobně z 10. století V rezervaci se nachází řada kulturních památek. Úředně je zde evidováno 312 kulturních památek, nejčastěji drobných sakrálních památek (chačkary, kříže, pohřební kameny), ale také 29 klášterů, kostelů a kaplí.
Klášter Havuc Tar – zbytky opevněného kláštera z 11. století. Klášter Agdžoc – ruiny kláštera ze 13. století Kostel ve vesnici Geghmahovit (Bajburd) – ruiny kostela pravděpodobně z 5. či 6. století. Kostel ve vesnici Avanik – ruiny kostela pravděpodobně z 6. či 7. století Kakavaberd – pevnost poprvé zmíněna roku 924. Berdatak – zbytky vesnice opuštěné po zemětřesení roku 1679.
náhled|Areál kláštera Havuc Tar z 11. století
Opuštěná vesnice – vesnice opuštěná ve 40. letech 20. století, se zbytky kostela z 13. století, hřbitovem, kde se pohřbívalo od 12. století, a s kaplí vytesanou do skály někdy v 11. až 13. století. Opuštěná vesnice u řeky Mankuk – Opuštěná vesnice se zachovaným hřbitovem s mnoha chačkary, z nichž jeden pochází z 10. až 11. století a je na něm uvedeno jméno Sakraberd. Sakraberd – Pevnost opuštěná v roce 1604 při nuceném přesunu Arménů z Arménie do jiných částí Safíovské říše, jednalo se o jedno z hlavních center středověku Araratské provincie a zmiňuje ji řada středověkých arménských textů.
náhled|Chačkary
Spitak vank – Opuštěná vesnice z 10. až 14. století nacházející se na pravém břehu řeky Mankuk. K jejímu opuštění došlo roku 1950.
Odkazy Poznámky
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Národní parky v Arménii Kategorie:Geografie Araratu