Španělská armáda () byla francouzská armáda prvního císařství, která jako souhrnné označení pro všechny francouzské síly ve Španělsku bojovala v tzv. Poloostrovní válce (1807–1814) na Pyrenejském poloostrově.
Vznik a velení
Císař Napoleon I. ji zřídil v roce 1807, původně pod názvem Armáda Girondy (), volně navazující na někdejší Pozorovací sbor Girondy () z let 1801–1802, a to s primárním cílem invaze do Portugalska, které porušovalo Kontinentální blokádu.
Španělsko bylo již dříve francouzským spojencem, který mimo jiné utrpěl společnou porážku v námořní bitvě u Trafalgaru (1805), již předtím se také potýkalo s Portugalskem v tzv. Pomerančové válce (1801). Dne 27. října 1807 byla ve Fontainebleau podepsána francouzsko-španělská smlouva, která měla umožnit průchod francouzských vojsk vedených maršálem Andochem Junotem přes španělské území a v důsledku vést k porážce a zabrání Portugalska. Po politické krizi v roce 1808 se však armáda de facto zmocnila Španělska a jejím hlavním úkolem se stala okupace země, boj proti španělským a portugalským silám a později i proti britskému expedičnímu sboru. Císař dosadil svého bratra Josefa Bonaparta na španělský trůn jako krále Josefa I. (), jehož autoritu měla armáda podporovat, zatímco na podporu povstaleckého syna Ferdinanda sesazeného krále Karla IV. byla v září 1808 v Aranjuezu ustavena Nejvyšší centrální junta.
Ačkoli oficiální titul vrchního velitele byl připisován králi Josefu Bonapartovi, operativní kontrolu nad jednotlivými sbory vykonávali francouzští maršálové, kteří v klíčových momentech podléhali přímo císaři Napoleonovi. Po jeho osobní přítomnosti při tažení v letech 1808–1809, kdy velel hlavním invazním silám, se velení roztříštilo.
Osoby ve velení:
Charles Antoine Louis Alexis Lecocq (1807–1808) – náčelník štábu tzv. Armády Girondy maršál Joachim Murat (duben–červenec 1808) – velitel okupačních sil v Madridu král Josef Bonaparte (1808–1813) – nominální vrchní velitel (s maršálem Jourdanem jako náčelníkem štábu) císař Napoleon I. (listopad 1808 – leden 1809) – osobní velení v průběhu úvodního španělského tažení
Síla a složení
Španělská armáda představovala jednu z největších formací prvního císařství. Její síla se v průběhu války měnila a dosáhla maxima až 300 tisíc mužů. Jiří Kovařík uvádí, že celkové intervenční síly ve Španělsku v červenci 1811, kdy je doplnily tři nové divize generálů Souhama, Caffarelliho a Reilleho a dva pluky italské řadové pěchoty,KOVAŘÍK (2010). S. 169. dosáhly maximálního počtu 346 tisíc mužů, což představovalo pětinu veškeré branné moci císaře Napoleona. Přesto se jednalo pouze o tabulkové stavy, po odečtu nemocných či raněných se operační síly zmenšovaly na 265 tisíc mužů, z nichž asi polovina byla vázána posádkovou, policejní, strážní či represivní službou.KOVAŘÍK (2010). S. 197.
Ačkoli termín Španělská armáda sloužil jako souhrnné označení, francouzské síly byly na Pyrenejském poloostrově od roku 1810 organizovány do řady armádních sborů, které byly postupně transformovány v samostatné, regionálně vymezené armády, jež fungovaly se značnou mírou autonomie.
K hlavním dílčím armádám, které se vyvinuly z původních armádních sborů, patřily:
Aragonská armáda (Armée d'Aragon): původně 3. sbor, známá pod velením generála Sucheta, který si jako jediný francouzský velitel ve Španělsku vysloužil maršálskou hůl (8. července 1811KOVAŘÍK (2010). S. 181.) Katalánská armáda (Armée de Catalogne): původně 7. sbor, působící v severovýchodním Španělsku Centrální armáda (Armée du Centre): působila v okolí hlavního města Madridu a podléhala králi Josefovi Severní armáda (Armée du Nord): původně 5. sbor, působící v severních provinciích při pobřeží Biskajského zálivu Portugalská armáda (Armée de Portugal): působila při hranicích s Portugalskem a podnikala výpady na portugalské území Jižní armáda (Armée du Sud): působila pod vedením maršála Soulta v Andalusii a Extremaduře
Reference
Kategorie:Vojenské jednotky francouzských revolučních válek Kategorie:Vojenské jednotky založené roku 1807 Kategorie:Vojenské jednotky zaniklé roku 1814