Malý český člověk a velký český národ () je kniha českého sociálního antropologa Ladislava Holého z roku 1996 o problematice české národní identity. Kniha vyšla také pod názvem Malý český člověk a skvělý český národ. Do češtiny ji přeložil Zdeněk Uherek.
Jedná se o snahu analyzovat českou společnost ve vztahu k nacionalitě na přelomu 80. a 90. let 20. století. Autor Ladislav Holý zde kombinuje terénní etnografický výzkum a důraz na historické momenty, pomocí jenž přináší komplexní pohled na postkomunistickou transformaci české společnosti.
Kniha je psaná pro cizího čtenáře, z toho důvodu v ní najdeme pasáže, ve kterých autor vysvětluje běžné české reálie (například kdo byl svatý Václav nebo charakter česko-slovenských vztahů). Autor působí jako vnější pozorovatel, což je podpořeno i faktem, že Ladislav Holý v roce 1968 z Československé socialistické republiky emigroval do zahraničí.
Obsah
První kapitola V první kapitole Národ proti státu Holý ukazuje, že odpor proti režimu byl veřejně a symbolicky rámován jako národní odboj proti ‚cizímu‘ socialistickému státu a pád režimu byl chápán jako národní osvobození. Šlo o vzpouru „přirozeného“ českého národa proti „umělému a cizímu“ socialistickému státu. Autor popisuje, jak totalita vedla k radikálnímu oddělení veřejné a soukromé sféry, tedy zatímco ve veřejném prostoru lidé lhali a přetvářeli se, v soukromí hledali pravdu a autenticitu. Vznikla tak dvojí morálka, kde okrádání státu bylo vnímáno jako norma, zatímco okrádání rodiny či přátel jako zločin. Revoluce v roce 1989 pak byla vedena symboly národní historie (Jan Hus, svatý Václav) a chápána jako akt národního osvobození a znovuzískání ztracené identity.
Druhá kapitola Kapitola Svoboda, národ a jednotlivec ukazuje, že protesty v roce 1989 byly vedeny silným národním cítěním, nikoli jen politickými požadavky. Lidé volali po svobodě ve smyslu národní suverenity, tedy aby stát sloužil národu a ne cizí moci. Proto demonstranti paradoxně spojovali jména Masaryka (symbol nezávislosti) a Dubčeka (symbol reformního socialismu), kteří oba představovali dobu, kdy si Češi vládli sami. Autor dále vysvětluje, že Češi chápou národ jako „rozšířenou rodinu“, což vede k upřednostňování kolektivu před jednotlivcem a k rovnostářství. Z tohoto pojetí plyne i vnímání emigrace jako zrady, protože opustit „národní rodinu“ se neodpouští, což se projevilo v rozporuplném přijetí navrátilců po revoluci.
Třetí kapitola Kapitola Autostereotypy a národní tradice se zabývá paradoxem českého sebepojetí. Zatímco jednotlivci si připisují negativní vlastnosti jako závist a malost („malý český člověk“), národ jako celek je idealizován jako nositel vysoké kultury a demokracie. Tento ideál je udržován skrze vymezování se vůči Slovákům, kteří jsou v českém diskurzu konstruováni jako méně vyspělý, emocionální a „východní“ protipól. Rozdělení Československa bylo proto interpretováno jako nutná obrana české demokratické tradice a západní orientace před politickou nestabilitou na Slovensku.
Čtvrtá kapitola V kapitole s názvem Národní tradice a představa národa Ladislav Holý rozebírá, jak Češi vnímají svůj národ a to, jak se v rámci času tvořil. Zpochybňuje, že tradice jsou pouhé výsledky historických zkušeností: „Z množství minulých událostí jsou zaznamenány (a tudíž uchovány v paměti) jen ty, které se považují za důležité. A jejich důležitost závisí na tom, zda podle nás mají nějaký vztah k současnosti.“ Tradice jsou tudíž podmíněny současnými praktickými zájmy.
Značná část kapitoly se věnuje vnímání vlastních dějin. Česká historie má zpravidla diskontinuální charakter — český národ byl jako aktivní subjekt dějin vždy pozastaven od demokratického ideálu a dochází k takzvanému “přerušení dějin” (například bitva na Bílé hoře a následující „tři století temna“), zároveň ale česká společnost vnímá svůj národ primordiálně, to znamená jako přirozený a věčný dějinný subjekt.
Pátá kapitola Kapitola Národní tradice a politický proces rozvíjí ideu tradice jako veřejně deklarované víry. Tradice má za úkol legitimovat nebo pomoci transformovat současný stav dění a má sílu mobilizovat společnost za účelem tvorby ideálního budoucího stavu. Ladislav Holý v této kapitole uvádí, že obraz demokratického, vzdělaného a kulturního českého národa vedl českou společnost k otevřenému vystupování proti komunistickému režimu v roce 1989. Významnou roli hrál také pocit ponížení a srovnávání své kvality života se západními státy. Nalezneme zde také dopodrobna zmapovaný společenský diskurz týkající se přechodu Československa k tržní ekonomice.
Šestá kapitola Poslední kapitola s názvem Národ a stát v kontextu české kultury sděluje, že česká kultura, stejně jako každá jiná, přijímá nové hodnoty a ideje z jiných kultur. Ladislav Holý zde rozlišuje, jestli jsou nové trendy tvořeny vědomě nebo vznikají přirozeně, což souvisí s tendencí přijmout nebo odmítnout daný směr. Jako dva hlavní směry Západu posledních desetiletí určil ekologické a feministické hnutí. Česká kultura negativně hodnotí především situace, kdy člověkem vytvořené a přirozeně dané není v rovnováze. Proto Holý uvádí, že: „Ústřední metaforou české kultury je střed“ V závěru kapitoly autor přenáší dichotomii přirozeného a umělého na samotný koncept českého státu.
Údaje o autorovi Ladislav Holý se narodil roku 1933 v Československu, kde v 50. letech minulého století studoval národopis a prehistorii. Ještě před svou emigrací do Velké Británie roku 1968 Holý intenzivně studoval africkou kulturu a společnost. Jeho hlavní terénní výzkumy se uskutečnily v súdánském Dárfúru a jihozápadní Zambii, kde se stal mimo jiné ředitelem Livingstonova muzea. Právě díky svým aktivitám v Africe se Ladislav Holý stal světoznámým sociálním antropologem.
Blízkým a dlouholetým přítelem Ladislava Holého byl sociální antropolog Milan Stuchlý. Holý s ním vydal několik výzkumných publikací a diskutoval výzkumné poznatky, které vždy považovali za hlavní zdroj antropologického poznání.
Po pádu komunistického režimu se Ladislav Holý rozhodl studovat i českou kulturu, politiku a její symboly. Vyústěním shromažďování dat v letech 1992 až 1993 je právě kniha Malý český člověk a velký český národ.
Název díla Název knihy Malý český člověk a velký český národ má poukazovat na kontrast mezi českou národní povahou a českými národními tradicemi. Slovní spojení „malý český člověk“ zdůrazňuje vlastnosti jako je šikovnost, vynalézavost a smysl pro humor, zároveň ale ukazuje i na obyčejného líného antihrdinu bez velkých cílů a ambicí. „Velký český národ“ naopak vyjadřuje české tradice, jedná se o demokratičnost, kulturnost a vzdělanost, veskrze pozitivní pojmy.
Lze si také povšimnout změny přívlastku v druhém a třetím vydání knihy z „velký“ na „skvělý“. Jde o skutečnost danou dvojznačností anglického adjektiva „great“. Název knihy má v originálním názvu má satirickou konotaci, kterou v češtině lépe chápeme v českém překladu pomocí slova „skvělý“.
Kniha z pohledu recenzí: Kniha je i s odstupem let považována za zásadní a stále vysoce aktuální dílo, jelikož analyzuje hluboké kořeny české mentality, tudíž se stala předmětem mnoha odborných i čtenářských diskuzí, které ji vykreslují jako „nastavené zrcadlo“ české společnosti. Kniha dostala kladné recenze především proto, že nabízí unikátní pohled zvenčí (jelikož autor působil v Británii) a věnuje se tématům, která jsou pro české sebepojetí klíčová.
Topzine.cz Recenze na serveru Topzine.cz hodnotí knihu jako výjimečnou a čtenářsky přístupnou studii (uděluje jí vysoké hodnocení 90 %), která je určena nejen odborníkům, ale každému, kdo přemýšlí o „české otázce“. Vyzdvihuje především autorovu unikátní metodu, tedy nesnaží se definovat, jací Češi objektivně jsou, ale analyzuje to, co si Češi myslí sami o sobě. Recenzent oceňuje Holého pohled „zvenčí“, který mu umožnil s nadhledem popsat klíčový paradox české identity: rozpor mezi „malým českým člověkem“ (který je často vnímán jako závistivý a přízemní) a idealizovaným „skvělým českým národem“ (který je hrdinský a kulturní).
Ačkoliv recenze připomíná, že domácí publikum knihu zpočátku přijalo rezervovaně (protože nastavené zrcadlo nebylo vždy lichotivé), dnes je dílo vnímáno jako klíč k pochopení toho, jak si Češi prostřednictvím svých hrdinů a mýtů omlouvají vlastní nedostatky.
Britský novinář Andrew Stroehlein Knihu Ladislava Holého recenzoval také britský novinář Andrew Stroehlein, který ji považuje za klíčovou pro pochopení českého myšlení a politiky. Stroehlein na knize oceňuje, že vysvětluje základní paradox české identity. Zatímco jednotliví Češi jsou svými krajany často vnímáni jako závistiví a konformní, český národ jako celek je idealizován coby vysoce kulturní a demokratický.
Recenze zdůrazňuje Holého tezi, že nacionalismus byl jednou z hlavních příčin pádu komunismu v Československu. Protože Češi vnímají národnost jako něco „přirozeného“ a stát jako „umělou konstrukci“, měli morální právo odmítnout komunistický stát, který vnímali jako cizí prvek v rozporu s demokratickou tradicí národa. Stroehlein však zároveň upozorňuje na nebezpečí tohoto pojetí, neboť pokud je češství vnímáno jako vrozené a exkluzivní, je pro cizince téměř nemožné se stát plnohodnotnou součástí společnosti.
H-Net.org (T. Mills Kelly) Americký historik T. Mills Kelly ve své recenzi pro akademickou síť H-Net označuje knihu za myšlenkově podnětnou, avšak zároveň v některých ohledech problematickou. Na jedné straně oceňuje Holého antropologický přístup, který se snaží dekonstruovat idealizovaný pohled na české dějiny a interpretuje události roku 1989 nikoliv jako pouhý spontánní odpor ke komunismu, ale jako projev specifického českého nacionalismu stavícího „přirozený“ národ proti „vnucenému“ státu. Na straně druhé však Kelly autorovi vytýká, že ve své analýze opomíjí stinné stránky českého nacionalismu, jako je historický i současný antisemitismus, rasismus vůči Romům či existence hnutí skinheads. Tímto selektivním přístupem podle recenzenta Holý paradoxně přispívá k udržování mýtu o „slušném a demokratickém“ českém národě, který se původně snažil zpochybnit. Kritika směřuje také k metodologii, kdy se autor příliš spoléhal na názory pražské intelektuální elity a opomněl hlasy z jiných regionů či sociálních vrstev, a k faktickým historickým nepřesnostem, například v nekritickém přejímání legend o T. G. Masarykovi.
Sociologický časopis (Petr Skalník) Český antropolog Petr Skalník ve své recenzi pro Sociologický časopis hodnotí knihu jako cenný a ojedinělý příspěvek, který do českého prostředí vnáší interpretativní antropologický přístup, odlišný od běžných politologických či sociologických analýz. Skalník oceňuje, že Holý chápe politiku jako „kulturní systém“ a skrze symboly a mýty přesvědčivě ukazuje, že český nacionalismus nebyl pouhým následkem pádu komunismu, ale naopak jeho příčinou. Lidé v roce 1989 demonstrovali primárně jako Češi proti „cizímu“ státu. Recenzent se také věnuje ústřednímu paradoxu knihy: zatímco „malý český člověk“ je výraz, kterým se Češi sami kriticky označují (závistivost, malost), „skvělý český národ“ je konstrukt, který jim umožňuje cítit se kolektivně nadřazeně a kulturně.
Skalník je však ke knize i kritický, zejména v oblasti metodologie. Holému vytýká určitý „deduktivismus“ (znal odpovědi dříve, než se začal ptát) a přílišnou závislost na informátorech z řad pražské intelektuální elity a svých starých přátel, čímž mohl podcenit změny, kterými společnost prošla během jeho exilu. Dále autorovi vyčítá, že českou kulturu prezentuje jako příliš uzavřený a soběstačný systém a postrádá hlubší srovnání s okolními identitami (německou, slovenskou) či jinými postkomunistickými zeměmi. I přes tyto výhrady Skalník knihu doporučuje jako nástroj, díky němuž se Češi mohou vidět „méně samozřejmě“.
Český rozhlas (Petr Kotouš)