Calvin a Hobbes (v anglickém originále Calvin and Hobbes) je denní americký komiks, který vytvořil kreslíř Bill Watterson a který vycházel v syndikované distribuci od 18. listopadu 1985 do 31. prosince 1995. Často bývá popisován jako „poslední velký novinový komiks" a těší se trvalé popularitě a vlivu, přičemž zároveň přitahuje významný akademický a filozofický zájem.
Komiks Calvin a Hobbes sleduje humorná dobrodružství titulních postav: Calvina, rošťáckého a dobrodružného šestiletého chlapce, a jeho přítele Hobbese, plyšového tygra. Děj je zasazen do amerického předměstí 80. a 90. let a zobrazuje Calvinovy časté fantazijní výlety a jeho přátelství s Hobbesem. Zkoumá také Calvinovy vztahy s jeho dlouho trpícími rodiči a spolužáky, zejména se sousedkou Susie Derkinsovou. Hobbesova dvojí povaha je pro komiks určující motiv: pro Calvina je Hobbes živý antropomorfní tygr, zatímco všichni ostatní jej vnímají jako nehybnou plyšovou hračku — ačkoliv Watterson nikdy přesně neobjasnil, jak Hobbese vidí ostatní nebo zda je skutečný, či jen imaginární přítel. Ačkoliv série často nezmiňuje konkrétní politické osobnosti nebo aktuální události, věnuje se širokým tématům, jako je environmentalismus, veřejné školství či filozofické otázky.
Na vrcholu své popularity byl Calvin a Hobbes publikován ve více než 2 400 novinách po celém světě. Od roku 2010 se vydání komiksu objevovala ve více než 50 zemích a celosvětově se prodalo téměř 45 milionů výtisků knih Calvin a Hobbes.
Historie
Vznik Calvin a Hobbes vznikli v době, kdy Bill Watterson pracoval v reklamní agentuře v zaměstnání, které nenáviděl. Ve svém volném čase se proto začal věnovat tvorbě novinového komiksu s cílem získat syndikaci. Zkoušel různé nápady na komiksové stripy, ale všechny byly syndikáty odmítnuty. Až United Feature Syndicate nakonec reagoval pozitivně na jeden strip s názvem The Doghouse, ve kterém se objevovala vedlejší postava (mladší bratr hlavního hrdiny), která měla plyšového tygra. United označil tyto postavy za nejsilnější a povzbudil Wattersona, aby je rozvinul jako středobod vlastního komiksu. Ironií je, že United Feature nakonec nový strip odmítl s odůvodněním, že nemá dostatečný marketingový potenciál, zatímco Universal Press Syndicate jej přijal.
Uvedení a raný úspěch (1985 - 1990) První strip Calvin a Hobbes byl publikován 18. listopadu 1985 ve 35 novinách. Komiks si rychle získal popularitu. Během jednoho roku od zahájení syndikace byl publikován v přibližně 250 novinách a prokázal mezinárodní přitažlivost díky překladům a širokému rozšíření i mimo Spojené státy.
Ačkoliv Calvin a Hobbes během let syndikace procházel neustálým uměleckým vývojem a tvůrčími inovacemi, už nejranější stripy vykazovaly pozoruhodnou konzistenci s těmi posledními. Watterson představil všechny hlavní postavy během prvních tří týdnů a během desetileté historie komiksu neprovedl žádné změny v ústřední sestavě.
Do 5. dubna 1987 se Watterson objevil v článku v Los Angeles Times. Calvin a Hobbes mu získali cenu Reuben od National Cartoonists Society v kategorii Vynikající karikaturista roku – poprvé v roce 1986 a podruhé v roce 1988. V roce 1992 byl nominován znovu. Společnost mu také udělila cenu za humorný komiksový strip za rok 1988. Calvin a Hobbes získali i několik dalších ocenění.
S rostoucí popularitou jeho díla projevoval syndikát silný zájem o merchandising postav a rozšíření komiksu do dalších médií. Wattersonova smlouva se syndikátem umožňovala licencování postav bez souhlasu autora, což bylo tehdy běžné. Watterson však měl jistou páku – hrozil, že se jednoduše vzdá tvorby komiksu.
Tato dynamika vyústila v dlouhý a emočně vyčerpávající boj mezi Wattersonem a jeho editory ze syndikátu. Do roku 1991 dosáhl Watterson svého cíle: získal novou smlouvu, která mu poskytla právní kontrolu nad jeho dílem a nad veškerými budoucími licenčními ujednáním.
Tvůrčí kontrola (1991–1995) Poté, co dosáhl svého cíle – získání tvůrčí kontroly – se u Wattersona znovu naplno projevila jeho touha po soukromí. Přestal poskytovat jakékoli mediální rozhovory, odstěhoval se do Nového Mexika a z velké části zmizel z veřejného života. Odmítal se účastnit ceremonií všech karikaturistických ocenění, která získal. Tlaky plynoucí z boje o merchandising vedly k tomu, že si Watterson vzal dlouhou pauzu od 5. května 1991 do 1. února 1992 – krok, který byl ve světě syndikovaných karikaturistů téměř bezprecedentní.
Během Wattersonovy první pauzy pokračoval Universal Press Syndicate v účtování plné ceny novinám za reprízy starých stripů Calvin a Hobbes. Mnoha editorům se tento postup nelíbil, ale komiks byl natolik populární, že neměli na vybranou – báli se, že pokud ho přestanou vydávat, konkurenční noviny jej převezmou a odlákají jim čtenáře.
Watterson se ke stripu vrátil v roce 1992 s plánem vytvářet své nedělní stripy jako nerozdělitelnou polovinu novinové nebo tabloidové stránky. Tím se stal teprve druhým karikaturistou od dob Garryho Trudeaua, který měl dostatečnou popularitu na to, aby si mohl nárokovat více prostoru a větší kontrolu nad podobou svého díla.
Watterson si vzal druhou tvůrčí pauzu od 3. dubna do 31. prosince 1994. Po svém návratu oznámil, že Calvin a Hobbes skončí na konci roku 1995. Uvedl, že věří, že v tomto médiu dosáhl všeho, čeho chtěl, a že se chce v budoucnu věnovat novým projektům pomalejším tempem a s menšími uměleckými kompromisy.
Poslední strip vyšel v neděli 31. prosince 1995. Zobrazuje Calvina a Hobbese, jak se na saních spouštějí z kopce pokrytého čerstvým sněhem, a Calvin volá: „Pojďme objevovat!“
V rozhovoru pro NPR v roce 2005 kritik animace Charles Solomon prohlásil, že poslední strip „zanechal na komiksové stránce díru, kterou žádný jiný komiks nedokázal zaplnit.“
Formátování nedělních stripů Syndikované komiksy obvykle vycházely šestkrát týdně v černobílém provedení, s nedělní přílohou ve větším formátu a plnobarevném zpracování. Tato větší nedělní verze byla omezena povinnými pravidly rozvržení, která umožňovala editorům novin přizpůsobit strip různým velikostem stránek a typům layoutu.
Watterson byl stále více frustrován tím, jak se dostupný prostor pro komiksy v novinách zmenšoval, a také povinnými děleními panelů, která omezovala jeho schopnost vytvářet kvalitnější kresby a kreativnější vyprávění. Měl pocit, že komiksy jako umělecká forma se bez prostoru pro něco víc než jednoduché dialogy či řídkou kresbu stávají ředěnými, nevýraznými a neoriginálními.
Toužil po umělecké svobodě, jakou měly klasické stripy jako Little Nemo nebo Krazy Kat, a v roce 1989 ukázal, čeho lze s takovou volností dosáhnout, v úvodních stránkách nedělní sbírky The Calvin and Hobbes Lazy Sunday Book — osmistránkovém dosud nepublikovaném Calvinově příběhu kompletně ilustrovaném akvarelem. Stejná kniha obsahovala také doslov samotného autora, v němž vzpomínal na dobu, kdy měly komiksové stripy k dispozici celou stránku novin a každý komiks vypadal jako „barevný plakát“.
Během dvou let se Wattersonovi nakonec podařilo vyjednat dohodu, která mu poskytla více prostoru a tvůrčí svobody. Po své pauze v roce 1991 Universal Press oznámil, že se Watterson rozhodl prodávat svůj nedělní strip jako nerozdělitelnou polovinu novinové či tabloidové stránky. Mnozí editoři a dokonce i několik karikaturistů, včetně Bila Keanea (The Family Circus) a Bruce Beattieho (Snafu), ho kritizovali za to, co považovali za aroganci a neochotu řídit se běžnými postupy komiksového průmyslu. Jiní, například Bill Amend (Foxtrot), Johnny Hart (BC, The Wizard of Id) a Barbara Brandonová (Where I'm Coming From), ho naopak podporovali. Americká asociace nedělních a zábavních editorů dokonce formálně požádala Universal, aby změny přehodnotil.
Watterson sám k tomu poznamenal, že „editoři si musí sami posoudit, zda si Calvin a Hobbes zaslouží ten extra prostor. Pokud si myslí, že strip nestojí za to, nemusí ho vůbec tisknout.“ Nakonec kvůli změnám layoutu přestalo strip vydávat pouze 15 novin.
Tvůrčí pauzy Bill Watterson si během tvorby stripu vzal dvě tvůrčí pauzy. První trvala od 5. května 1991 do 1. února 1992 a druhá od 3. dubna do 31. prosince 1994. Tyto pauzy byly zahrnuty v nové smlouvě, kterou Watterson v roce 1990 dokázal vyjednat s Universal Features. Pauzy navrhl sám syndikát, který se obával Wattersonova úplného vyhoření a snažil se získat od svého hvězdného autora dalších pět let práce.
Watterson zůstává teprve třetím karikaturistou, který měl dostatečnou popularitu a postavení na to, aby mu syndikát udělil tvůrčí volno. Prvními dvěma byli Garry Trudeau (Doonesbury) v roce 1983 a Gary Larson (The Far Side) v roce 1989. Obvykle se od karikaturistů očekává, že vytvoří dostatečnou zásobu stripů, aby pokryli jakékoli období, kdy si chtějí dát volno. Wattersonovy dlouhé pauzy vyvolaly mírnou kritiku některých kolegů, včetně Grega Evanse (Luann) a Charlese Schulze (Peanuts), jednoho z Wattersonových největších uměleckých vzorů, který to dokonce označil za „záhadu“. Někteří karikaturisté nesouhlasili s představou, že Watterson pracoval tvrději než ostatní, zatímco jiní jej podporovali. Nejméně jeden novinový editor poznamenal, že strip byl nejpopulárnějším v zemi, a uvedl, že si „to zasloužil“.
Prodej a komercializace produktů Calvin a Hobbes neměli téměř žádné oficiální produkty. Watterson zastával názor, že komiksové stripy by měly obstát samy o sobě jako umělecká forma. Přestože zpočátku nebyl zcela proti výrobě a prodeji doplňkových produktů (ani pro všechny komiksy), odmítl ranou syndikační nabídku, která zahrnovala začlenění lépe prodejné licencované postavy do jeho stripu. Přestože byl tehdy neznámým karikaturistou a byl kvůli této nabídce dokonce dopraven do New Yorku, Watterson instinktivně odmítl myšlenku „tvorby komiksu komisí“ a návrh zamítl.
Když Calvin a Hobbes přijala Universal Syndicate a komiks začal získávat na popularitě, dostal se Watterson do konfliktu se syndikátem, který ho nabádal, aby začal prodávat produkty s postavami a cestoval po zemi na podporu prvních sbírek stripů. Watterson to odmítl, protože věřil, že integrita komiksu i autora by byla komercializací podkopána. Tu považoval za silně negativní vliv v oblasti komiksového umění a domníval se, že licencování jeho postav by odporovalo samotnému duchu jeho práce. Jako příklad uváděl plyšového Hobbese: pokud je podstatou Hobbesovy povahy v stripu to, že není jasné, zda je skutečný tygr, nebo plyšák, pak vytvoření skutečné hračky by tuto magii zničilo. Protože však ve své první smlouvě se syndikátem kontrolu nad výrobou a prodejem produktů podepsáním ztratil, pustil se do dlouhého a emočně vyčerpávajícího boje s Universalem, aby získal nad svým dílem kontrolu. Universal nakonec neschválil žádné produkty proti Wattersonovým přáním — chápal totiž, že na rozdíl od jiných komiksů by bylo téměř nemožné oddělit autora od díla, pokud by se Watterson rozhodl odejít.
Jedny odhady uvádějí, že Watterson se vzdal licenčních příjmů v hodnotě 300–400 milionů dolarů. Téměř žádné legitimní produkty Calvina a Hobbese neexistují. Výjimkami, které vznikly během původního vydávání stripu, jsou dva šestnáctiměsíční kalendáře (1988–89 a 1989–90), tričko pro smithsonianskou výstavu Great American Comics: 100 Years of Cartoon Art (1990) a učebnice Teaching with Calvin and Hobbes, která byla popsána jako „snad nejvzácnější kus oficiálního zboží Calvina a Hobbese“. V roce 2010 Watterson povolil, aby jeho postavy byly zahrnuty do série známek americké poštovní služby USPS na počest pěti klasických amerických komiksů. Licencované tisky Calvina a Hobbese byly zpřístupněny a objevily se i v různých akademických publikacích.