náhled|Dělníci společnosti Pirelli stávkují v Miláně (1969) Horký podzim () je historigrafické označení pro vlnu studentských a zejména dělnických stávek v severní Itálii v letech 1969 a 1970. Dělníci požadovali například vyšší mzdy a zlepšení postavení na pracovišti. Dohromady bylo zaznamenáno 440 pracovních hodin stávek. Nepokoje vypukly v reakci na studentské protesty inspirované francouzskými studenty. Studenti agitovali v továrnách a postupně došlo k vlně dělnických stávek, které nakonec vyústily v nové zákony zajišťující lepší pracovní podmínky a posilující práva pracujících. Na horký podzim navázala tzv. olověná léta.

Pozadí V roce 1968 začali italští studenti protestovat za sociální reformy a zvýšení třídního vědomí, a to inspirovaní obdobnou vlnou francouzských studentských nepokojů z května 1968. Brzy se k nim přidali i dělníci, kteří přidali požadavek vyšších mezd, zavedení 40hodinového pracovního týdne a některé dělnické organizace požadovaly dělnickou samosprávu.

Dalším důvodem bylo společenské pnutí poté, co během italského hospodářského zázraku probíhala vnitřní migrační vlna populace z chudého jihu Itálie do průmyslového severu.

Horký podzim byl součástí širšího období let 1966 až 1972, během kterých se v Itálii odehrávaly studentské a sociální konflikty. Studenti využívali prvky přerušovacích protestů, jako jsou stávky, demonstrace nebo obsazení univerzit. Tím inspirovali i dělníky. Dalším vzorem pro dělníky byla studentská shromáždění, která sloužila jako demokratický rozhodovací orgán.

Protesty se odehrály v době společenské stagnace. Itálii již dvacet let vládla Křesťanská demokracie, což u mnohých znevažovalo demokratické principy voleb, ze kterých vždy vzešel stejný vítěz. Docházelo tím také k častému klientelismu a korupci. Navíc odborová organizace Confederazione Italiana Sindacati Lavoratori (CISL) byla zpolitizovaná a navázána na Křesťanskou demokracii, čímž u dělníků nevzbuzovala dojem, že by mohla hájit jejich zájmy.

Shrnutí náhled|Protesty v Turíně (1969) V letech 1969 až 1970 více než 440 hodin stávek narušilo průmyslovou produkci v regionu. Demonstranti dosáhli několika klíčových požadavků, včetně 40hodinového pracovního týdne a významného zvýšení mezd, i když širší výzvy po kolektivní kontrole pracovišť byly do značné míry nevyslyšené. Při započítání každého stávkujícího šlo v roce 1969 o více než 300 milionů hodin pohlceno stávkami, z toho na průmysl připadalo celkem 230 milionů hodin. Boj za obnovu mzdové dohody v různých odvětvích se vystupňoval v létě, zejména turínské továrny FIAT a jeho montážní linky v Miafiori se staly symbolem celé této stávkové vlny.

Během horkého podzimu rezonovaly myšlenky tzv. operaisma a následně autonomismu, který volal po zrušení hierarchií a zavedení samospráv pracujících. V roce 1969 došlo ke zformování celostátní organizace Potere Operaio (PO) z místních skupin z Janova, Milána, Turína a Benátek. Téhož roku také vyšlo první číslo celostátních novin Potere Operaio.

Protesty zdůraznily strukturální ekonomické problémy v zemi. V letech 1969 až 1975 došlo ke zvýšení úsilí o přerozdělování příjmů HDP na práci, nicméně na úkor úspor, což přispívá k širší fiskální nestabilitě. Navzdory těmto výzvám protesty znamenaly významný posun v pracovních vztazích a tlačili vládu a zaměstnavatele k uznání práv pracujících.

Důsledky náhled|Policie na protestech v Bergamu (1968 nebo 1969) Na počátku sedmsesátých let italský parlament schválil dlouho diskutovaný zákon o právech pracujících. Ten měl posílit kolektivní i individuální práva pracujících ve firmách, tj. právo na stejné zacházení, svobodu politického projevu v podniku, právo na stávku, právo na shromáždění pracujících v podniku, ochranu před propouštěním ve společnostech s více než patnácti zaměstnanci, právo na zdravotní ochranu, ukončit systém tzv. regionálních „mzdových zón“ atd. Právo volit a odvolávat dílenský výbor se stalo obsahem mnoha kolektivních smluv. To samé se podařilo prosadit i pro továrenské výbory.

Horký podzim připravil půdu pro turbulentní olověná léta, období charakterizované politickým násilím a terorismem krajně pravicových i krajně levicových skupin. Zatímco okamžité zisky dělnického hnutí byly omezeny na konkrétní reformy na pracovišti, protesty podtrhly problémy v italské sociální a politické struktuře, zpochybnily zavedené mocenské struktury a stanovily precedens pro budoucí hnutí.

V pozdějších letech se termín Autunno Caldo stal novinářskou zkratkou pro větší pracovní nepokoje.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Stávky Kategorie:Politické dějiny Itálie Kategorie:Itálie v roce 1968 Kategorie:Itálie v roce 1969 Kategorie:Itálie v roce 1970