Normalizační teorie procesů (Normalization Process Theory, NPT) je teorie středního dosahu, která popisuje, jak se díky určitým sociálním procesům Koherence (Coherence), Kognitivní participace (Cognitive Participation), Kolektivní akce (Collective Action), Reflexivní monitorování (Reflexive Monitoring) lidské jednání stává rutinním v běžném živote. Sama teorie se dnes převážně používá v oborech zdravotnictví a sociálních věd, zejména při zavádění nových postupů, technologií nebo intervencí.
Historie - vývoj teorie Teorie byla vytvořena Carlem R. Mayem, Tracy Finch a jejich kolegy v letech 2000–2009 jako reakce na potíže s implementací nových zdravotnických postupů do běžné praxe. Vývoj NPT lze rozdělit do tří hlavních fází:
1. Fáze 1: vznik empirických generalizací – První fáze NPT se věnuje samotnému problému s implementací nových zdravotnických postupů do praxe, konkrétně zavádění telemedicínských systémů, které se i přes veškerou podporu nestávaly součástí rutinní klinické praxe.
Mezi lety 2001 a 2004 proto probíhal sběr kvalitativních dat ze zdravotnické praxe, jehož cílem bylo vytvořit empirické generalizace na základě získaných dat a předem definovaných oblastí výzkumu. Tyto generalizace popisovaly opakující se vzorce chování, překážky a faktory podporující implementaci a sloužily jako východisko pro budoucí teoretický model – Normalization Process Model (NPM).
2. fáze 2: vytvoření teoretického modelu – Druhá fáze NPT pak následně reagovala na empirické generalizace z první fáze a to konkrétně mezi lety 2003-2007. Cílem bylo vytvořit Normalization Process Model (NPM), který vysvětluje faktory vedoucí k rutinnímu začlenění intervencí do praxe. Mezi tyto faktory patří:
Interactional workability – jak praxe funguje v interakcích mezi aktéry. Relational integration – jak jsou vztahy a odborné znalosti propojeny a sdíleny. Skill-set workability – jak jsou dovednosti a role rozděleny mezi účastníky praxe. Contextual integration – jak je praxe začleněna do širšího organizačního kontextu.
Tento model se následně osvědčil při analýze procesů, nicméně stále chybělo vysvětlení některých doplňujících aspektů, které se v následujících letech řešily a vedly k vzniku formální teorie NPT.
3. fáze 3: Vytvoření teorie – Jelikož model NPM nevysvětloval, jak se praktiky, které umožňují rutinní jednání, formují, jak se do nich zapojují aktéři a jak jsou hodnoceny, staly se tyto oblasti podnětem pro další rozvoj teorie a vedly k vytvoření formální teorie NPT. V rámci této teorie bylo nutné redefinovat základní konstrukty NPM a rozšířit je tak, aby vysvětlovaly procesy implementace, zabudování a integrace. Z této nové definice vyplynuly čtyři klíčové mechanismy (Coherence), (Cognitive participation), (Collective action), (Reflexive monitoring), které pomáhají pochopit, jak se jednání stává rutinou.
Popis teorie - její mechanismy Normalization Process Theory (NPT) popisuje, jak jsou nové postupy zaváděny do praxe, jak se postupně stávají běžnou součástí každodenní činnosti a jak jsou dlouhodobě udržovány v rámci sociálních struktur. Teorie vysvětluje tyto procesy pomocí čtyř vzájemně propojených mechanismů: Coherence, Cognitive Participation, Collective Action a Reflexive Monitoring.
Koherence (Coherence) představuje sociální mechanismus, díky kterému lidé chápou novou praxi, její smysl a odlišnost od jiných postupů. Pokud význam nebude společně sdílen, praxe se nestane součástí každodenní rutiny.
Kognitivní participace (Cognitive Participation) popisuje, jak se lidé zapojují do nové praxe, přijímají své role při její implementaci, společně ji podporují a legitimizují a vytvářejí komunitu schopnou ji provádět. Bez kolektivního závazku účastníků nelze praxi zabudovat ani zajistit její dlouhodobou udržitelnost.
Kolektivní akce (Collective Action) zahrnuje praktickou realizaci praxe: jak lidé spolupracují, používají zdroje, technologie a kompetence k tomu, aby praxi vykonávali. Úspěch závisí na koordinaci, dovednostech a dostupnosti potřebných prostředků.
Reflexivní monitorování (Reflexive Monitoring) se týká toho, jak lidé hodnotí a interpretují praxi, zjišťují její účinky a užitečnost a případně ji upravují. Sdílené hodnocení pomáhá udržet praxi relevantní a funkční.
Odkazy
Reference
Kategorie:Sociologické teorie