Václav Kulič (30. srpna 1921 Kostelec nad Černými lesy – 27. července 1998) byl československý pedagog a vědec, představitel pedagogické psychologie. Zabýval se teorií řízeného a programovaného učení, psychologií učení a úlohou chyby v učení.MAREŠ, Jiří. Odešel Václav Kulič. Pedagogika. 1999, roč. 49, č. 1, s. 82–83.HELUS, Zdeněk. Nad životním jubileem prof. PhDr. Václava Kuliče, DrSc. Československá psychologie. 1991, roč. 35, č. 5, s. 430–431.
Život Václav Kulič se narodil v Kostelci nad Černými lesy. Po maturitě na pražském Akademickém gymnáziu v roce 1940 absolvoval kurs obchodní akademie a pracoval v administrativě. V roce 1942 odešel na nucené práce do Německa. V roce 1944 se mu podařilo utéct a skrýval se na Moravě. Koncem druhé světové války pracoval ve Slezské Ostravě na dole Terezie. Mezi lety 1945–1948 studoval na pražské Filozofické fakultě Univerzity Karlovy filozofii, sociologii, psychologii, ale věnoval se i historii a politickým vědám. Studium zakončil prací Svoboda v humanitní demokracii.HELUS, Zdeněk. Životní jubileum prof. PhDr. Václava Kuliče, DrSc. Pedagogika. 1991, roč. 41, č. 4, s. 485–487.
Mezi lety 1948–1961 působil jako učitel na gymnáziu v Praze, kde vyučoval psychologii, logiku a historii. Na základě vlastních pedagogických zkušeností a aktuálních poznatků z psychologie a logiky napsal svoji první práci Rozvíjení myšlení v procesu vyučování (1959).
V roce 1961 nastoupil do oddělení pedagogické psychologie Pedagogického ústavu J. A. Komenského Československé akademie věd. Zpočátku spolupracoval s Danou Tollingerovou na problematice programovaného učení. Posléze pracoval se Zdeňkem Helusem v oddělení pedagogické psychologie na pedagogické diagnostice a řízení procesů lidského učení. Po roce 1989 přešel na Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Profesního uznání se mu dostalo až v roce 1990, kdy byl jmenován docentem v oboru pedagogická psychologie. V roce 1991 obhájil habilitační práci a stal se profesorem na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Ve stejném roce obhájil doktorskou dizertační práci Psychologie řízeného učení a získal hodnost doktora psychologických věd (DrSc.).
Pedagog Mezi lety 1971–1973 učil na pražské Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, mezi lety 1977–1990 na Vysoké škole chemickotechnologické v Praze. Kratší období strávil jako pedagog na pražské Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, na Fakultě strojního inženýrství ČVUT v Praze a na Vysoké škole báňské. Zaměřoval se na výuku studentů učitelského směru, přednášel pro vysokoškolské pedagogy. Jeho cílem bylo seznámit studenty s moderními poznatky z oblasti programového učení, diagnostiky a vyhodnocování učebních výsledků, vytváření tzv. metakognitivních dovedností atd.
Zemřel po dlouhé nemoci v roce 1998.
Vědecká dráha
Svoji odbornou činnost zaměřil především na problematiku učení. Kladl důraz na psychologický resp. pedagogicko-psychologický přístup, ale požadoval kompetentní uplatňování také dalších činitelů jako například filozoficko-antropologických, pedagogických, kybernetických, ergonomických a dalších. V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století začal vytvářet moderní vědecké základy pohledu na vyučování a učení, kde kladl důraz na přínos programovaného učení.
Zabýval se problematikou „chyby v učební činnosti“, kdy se zaměřil na její kognitivní význam. Jeho monografie Chyba a učení z roku 1971 byla značným přínosem v rámci pedagogické psychologie k otázkám optimalizace výuky. Byla kladně přijata a recenzována ve všech tehdejších odborných časopisech. Diskriminační postoj k autorovi v období normalizace neumožnil publikovat tuto práci v zahraničí (Sovětský svaz, Západní Německo).
V první polovině sedmdesátých let 20. století vydal řadu studií zaměřených na obecnější otázky podstaty a strategie řízení učební činnosti. Tyto práce charakterizovala rozsáhlá znalost aktuální problematiky ve světovém měřítku a schopnost prezentovat nové originální myšlenky. Dalším pokračováním autorovy vědecké práce se stala studie Efektivní řízení učebních činností vydaná v roce 1979 a následně monografie Člověk – učení – automat z roku 1984. Vyvrcholením a syntézou dané problematiky byla monografie z roku 1992 Psychologie řízeného učení. V poslední dekádě 20. století se věnoval psychologii komputerizace. Využíval poznatky z oblasti umělé inteligence a rozvíjel téma řízeného učení používáním nových netradičních poznatků a metod.
Napsal kolem 220 odborných titulů jako například monografie, koncepční a metodologické studie, vysokoškolská skripta, srovnávací práce a další. Patřil ke spoluautorům řady kolektivních monografií. Čtrnáct jeho publikací vyšlo v anglickém, německém, ruském a maďarském překladu.
Reference
Externí odkazy
Archiv československé psychologie
Kategorie:Čeští psychologové Kategorie:Čeští pedagogové Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Pedagogové na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Kategorie:Narození 30. srpna Kategorie:Narození v roce 1921 Kategorie:Narození v Kostelci nad Černými lesy Kategorie:Úmrtí 27. července Kategorie:Úmrtí v roce 1998 Kategorie:Muži