Nátjašástra (v sanskrtu: नाट्य शास्त्र) je starověké sanskrtské pojednání o múzických uměních. Text je připisován mudrci Bháratovi. Jeho první kompletní kompilace je datována zhruba mezi léta 200 př. n. l. až 200. Text je rozčleněn na 36 kapitol a má 6000 veršů. Pojednává o tom, jak má vypadat dramatická kompozice, jak postavit jeviště, jaké existují žánry herectví, jaké má herec či tanečník dělat pohyby, jaké má užívat líčení a kostýmy, jaká je role režiséra a jak sladit hudbu s uměleckým vystoupením. Text obsahuje i pasáže věnující se stupnicím a hudebním nástrojům. Kniha zásadním způsobem ovlivnila vývoj indického tance, indické hudby i literatury (známý komentář napsal například Abhinavagupta). Přichází též s pozoruhodnou obecně estetickou teorií, jejímž jádrem je pojem "rasa". Tato teorie tvrdí, že hlavním cílem umělecké produkce je přenést diváka do jiné, paralelní reality, kde prožije podstatu svého vědomí a může přemýšlet o duchovních a morálních otázkách. V dubnu 2025 byl rukopis Nátjašástra zařazen do registru Paměti světa UNESCO.
Reference
Kategorie:Hinduistická literatura