Ferrelova buňka je model pro globální oblast cirkulace vzduchu v atmosféře, která se nachází přibližně mezi 30 a 60° zeměpisné šířky, mezi buňkou Hadleyovou a polární. Její existenci navrhl v roce 1856 William Ferrel.
Charakteristika Vertikální pohyb vzduchu uvnitř Ferrelových buněk probíhá opačným směrem, než je tomu u sousedních cirkulačních buněk Hadleyových a polárních; směr proudění u povrchu na rozdíl od zbývajících dvou buněk nekopíruje teplotní gradient mezi rovníkem a póly, tvoří mezi těmito buňkami jakýsi mezikus. Vzduch tedy stoupá ve vyšších zeměpisných šířkách (okolo 60°, na rozhraní s polární buňkou), proudí směrem k rovníku ve vyšších vrstvách troposféry a klesá na rozhraní s Hadleyovou buňkou okolo 30° zeměpisné šířky.
Rozpory se skutečným prouděním Model Ferrelovy buňky dobře vysvětluje převládající západní vítr, který se vyskytuje u povrchu vlivem stáčení větru vanoucího k pólům vlivem Coriolisovy síly. Ze stejného důvodu by se ale vítr ve vyšších vrstvách troposféry, který vane směrem k rovníku, měl stáčet směrem na západ, což neodpovídá reálným měřením. Skutečné proudění následuje komplikovanější model, přičemž jedním z navržených mechanismů je, že proudění popisované klasickou Ferrelovou buňkou se objevuje jen v mnohem omezenější oblasti mezi 35–45° z.š. a severněji ve všech vrstvách troposféry převažuje severní proudění.
Reference
Kategorie:Atmosféra Země Kategorie:Meteorologické jevy