Upotřebení cizí věci k prospěchu jiného je institut závazkového práva. Vede ke vzniku závazku, který se řadí mezi tzv. závazky vzniklé z jiných právních důvodů, vedle závazků ze smluv a deliktů. Jeho podstata spočívá v tom, že když osoba využije věc patřící jiné osobě, má osoba, jejíž věc byla využita, právo po ní požadovat náhradu. Jde o institut velmi blízký bezdůvodnému obohacení, který má pokrývat specifické situace, které se jako bezdůvodné obohacení nedají posoudit.
Upotřebení cizí věci k prospěchu jiného v českém právu Upotřebení cizí věci k prospěchu jiného je upraveno v rámci českého práva upraveno v občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) v § 3012–3014, přičemž úprava byla inspirována podobnými ustanoveními v ABGB, všeobecném rakouském občanském zákoníku, který na území českých zemí platil až do roku 1950. Zákon upravuje tři situace, kdy dochází k upotřebení cizí věci k prospěchu jiného:Zákon č. 89/2012 Sb. (OZ), §§ 3012–3014
Upotřebí-li někdo cizí věc k prospěchu jiného, aniž má úmysl obstarat cizí záležitost, a není-li dobře možné domoci se vydání této věci. To zakládá vlastníkovi věci právo na náhradu za věc, a to i v situaci, kdy není žádného prospěchu dosaženo, § 3012. Učiní-li někdo za druhou osobu náklad, který měla učinit sama, § 3013. Obětuje-li se něčí věc v nouzi, aby se odvrátila větší škoda. V takové situaci dá každý, kdo z toho měl užitek, poškozenému poměrnou náhradu, § 3014.
Lze-li některou z výše uvedených situací posoudit jako bezdůvodné obohacení, posoudí se tak. Vzhledem k tomu, že bezdůvodné obohacení je pojato v občanském zákoníku velmi široce, je úprava upotřebení cizí věci k prospěchu jiného v zásadě nadbytečná, protože situací, kdy by se dala uplatnit, bude naprosté minimum. Ustanovení z § 3013 je pak nadbytečné zcela, jelikož situace, kdy někdo učiní za druhou osobu náklad, který měla učinit sama, se podřadí pod bezdůvodné obohacení zásadně vždy. Upotřebení cizí věci k prospěchu jiného je tak součástí občanského zákoníku spíše z historických důvodů. Praktičtěji použitelná je jen úprava obětování cizí věci za účelem odvrácení škody (§ 3014), která je obdobou římskoprávního lex Rhodia de iactu.ŽIDLICKÁ, M. § 3012–3014. In: ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek VI, (§ 2521-3081). [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2026-1-12]. Dostupné z: www.aspi.cz . ISSN 2336-517X.
Upotřebení cizí věci k prospěchu jiného v různých právních řádech (výběr)
V Rakousku a Lichtenštejnsku platí občanský zákoník ABGB, který upravuje upotřebení cizí věci k prospěchu jiného (německy Verwendung einer Sache zum Nutzen des Andern) v § 1041–1044. Využití tohoto institut je širší než např. v českém právu, vzhledem k užšímu vymezení bezdůvodného obohacení v ABGB.
Reference
Kategorie:Právní pojmy Kategorie:Závazky z jiných právních důvodů