Vojtěch Dárvík Máca (* 1986 Tábor) je český nezávislý dokumentární a reportážní fotograf. Jeho tvorba je charakteristická humanistickým přístupem a zaměřením na sociální dokument, témata spojená s lidskými právy a dopady konfliktů na civilní obyvatelstvo. Je držitelem titulu Fotografie roku soutěže Czech Press Photo 2022 a dalších mezinárodních uznání.
Profesní pozadí a autorský přístup Máca se profiluje jako nezávislý autor (freelancer), což mu umožňuje volit si pro svou práci témata jež sám považuje za podstatná, bez omezení daných redakční politikou. Vyrůstal v jižních Čechách a k jeho formování přispěly mimo jiné zkušenosti z dětství se sociální prací, do níž byli zapojeni jeho příbuzní, při níž vlastními slovy „zažíval autentický a radostný svět lidí s autismem či Downovým syndromem“. Tyto zkušenosti výrazně ovlivnily jeho humanistický přístup k dokumentární fotografii. Vystudoval střední zemědělskou školu ale nikdy se tomuto oboru nevěnoval. V 19. letech pracoval samo sanitář. Ve své fotografii klade důraz na syrovost, bezprostřednost a takřka forenzní dokumentaci událostí tak, aby přinesl autentické obrazové svědectví. Své rozsáhlé reportážní projekty a cesty do krizových oblastí financuje výhradně z vlastních zdrojů. Snaží se přitom vytvářet dlouhodobé fotografické cykly a postihovat především sociální dopady politických a válečných konfliktů v různých zemích.
Fotografická a další tvorba Máca se dlouhodobě věnuje dokumentaci krizových a postkonfliktních oblastí. Věnoval se uprchlické krizi na Balkáně (2014), Tureckému Kurdistán (2017), Černobylské zóně (2021), Moldavsku a Podněstří, nepokojům v Gruzii (2024), Blízkému východu a Severní Africe (Izrael v roce 2023) a Donbasu (2021), kde dokumentoval civilní život na „linii dotyku“ v rámci tehdy probíhajících bojů před vypuknutím plné invaze na Ukrajinu.
Na Ukrajině se pohyboval i po vypuknutí invaze (od února 2022), zde pořízené fotografie byly médii z Mácovy práce nejčastěji publikovány a právě tyto fotografie také získávaly různá fotografická ocenění. Dokumentoval dění v Mariupolu, Kyjevě, Irpini, Buči, Hostomelu a Boroďance. Zde pořízené fotografie dokumentují především dopady konfliktu na civilní obyvatelstvo a také spáchané válečné zločiny. Sám Máca ale současně zdůrazňuje, že se necítí být „válečným fotografem“ ale že především chce dokumentovat běžný život lidí v krizových a postkrizových oblastech.
Osobní zkušenost s „ukrajinským fašismem“ Máca popsal v obsáhlejším článku publikovaném na serveru Hlídací pes. Je také editorem, autorem části fotografií a také spoluautorem některých textů v publikacích Pijte z něho všichni (kniha o historii pražského kostela svatého Martina ve zdi) a Svobodní a sobě rovní (shrnuje 33 let zápasu o lidská práva v České republice, prostřednictvím Českého helsinského výboru. V roce 2023 se Máca pokoušel vydat knihu svých fotografií z Ukrajinského konfliktu, nazvaná Deníky z války, a to prostřednictvím platformy Donio, ale cílovou částku se nepodařilo získat a kniha podle všeho nakonec nevyšla.
Globální dosah a ocenění Mácovy fotografie jsou distribuovány prostřednictvím servisu České tiskové kanceláře předním světovým fotografickým agenturám (AP, Reuters, Zuma Press, Alamy Live News, Getty Images, Profimedia atp) a byly publikovány ve více než 60 zemích světa. Jeho snímky z počáteční fáze ruské invaze na Ukrajinu otiskla prestižní světová média, například The New York Times, The Guardian, BBC, The Washington Post, The Times, Der Spiegel, Le Monde a Al Jazeera.
Za svou práci získal několik významných tuzemských i mezinárodních fotografických ocenění, včetně titulu Fotografie roku soutěže Czech Press Photo 2022 za snímek „Masakr v Buči“ (Muž a pes). Jednalo se o Cenu diváků. Mimo to Máca na téže soutěži získal první místo v kategorii Aktualita, za sérii snímků „Masakr v Irpini a Buči“ (z této série pochází i fotografie poctěná titulem Fotografie roku), čestné uznání (Honorable Mention) v soutěži Annual Photography Awards 2020 (APA) v kategorii Reportážní fotografie (Photojournalism), dvakrát se dostal do oficiálního výběru v soutěži International Photography Awards (IPA), roku 2022 v kategorii One Shot - Color, Street Photography a roku 2023 v kategorii Editorial / Press War / Conflict. V téže soutěži získal za rok 2023 v kategorii Editorial / Press War / Conflict také čestné uznání, v soutěži Vienna International Photo Awards (VIEPA) za rok 2022 získal za dvě své fotografie z cyklu Masakr v Irpini a Buči čestné uznání.
Kritický ohlas a etika dokumentu Mácova práce z válečných zón je hodnocena jako surová a přímá. Člen poroty Czech Press Photo, ukrajinský fotograf Jevhen Maloljetka, obhajoval explicitnost Mácových snímků nutností ukázat světu realitu válečných zločinů a doložit je důkazy. Jeho fotografický průstup je oceňován pro snahu vyhnout se estetizaci války a soustředit se na forenzní a humanistický rozměr konfliktu. Tento aspekt obecně velmi trefně zdůrazňuje například rozsáhlejší analytický text autorky Marlis Prinzing, publikovaný v německé odborném magazínu M – Menschen Machen Medien a doplněný právě jednou Mácovou fotografií, který mluví o podobných fotografiích jako o nezbytných historických dokumentech prokazujících cílenou likvidaci civilistů. Ačkoliv explicitní zobrazení obětí naráží na etické hranice únosnosti, autorka textu argumentuje tím, že v kontextu válečných zločinů je jejich publikace legitimizována převažujícím veřejným zájmem a imperativem pravdivého informování veřejnosti, který zde stojí nad obavou z bulvarizace, skandalizace či prostým nedostatkem úcty k obětem a jejich pozůstalým. Obdobně a velmi osobně o stejném aspektu mluví i sám Máca v rozhovoru s Martinem Veselovským pro DVTV. Ve stejném rozhovoru a také v rozhovoru pro Český rozhlas ovšem Máca popsal i zkušenost s ruskou propagandou, která Mácovy fotografie publikovala v záměrně posunutém, falešném kontextu, jako by šlo například o zločiny páchané Ukrajinci atp .
Odkazy
Reference
Poznámky
Kategorie:Čeští fotografové Kategorie:Fotožurnalisté Kategorie:Narození v roce 1986 Kategorie:Narození v Táboře Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži