náhled|Satelitní snímek Bosporské úžiny a města Istanbulu Istanbul, dříve Konstantinopol ( z řec. εἰς τῆν πόλιν eis tén polin – v 15. století vyslovováno is tin polin – „do Města“, do 20. let 20. století též Ḳosṭanṭīnīye, česky též Cařihrad) je turecké město na obou březích Bosporského průlivu. Žije zde obyvatel a je tak největším a nejlidnatějším evropským a tureckým městem.
Již v dobách Byzantské říše byla tehdejší Konstantinopol, její hlavní město, důležitou obchodní křižovatkou a bránou Orientu. Ve slovanském prostředí se od 9. století užívalo pro Konstantinopol také pojmenování Cařihrad (v různých přepisech podle jazyka).
Charakter města Istanbul je proslulý především jako město, které se rozkládá na dvou kontinentech. Do historie se zapsal pod různými jmény: Byzantion, Konstantinopol nebo Cařihrad.
Oba kontinenty spojuje a zároveň rozděluje průliv Bospor. V evropské části se nachází většina významných památek z dob byzantské říše a také historické centrum města, původem ještě z dob římské říše. Bospor je strategický průliv, dopravně velmi využívaný. Její název znamená „Ten s úzkým hrdlem“. Hloubka tohoto průlivu činí 118 metrů, dlouhý je 31,5 kilometrů. Tato mořská cesta spojuje Černé moře s Marmarským. Podle řecké mytologie přepluli Bospor jako první Argonauti hledající zlaté rouno.
Přibližně 20 kilometrů jižně od Istanbulu se nachází Severoanatolský zlom, litosférické rozhraní s častým výskytem různě silných a ničivých zemětřesení.
Historie
Bohatá historie města sahá až do časů antiky; město vzniklo jako malá osada Byzantion. Roku 330 císař Konstantin I. Veliký povýšil Byzantion na hlavní město východní části Římské říše. Nejdříve bylo pojmenováno Nova Roma (Nový Řím), to si ale Konstantin brzy rozmyslel a přejmenoval ho po sobě, jako Konstantinopol neboli Konstantinopolis. Město se stalo centrem řecké kultury a později i pravoslavné církve. Vzniklo spoustu významných církevních staveb, z nichž nejznámější je Hagia Sofia, ve své době největší stavba svého druhu na světě. Později v roce 1204 byla Konstantinopol vypleněna vojsky čtvrté křížové výpravy.
Istanbul byl za časů byzantské říše jako Konstantinopolis hlavním centrem všeho obchodu a kultury, zůstal jím i po dobytí Osmany. Ti sem přesunuli své hlavní město, ležící dříve v současném Edirne a začali rozšiřovat do té doby velmi cizí islám. Mezi obyčejnými Turky se rozšířil dnešní název města – Istanbul. Do roku 1930 se však město oficiálně nazývalo Kostantiniyye a zahraniční státy stále město nazývaly jako Konstantinopol. Teprve až v roce 1930 bylo město oficiálně přejmenováno na Istanbul a bylo rozhodnuto, že dopisy adresované do Konstantinopole budou skartovány. Vznikly nové mešity (Modrá mešita, Tulipánová mešita, Sulejmanova mešita, na mešitu byla přebudována i katedrála Hagia Sofia). Velký počet velmi bohatě zdobených chrámů z Osmanské doby je pozůstatkem pravidla, podle něhož každý panovník postavil na svoji počest vlastní mešitu. Usazovali se zde obchodníci z podrobených území, kupříkladu z Řecka, Srbska, Bulharska či Arménie; Istanbul tak získával kosmopolitní ráz. Ke konci 19. století byl už moderním milionovým městem s podzemní i tramvajovou dráhou, železniční spojení do Evropy bylo samozřejmostí.
Jak postupně Osmanská říše slábla, hrozilo stále více, že bude Istanbul obsazen cizími vojsky. Výslovně mělo o získání metropole někdejší Byzance zájem Rusko, které to považovalo za ideologický i mocenský cíl; ziskem tohoto města by se nejen naplnily cíle řady panslavistů, ale ze strategického hlediska by Rusko mohlo kontrolovat jedinou spojnici mezi Černým a Středozemním mořem. Západní mocnosti během dělení evropské části Osmanské říše Istanbul Rusku sice několikrát přislíbily, nakonec se však tento zábor nerealizoval. Nejblíž k němu ale mělo ruské imperiální vojsko během války v letech 1877–1878.
Změnou pro celé město se stalo vypuknutí první světové války, v níž se Osmanská říše, již jako velmi slabá, přidala na stranu Německa a Rakouska-Uherska. Válku však země prohrála, Istanbul byl obsazen vítěznými mocnostmi (Anglie a Francie) a říše se rozvrátila. Za pět let byla pod vedením Kemala Atatürka ustanovena republika, z taktických důvodů však došlo k přesunutí sídla státu do Ankary. Ta leží ve vnitrozemí a v případě další války by nebyla tak snadno napadnutelná. Istanbul se stal poprvé ve své historii pouhým městem.
Ve městě žilo ještě v 50. letech 20. století velké množství Řeků, kteří tu tvořili komunitu žijící zde již od doby pádu Byzantské říše. Podle sčítání lidu z roku 1910 bylo z celkového počtu 850 000 obyvatel Istanbulu 260 000 Řeků. V roce 1923 po řecko-turecké válce zůstalo v Istanbulu ještě 130 000 Řeků. Po nepokojích v září roku 1955 však byli nuceni odejít; stali se totiž terčem násilných a nenávistných útoků tureckých ultranacionalistů. Tehdejší turecký premiér Adnan Menderes, který za těmito útoky stál, poté zahájil velkou modernizaci celé země, která se samozřejmě dotkla i jejího největšího města a která měla za cíl také odvést pozornost od zvěrstev běsnící turecké lůzy. Postavily se nové silnice a dálnice, objevily se továrny, vzrostla ekonomika. S tím také rostla životní úroveň, a to přimělo i další Turky, aby se nastěhovali do Istanbulu. Z milionového města se stalo během třiceti let pětimilionové a do roku 2000 již předstihlo ve své velikosti Paříž. Mnoho malých vesnic v okolí velkoměsta se změnilo na čtvrtě s městskými domy a průmyslem, mnohdy však byla úroveň zástavby velmi nízká. Bospor byl přemostěn dvěma zavěšenými mosty, vznikla dálnice do hlavního města Ankary, vyrostly mrakodrapy.
Jako velice významná kulturní a obchodní křižovatka Istanbul vždy přitahoval lidi všech profesí, národností a náboženských vyznání.
Správa města Od roku 1855 je Istanbul spravován městskou vládou, v jejímž čele stojí vrchní starostové (turecky Şehremini). Prvním starostou byl Pepe Salih Paşa, který úřadoval od 13. července 1855 do 4. listopadu 1855. Včetně něj se na radnici vystřídalo od té doby 82 osob, všichni byli muži. Nejprominentnějším starostou byl současný turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan, který v Istanbulu vládl od 27. března 1994 do 6. listopadu 1998.
V roce 2019 byly dvakrát uspořádány volby starosty Istanbulu. Poprvé to bylo dne 17. dubna 2019 a ve volbách zvítězil kandidát Republikánské lidové strany (CHP) Ekrem İmamoğlu. CHP je v opozici proti AKP, straně prezidenta Erdoğana, která v hlavním městě Ankaře ovládá celotureckou politiku. Proti poměrně těsnému výsledku těchto voleb podala AKP stížnost a dosáhla toho, že dne 23. června 2019 musely být volby opakovány. V nich však s 55 % a s rozdílem téměř 800 000 hlasů İmamoğlu opět zvítězil a stal se definitivně novým vrchním starostou Istanbulu.
İmamoğluovým protikandidátem byl Binali Yıldırım, který získal 45 % hlasů. Yıldırım kandidoval za People's Alliance,Hürriyet Daily News, volební koalici vytvořenou v únoru 2018 pro turecké komunální volby mezi AKP a Stranou národního hnutí (MHP).Cumhurbaşkanı Erdoğan AKP-MHP ittifakının ismini açıkladı: Cumhur İttifakı. , staženo 20. února 2018 (turecky).
Členění Istanbulu Istanbul je jedním ze dvou měst Turecka (druhým je město İzmit), která mají hranice shodné s hranicemi své provincie.
Istanbul je tvořen z celkem 39 samosprávných správních obvodů nacházejících se na evropské a asijské straně. náhled|350px|Mapa čtvrtí Istanbulu Evropské městské čtvrtě Istanbulu Arnavutköy Avcılar Bağcılar Bahçelievler Bakırköy Başakşehir Bayrampaşa Beşiktaş Beylikdüzü Beyoğlu Büyükçekmece Çatalca Esenler Esenyurt Eyüp Fatih – původní Konstantinopol Gaziosmanpaşa Güngören Kâğithane Küçükçekmece Sarıyer Silivri Sultangazi Şişli ZeytinburnuAsijské městské čtvrti Istanbulu Adalar – Princovy ostrovy Ataşehir Beykoz Çekmeköy Kadıköy Kartal Maltepe Pendik Sancaktepe Sultanbeyli Şile Tuzla Ümraniye Üsküdar
Památky náhled|Hagia Sofia náhled|Palác Topkapi náhled|Mešita sultána Ahmeda náhled|Bazilika Cisterna náhled|Hippodrom v Konstantinopoli náhled|Sulejmanova mešita náhled|Palác Dolmabahçe náhled|Archeologické muzeum Istanbul náhled|Velký bazar v Istanbulu Každá epocha zanechala ve městě nesmazatelné památky, nejstarší z nich jsou až z doby východořímské říše. Hagia Sofia Hagia Sofia neboli Chrám (Boží) Svaté Moudrosti je světoznámá stavba v zátoce Zlatý roh. Od roku 1935 do 2020 sloužila jako muzeum. Stavbu dal postavit letech 532–537 císař Justinián I., který jej 27. prosince 537 slavnostně otevřel a údajně zvolal: „Zvítězil jsem i nad tebou, Šalamoune.“ Katedrála je považována za nejhonosnější stavbu byzantské architektury. Stavělo ji na 10 000 mužů po dobu šesti let. Jde o jednu z největších náboženských budov na světě.
Původně byla křesťanskou patriarchální bazilikou. Po dobytí Konstantinopole Osmany (1453) byla upravena sultánem Mehmedem II, který ji dal při zachování interiéru přeměnit na mešitu a přistavěl k ní čtyři minarety, opěrné zdi, studny, kuchyni a náhrobní stavby. V jejím okolí je pohřbeno pět tureckých sultánů.
Roku 1934 nařídil Mustafa Kemal Atatürk, tehdejší prezident Turecké republiky, že Hagia Sofia bude sekularizována a přebudována na muzeum.
V červenci 2020 byla Hagia Sofia na základě dekretu prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana opětovně přeměněna v mešitu. Cestovatel a badatel Ondřej Havelka k této události uveřejnil reflexi v Náboženském infoservisu.Hagia Sofia je znovu mešitou: Je to krok zpět v mezináboženském dialogu? Naopak! : Náboženský infoservis, 29. 8. 2020
Palác Topkapi Palác Topkapi byl sultánovou rezidencí do roku 1839 a zároveň centrem vlády nad říší. V některých dobách zde žilo až 5 000 lidí a serail tak byl městem ve městě (viz také Klenotnice v paláci Topkapi). Palác byl od ostatních částí města oddělen vysokou pevninskou zdí. Jeho název pochází z děl střežících vstup do něj. Osmanský císařský harém v Paláci Topkapi byl se 400 pokoji rozmístěných v několika budovách největším harémem na světě.
Mešita Sultána Ahmeda Díky obložení stěn modrými dlaždicemi je Mešita sultána Ahmeda též známa jako Modrá mešita. Je nejznámějším symbolem Istanbulu hned po Hagii Sofii, jedná se o největší mešitu ve městě, která jako jediná má šest minaretů. U mešit platí pravidlo: běžná mešita má jeden minaret, lepší může mít dva minarety, ale šest minaretů smí mít pouze mešita v Mekce. Pověst proto praví, že sultán musel nakonec nechat postavit v Mekce sedmý minaret.
Bazilika Cisterna Bazilika Cisterna postavená v 6. století je největší z několika stovek starověkých cisteren pod Istanbulem. Dokáže pojmout 80 000 metrů krychlových vody. Nazývá se bazilika, protože se nacházela pod velkým veřejným náměstím a bazilikou Stoa. Velká palácová podzemní síň je nesená 336 sloupy ve 12 řadách.
Hippodrom v Konstantinopoli Hippodrom v Konstantinopoli (dnes Náměstí sultána Ahmeda) byl dříve římský cirkus, který byl sportovním a společenským centrem Konstantinopole. Na náměstí je Egyptský (Theodosiův) obelisk, pocházející z let 1479–1425 př. n. l., roku 357 n. l. byl přivezen na nynější místo Konstantinem II. 32 m vysoký Zděný sloup byl postavený tak, aby odrážel Theodosiův obelisk na druhé straně římského cirkusu, Circus Maximus v Římě měl také dva obelisky na obou stranách. Hadí sloup (Serpent Column) dovezený z Apollónova chrámu v Delfách dříve zdobily tři hlavy draků.
Konstantinův sloup Konstantinův sloup (Çemberlitaş Sütunu), nejstarší stavební dílo postavené ve městě, pochází z roku 330 u příležitosti povýšení Byzantionu na hlavní město říše římské císařem Konstantinem I. Velikým.
Sulejmanova mešita