Julia Antonia Ludofika Weberová, šlechtična z Webenau ( Julia Antonia Ludofika Weber, Edle von Webenau, též jen Julia von Webenau) rozená Baroniová z Cavalcabò (Julia Baroni von Cavalcabò, později provdaná de Britto, 16. října 1813, Lvov, Rakouské císařství – 2. července 1887, Štýrský Hradec) byla rakouská klavíristka a skladatelka, působící ve Štýrském Hradci.

Život náhled|Adolf Baroni-Cavalcabò, litografie Josepha Kriehubera Narodila se jako dcera Ludwiga Cajetana Baroniho-Cavalcabò (1765–1847), člena tajné rady, a amatérské zpěvačky Josephine Baroni-Cavalcabò (1788–1860). Měla bratra Adolfa Baroniho-Cavalcabò (1809–1847) a sestru Lauru, provdanou Pawlikowskou (1810–1892).

Julia studovala v rodném Lvově hru na klavír a skladbu, kde byla žákyní Franze Xavera Wolfganga Mozarta, syna slavného Wolfganga Amadea Mozarta. Její matka, Josephine Baroni-Cavalcabò, se stala milenkou Franze Mozarta a po jeho smrti také jedinou dědičkou. Na Ondřejském hřbitově v Karlových Varech nechala společně s Julicí Franzi Xaverovi zhotovit reprezentativní náhrobek.

V roce 1835 se v Lipsku setkala s Robertem Schumannem a později znovu ve Vídni v roce 1839, kdy Shumann Julii věnoval svou Humoresku op. 20. Původně jí zamýšlel věnovat i svou Arabesku, op. 18. V dopise ze 13. března 1839 o tom napsal své snoubence Claře Wieckové: „‚Arabesku‘ má Weberová, ‚Květinový kus‘ Friederike Serreová a ‚Humoresku‘ - nikdo. Kupodivu mám také nějakou představu o svých věnováních, která by měla vždy souviset s jejich vznikem, a nemohl jsem najít nikoho, s kým bych to udělal; svět sotva chápe jemnost.“

Julie z Webenau na oplátku Schumannovi věnovala svou skladbu L'Adieu et le Retour. Morceaux de Fantaisie pour Pianoforte op. 25. Ta byla vydána v březnu 1840 lipským nakladatelstvím Kistner. Podle Schumannovy recenze v jeho Neue Zeitschrift für Musik z let 1836/37 „by se jména všech skladatelek dala snadno napsat na jediný okvětní lístek růže“. To souviselo se společenským ostrakizováním umělecky tvořivých žen a jejich genderovými rolemi obecně.

Manželství a potomstvo náhled|Laura Baroni-Cavalcabò, provdaná Pawlikowska, litografie Josepha Kriehubera 29. března 1838 se ve Lvově provdala za právníka Wilhelma Webera šlechtice z Webenau (1796–1841), odvolacího soudce a člena Legislativní soudní komise ve Vídni. Později téhož roku se přestěhovali do Vídně. Z jejich manželství se narodil syn Arthur Weber z Webenau, velvyslanecký rada v Konstantinopoli a později vyslanec v Lisabonu. Její manžel zemřel 16. srpna 1841.

Dne 14. července 1842 se v katedrále sv. Štěpána ve Vídni provdala za svého druhého manžela, Dr. Johanna Aloise Rittera von Britta, brazilského legačního tajemníka. Z tohoto manželství se narodily dvě dcery, Marie Josefina von Britto (* 1822) a syna Huga von Britto (* 2. března 1843 ve Vídni). V roce 1877 její druhý manžel zemřel a Julie až do své smrti žila se svou sestrou Laurou Pawlikowskou.

Laura Pawlikowska, rozená hraběnka Baroni-Cavalcabò (1810–1892), byla manželkou sběratele umění Johanna Gualberta Rittera von Pawlikowsky (1792–1852).

Její vnučkou byla skladatelka Vilma z Webenau.

Vlastní skladby op. 1 – Variace pro klavír (květen 1830) op. 2 – Caprice pro klavír č. 1 Op. 3 – Klavírní sonáta Es dur, nakladatelství Breitkopf & Härtel, Lipsko, 1830 op. 4 – Fantazie c moll pro klavír op. 5 – Introduction et Rondeau pro klavír (prosinec 1830) op. 6 – Hrobová růže pro bas, baryton nebo alt („Ty hrobová růže, dobře se zakořeň“), báseň Anastasia Grüna z Listů lásky (listopad 1837) op. 8 - Allegro di Bravura pro klavír (červenec 1834) Op. 9 – Sbohem!, báseň Heinricha Heineho („Krásná kolébka mých smutků“), věnovaná zpěvačce Francille Pixis (prosinec 1836) Op. 10 – Tři německé písně, vydal Friedrich Hofmeister, Lipsko 1836

Noční píseň z bělidla („Vlny blikaly do noci“) od Roberta Reinicka Elfí královna („Co pod měsícem se nám elfům podobá“) od Friedricha von Matthissona Echo („Navždy tvá!“) od Friedricha von Matthissona

Op. 11 – Nepojmenovanému, báseň Johanna Ludwiga Uhlanda („Na vrcholku hory“) (květen 1838) op. 12 – Capriccio č. 2 A dur pro klavír, věnované Sigismundu Thalbergovi (únor 1837) op. 13 – Jezdecká píseň pro bas nebo baryton („Touláme se životem“) (květen 1837) Op. 15 – Svár a pokání, duet pro soprán a bas („Uvažte si svůj ranec na túru“), text Karl Simrock (listopad 1837) op. 16 – Il rimprovero, píseň as moll, text Iacopo Vittorelli, vlastní náklad, Op. 17 – Pluje jemně na stříbrných vlnách, text Anastasiuse Grüna (z Listů lásky ) (listopad 1838) op. 18 – Caprice pro klavír č. 3 (únor 1838), vydal Pietro Mechetti quondam Carlo, Vídeň 1838 op. 19 – Fantazie e moll pro klavír, vydalo nakladatelství Artaria, Vídeň 1838 Op. 20 – Sbohem, miláčku. Báseň Ludwiga Bechsteina. Zhudebnění pro zpěv a klavír. (Vídeň: Diabelli ) op. 21 – Mládenec a nymfa („Stál zamyšlen u pramene“) (duben 1838) Op. 22 – Proč?, píseň Des dur, text Ludwiga Bechsteina („Ptáš se proč, jen naříkáš“), vydal Anton Diabelli, Vídeň 1838 Op. 23 – Tvůj obraz, text Franz Freiherr von Dingelstedt, Vídeň 1839 op. 24 – Vlaštovkám (srpen 1842)

Vzdušní společníci Ležím v lese

op. 25 – L'Adieu et le Retour. Morceaux de Fantaisie pour Pianoforte, věnované Robertu Schumannovi (březen 1840) op. 26 – Au Bord du Lac, Morceau de Salon (květen 1843) op. 27 – Nokturno (říjen 1843) op. 28 – Morceaux de Salon (září 1844) Op. 29 – Barcarolle. Voghiam! che stuffa il vento. Vzhůru! Větry vyjí. Báseň C. Foldiho. Upraveno pro hlas a klavír. (Vídeň: Diabelli) op. 30 – Dvě písně, vydalo A.O. Witzendorf, Vídeň

Pokorný, text Hermanna Kletkeho Věrná láska, anonymní text („N. B…n“)

Pastýřův nářek, báseň Johanna Wolfganga von Goetheho, Vídeň 1829 La Chasse Vlastní železnice (srpen 1840) Zeptej se Měsíce, cyklus čtyř písní Julie von Webenau (Proč?, Vlastní cesta, Pokorný, Noční píseň běličky) orchestrace Katharina Blassnigg, Monika Ciernia, Philipp Hribernig a Stefano Penzo (premiéra Vídeň 2013 v podání Akademického symfonického orchestru Vídeňské univerzity ekonomie a podnikání, Lt. George Jackson).

Literatura Kurt Hofmann: Die Erstdrucke der Werke von Robert Schumann. Hamburg 1979, ISBN 978-3-7952-0271-2 Walter Hummel: W. A. Mozarts Söhne. Kassel/Basel 1956. Georg Knepler: Musikgeschichte des 19. Jahrhunderts. Berlin 1961.

Reference

Externí odkazy

Julie von Baroni zu Cavalcabó geb. 16 Okt 1813 gest. 1888 Graz. In: stammreihen.de. Jens Kästner-Brandes, abgerufen am 6. April 2026.

Franz Vorraber - Robert Schumann. In: mabasting.hier-im-netz.de. Abgerufen am 24. Juni 2025 (Humoreske op.20, B-Dur, komponiert 1839-Frau Julie v.Webenau gewidmet).  Klassika: Julie von Baroni-Cavalcabò (1813-1887): Lebenslauf. In: klassika.info. Abgerufen am 24. Juni 2025 

Kategorie:Rakouští hudební skladatelé Kategorie:Klasičtí klavíristé Kategorie:Skladatelé romantismu Kategorie:Narození v roce 1813 Kategorie:Úmrtí v roce 1887 Kategorie:Ženy