Megalitické řady Kerzerho (nebo Kerzérho) je archeologické naleziště nacházející se na katastru francouzské obce Erdeven ve francouzském departementu Morbihan. Celé naleziště, rozdělené na několik menších megalitických komplexů, se táhne od západu na východ v délce přibližně 2,70 km a zahrnuje asi 1 100 menhirů.

Historie Prosper Mérimée podává první podrobný popis ve své knize Notes d'un voyage dans l'Ouest de la France (Zápisky z cesty po západní Francii) vydané v roce 1836. V roce 1852 si Mérimée stěžuje na jednání departementální správy, která při stavbě departementální silnice spojující Erdeven a Plouharnel zničila západní konec řady. Západní konec řady byl zapsán v roce 1862 na seznam historických památek francouzského ministerstva kultury. V roce 1884 byl restaurován francouzským archeologem Félixem Gaillardem, který jej podrobně popsal v roce 1892. Podle archeologa Zacharie Le Rouzica však bylo toto restaurování provedeno nekvalitně. náhled|vlevo|megalitická řada Kerzerho v roce 1910.

„Řady menhirů, zahrnující 1100 bloků uspořádaných do deseti řad směřujících nejprve na východ k Mané-Bras v 88. stupni kompasu; poté na jihovýchod v 125. stupni. Tyto řady mají délku 2 100 m. Nejvýznamnější část se nachází na západě poblíž hlavní silnice č. 20, kde se nachází řada menhirů, z nichž tři přesahují výšku 6 m a směřují na sever. Tato část byla získána a restaurována státem. »

V roce 2007 byla ve spolupráci s lesní správou provedena podrobná průzkumná a inventarizační kampaň v lesnatých oblastech lokality.

Popis Megalitické řady tvoří hlavní linii, která se táhne od západu na východ v délce přibližně 2,70 km, ale jižně od lokality Mané Bras tvoří ohyb o 120° na východ v délce přibližně 300 m a poté se vrací ke své původní orientaci až k východnímu konci. Celá lokalita zahrnuje přibližně 1 100 menhirů, ale některé menhiry byly v minulosti odstraněny rolníky při obdělávání pozemků a kameníky, kteří si sem přicházeli pro kameny. Hlavní řada je po celé své délce rozdělena na několik úseků, které jsou někdy interpretovány jako samostatné komplexy (Kerzerho, Kerjean, Kerbernès, Mané-Braz, Coët er Blei a Bovelane), a zahrnuje také několik dalších více či méně izolovaných menhirů. náhled|vlevo|Přibližný stav lokality v roce 1832 podle plánu Murrayho Vicarse (body odpovídají megalitům, které jsou stále na místě, podle průzkumu Regionálního archeologického úřadu Bretaně z roku 2007).

Kerzerho západ Západní konec megalitického komplexu protíná departementální silnice RD 781 směřující do městečka Plouharnel. Nachází se zde 165 menhirů rozmístěných v deseti víceméně rovnoběžných řadách, z nichž čtyři až pět je delších, v délce přes sto metrů a šířce maximálně 60 metrů. Zde se nachází největší část menhirů. Je pravděpodobné, že na západní straně byla dříve megalitická ohrada, která byla zničena při stavbě silnice. náhled|Obři z Kerzerho.

Obři z Kerzerho a obětní stůl Toto malé vedlejší uspořádání se nachází 75 m severně od západního konce. Skládá se z 23 menhirů, stojících nebo ležících, z nichž 3 přesahují výšku 6 m a jsou známé pod názvem „obři z Kerzerho“(jeden z nich se nazývá Obětní stůl). Podle Z. Le Rouzica „byl nejvyšší menhir severní řady postaven obráceně, špička by měla být v zemi a menhir by měl být v jedné linii s ostatními“. Tato malá řada má dvě zvláštnosti: kromě severojižní orientace má jeden z kamenů jemně vyřezávaný „erb“, jediný známý příklad nesporného jeskynního umění v megalitických řadách v této oblasti.

Kerjean (západ a východ) Část Kerjean západ se nachází na soukromém lesním pozemku. Zahrnuje 15 menhirů, z nichž 3 jsou stále na svém místě. Prvních třináct je seřazeno v řadě dlouhé 55 m a orientované pod úhlem 105° na okraji lesní cesty. Na jednom z nich jsou stopy po pokusu o rozřezání. Poslední dva se nacházejí severozápadně od této řady. Část Kerjean východ, známá také pod názvem řada Kerjean, byla částečně zpřístupněna pro veřejnost. Zahrnuje nejméně 50 menhirů rozdělených do tří skupin, některé jsou dobře viditelné, protože jsou součástí dělících zídek mezi pozemky, ale většina z nich leží na zemi a je skryta vegetací. náhled|řada Kerjean.

Kerbernes Tato centrální část odpovídá zalesněné katastrální parcele ohraničené suchými kamennými zídkami, do nichž byly zabudovány velké kamenné bloky, pravděpodobně staré menhiry. Bylo zde zaznamenáno 52 menhirů, z nichž 8 stále stojí. Pozemek má uprostřed prohlubeň, která pravděpodobně odpovídá starému lomu.

Menhiry v Mané-Bras Nacházejí se v místě, kde se řada ohýbá na sever. Na ploše o délce 680 m a šířce mezi 40 m a 70 m bylo zaznamenáno 364 menhirů (z nichž 116 je stále postavených). Některé jsou seřazeny v řadě dlouhé několik desítek metrů, ale vegetace neumožňuje dobrý přehled o celku. Celkově jsou menhiry více soustředěny ve východní části oblasti a více rozptýleny v její západní části. Na západě malá řada 10 menhirů (z nichž 8 stojí) o délce přibližně 20 m spojuje vrchol kopce, kde se nacházejí dolmeny, se zbytkem řady. Mohla by odpovídat západní straně megalitického ohrazení popsaného Gaillardem a Le Rouzicem, jehož druhá strana však nebyla nalezena. Tři menhiry v západní části nesou stopy pokusů o rozřezání a jsou u nich viditelné více či méně výrazné prohlubně, které pravděpodobně odpovídají starým lomům. Existence přírodních skalních výchozů komplikuje pochopení celku.

Coët er Blei V roce 1998 bylo místo podrobně zmapováno a bylo nalezeno 131 menhirů, z nichž jeden je přezdíván Césarův trůn. Většina menhirů nese stopy pokusů o rozřezání kameníky. Průzkum z roku 2007 umožnil identifikovat, o něco jižněji od již známých menhirů, dalších 16 menhirů, všechny ležící. Lokalita byla zapsána jako historická památka v červenci 2023.

Bovelane Tato oblast zahrnuje 67 menhirů (z toho 10 stále stojících) v její jižní části, které tvoří řadu (s odchylkami až 10 m na obou stranách hlavní osy orientované na 110° N) o délce 240 m. Sousední zídka o výšce 1 až 1,30 m, která je přibližně rovnoběžná s touto linií, obsahuje po celé své délce několik kamenných bloků identifikovaných jako pravděpodobné menhiry, aniž by bylo možné zjistit, zda byla zídka postavena kolem této druhé řady nebo z bloků první řady. Severně od této první zóny bylo zaznamenáno 24 dalších menhirů (z nichž 2 jsou stále na svém místě) se stejnou orientací (110° severní šířky) a několik bloků přemístěných na okraj pole.

Folklór Podle legendy jsou menhiry v Kerzérho předvojem římských vojáků, které nechal zkamenět svatý Cornély, přičemž hlavní část vojska tvoří řady v Carnacu.

Reference

Literatura Christine Boujot, Serge Cassen et Jean-Noël Guyodo, L’alignement de Coët er Blei et les tertres néolithiques de Lannec er Menhir et Mané Net, Rennes, CNRS et Service Régional de l'Archéologie, 1998, 51 p. Cécile Dardignac et Valérie-Emma Leroux, Inventaire mégalithique sur la forêt départemental d'Erdeven et ses environs. Rapport de prospection archéologiques (Morbihan, commune d'Erdeven) (Rapport de prospection inventaire), Rennes, Office national des forêts et le Service régional de l'archéologie de Bretagne, 2007, 68 p. Félix Gaillard, Inventaire avec cartes des monuments mégalithiques du Morbihan dans le périmètre des acquisitions de l'État dans les cantons de Quiberon, Belz et Locmariaquer, Paris, Klincksieck, 1892, 65 p., p. 44-45 Philippe Gouézin, Les mégalithes du Morbihan littoral, Rennes, Institut culturel de Bretagne et Centre régional d'archéologie d'Alet, coll. « Patrimoine archéologique de Bretagne », 2007, 135 p. (ISBN 9782868221063), p. 40-41 Zacharie Le Rouzic, « Inventaire des monuments mégalithiques de la région de Carnac », Bulletin de la Société polymathique du Morbihan,‎ 1965, p. 25-26 Externí odkazy

Kategorie:Historické památky v Bretani Kategorie:Stavby v departementu Morbihan Kerzérho Kategorie:Světové dědictví (Francie)