Tumulus du Manio, nazývaná též mohyla Manio, je megalitická mohyla nacházející se na katastru francouzské obce Carnac asi 2,5 km severovýchodně od centra obce ve francouzském departementu Morbihan v metropolitním regionu Bretaň.

Mohyla je korunována velkým menhirem s hadovitými rytinami. Tumulus du Manio tvoří součást rozsáhlejšího megalitického komplexu Kermario.

Mohyla byla v roce 1900 zařazena na seznam historických památek francouzského ministerstva kultury.

Historie V roce 1922 provedli archeologové Zacharie Le Rouzic a manželé Péquartovi na tomto místě vykopávky: badatelé si všimli, že v tomto místě byla v megalitickém komplexu Kermario patrná vyvýšenina, která nevypadala jako přírodní útvar a navíc se na ní nachází menhir, který je mnohem vyšší než ostatní menhiry tvořící řady v komplexu Kermario.

Popis Mohyla má lichoběžníkový tvar: měří 35 m na délku, 11 m na šířku na západní straně a 16 m na šířku na východní straně. Vnitřek mohyly tvoří soubor kamenných bloků, které na sebe navazují. Každý blok je ohraničen žulovými deskami a bloky, které jsou k sobě přiléhají a zasazeny do vrstvy přinesené hlíny, která tvoří jakousi základnu. Ve své nejvyšší části, na severovýchodě, je mohyla zakončena menhirem vysokým více než 4 m, z toho 3,50 m se tyčí nad povrchem. Základna menhiru spočívá v základové jámě vykopané v podložní žulové aréně. Menhir je u základny podepřen prstencem z pečlivě uspořádaných kamenů o průměru 3 m a výšce 0,80 m. Tento prstenec je na jedné straně ozdoben rytinou pěti hadovitých čar. náhled|vlevo|U paty menhiru je upravený přístup k rytině čar

Přibližně 1 m jihozápadně od základny menhiru objevili archeologové pohřební schránku ohraničenou kamennými zídkami a překrytou velkou deskou o délce více než 3 m, na jejíž vnější straně byla vyryta rytina sekery (délka 0,60 m).

Druhá hrobka byla objevena několik metrů západně od první. Její architektura je odlišná: je ohraničena dlaždicemi zapuštěnými do země. Původně byla pravděpodobně překryta rozbitou deskou, která byla nalezena v blízkosti a měřila 1,30 m na délku a 1,10 m na šířku. V mohyle bylo objeveno několik dalších malých dutin (o šířce a hloubce 0,20 až 0,30 m). Byly příliš malé na to, aby sloužily jako pohřební prostory, a byly uspořádány do dvou paralelních řad v západní části mohyly, takže se může jednat o výplňové struktury, tzv. „díry po sloupech“, po staré dřevěné stavbě. V severní části mohyly byla nalezena řada ohnišť.

Archeologické nálezy V roce 1922 objevili archeologové čtyři leštěné čepele seker přímo u paty menhiru a pátou asi 1 m od něj. Celek pravděpodobně odpovídá úmyslnému uložení, typu základového uložení. V první pohřební truhle našli keramiku a šíp s příčným ostřím. V mohyle bylo nalezeno mnoho fragmentů mlýnských kamenů se stopami zarudnutí.

Pokus o interpretaci Mohyla byla postavena dříve než okolní kamenné řady. V blízkosti je ještě vidět několik dalších mohyl (čtyřúhelník Manio asi 300 m na sever, mohyla de Kerlescan necelých 600 m na severovýchod) a 40 m na severozápad se nacházela podobná mohyla (včetně pohřební truhly pokryté 2 m dlouhou deskou), která je dnes zničena. Celý komplex mohl tvořit nekropoli.

Reference

Literatura Gérard Bailloud, Christine Boujot, Serge Cassen et Charles-Tanguy Le Roux, Carnac, les premières architectures de pierre, Paris, CNRS Éditions, coll. « Patrimoine », 2009, 160 p. (ISBN 978-2-271-06833-0), p. 82-92 Serge Cassen, Valentin Grimaud et Hervé Paitier, Corpus des signes gravés néolithiques, Nantes, Laboratoire de recherches archéologiques (LARA) - Université de Nantes, 2017, 502 p., p. 141-158 Zacharie Le Rouzic, « Inventaire des monuments mégalithiques de la région de Carnac », Bulletin de la Société polymathique du Morbihan,‎ 1965, p. 58 Zacharie Le Rouzic, Saint-Just Péquart et Marthe Péquart, Carnac, fouilles faites dans la région : Campagne 1922 : tumulus de Crucuny, tertre du Manio, tertre du Castellic, Nancy-Paris-Strasbourg, Berger-Levrault, 1923, 152 p., p. 51-121

Externí odkazy

Kategorie:Historické památky v Bretani Kategorie:Stavby v departementu Morbihan Manio Kategorie:Světové dědictví (Francie)