náhled|Příklad epifytu – Tillandsia multicaulis rostoucí na kmeni stromu v Kostarice Epifyt (z řeckého ἐπί epí „na“ a φυτόν phytón „rostlina“) je organismus, který roste na žijící rostlině, ale vyživuje se samostatně, tzn. ani částečně na rostlině neparazituje. Obvykle se tímto termínem označují vyšší rostliny, které nekoření v půdě (rostou nad její úrovní, většinou na stromech). Existují však také epifytické bakterie, houby, řasy, mechy, kapraďorosty či lišejníky.
Epifytické vyšší rostliny se zachycují krátkými kořeny kmenů a větví stromů. Jsou hojné v tropických deštných lesích. Živí se organickými látkami, které se hromadí v trhlinách kůry. Vodu přijímají ze vzdušné vlhkosti, která bývá až 100%. Nestálá dostupnost vody nutí epifyty k rychlému a efektivnímu příjmu vody z okolí v okamžicích, kdy prší, sráží se mlha nebo padá rosa. Častou strategií je vytváření dutých odumřelých buněk na povrchu těla.
Epifytně roste také řada rostlin, které zpravidla rostou na zemi (teresticky). Takové druhy pak nazýváme příležitostnými (oportunními) epifyty.
Hemiepifyt Hemiepifyt je rostlina, která alespoň část života žije epifytně. Rozlišujeme: Primární hemiepifyt – rostlina roste zpočátku jako epifyt, ale postupně spouští kořeny k zemi a zakoření v půdě, přičemž kořeny převezmou hlavní zásobování rostliny živinami. Rostlina někdy z těchto kořenů vytvoří samostatný kmen, který dokáže přežít nositele. Sekundární hemiepifyt – rostlina klíčí v zemi a pne se po kmeni nosné rostliny, kde postupně zakořeňuje, až dosáhne koruny. Spojení s půdou může zůstat zachováno, ale ve výživě převládají obvykle epifytní zdroje.
Vyšší rostliny Významný počet epifytních druhů je v těchto čeledích: vstavačovité (Orchidaceae) broméliovité (Bromeliaceae) – zejména tilandsie árónovité (Araceae) kaktusovité (Cactaceae) – viz epifytické kaktusy, např. vánoční kaktus kysalovité (Begoniaceae) morušovníkovité (Moraceae) vřesovcovité (Ericaceae) podpětovité (Gesneriaceae) pepřovníkovité (Piperaceae) toješťovité (Apocynaceae)
Mezi epifytně rostoucí rostliny patří také některé masožravé rostliny – některé druhy rodu bublinatka (Utricularia), rodu láčkovka (Nepenthes) a druh Catopsis berteroniana.
Galerie
Odkazy Reference
Literatura BENZING, David. Vascular epiphytes: general biology and related biota. 1st publ. Cambridge: Cambridge University Press, 1990. xvii, 354 s. Cambridge tropical biology series. ISBN 0-521-26630-0. STUDNIČKA, Miloslav. Masožravé rostliny rodu Utricularia I. In: Masožravé rostliny neboli masožravky – zelení dravci v rostlinné říši [online]. [22. dubna 2007], [cit. 25. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.masozravky.com/ostatni/originalni-clanky-ziva/mr-rodu-utricularia-1.php STUDNIČKA, Miloslav. Masožravé rostliny rodu Utricularia III. – orchidoidní druhy. In: Masožravé rostliny neboli masožravky – zelení dravci v rostlinné říši [online]. [22. dubna 2007], [cit. 25. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.masozravky.com/ostatni/originalni-clanky-ziva/mr-rodu-utricularia-3.php
Související články Raunkiærův systém životních forem
Externí odkazy bublinatka láčkovka catopsis
Kategorie:Organismy Kategorie:Rostliny Kategorie:Epifytické rostliny Kategorie:Ekologie