Fanny Assenbaum (Františka Assenbaumová) (1846 Libějovice – 1917 Vídeň) byla česká malířka – krajinářka, žákyně profesora Maxe Haushofera na pražské Akademie.

Život Františka Assenbaumová (známá pod uměleckým jménem Fanny Assenbaum) je dcerou Františka Xavera Assenbauma (1800 Třeboň - 1885 Mnichov) a Františky Svobodové. Její otec byl významný hospodářský - zemědělský a vědecký pracovník s bohatou publikační a přednáškovou činností (např. Stručný příspěvek k dějepisu c. k. vlastenecko-hospodářské společnosti v Kralovství českém, vyd. 1862). V letech 1841 - 1843 působil jako správce statku knížete Jana Adolfa II. ze Schwarzenbergu v Libějovicích a v letech 1843-1946 v Lenešicích u Loun. Působil rovněž na začátku šedesátých let v Londýně.

Fanny Assenbaumová patří společně se Zdenkou Braunerovou, Berthou von Grabovou a Marií Kirschnerovou mezi úzkou skupinu malířek druhé poloviny 19. století narozených v Čechách, kterým se podařilo překročit dobové konvence a věnovat se umělecké tvorbě profesionálně. Krátkou dobu (v l. 1864/65) studovala v krajinářské speciálce na pražské Akademie, a to v posledních letech působení prof. Maxe Haushofera. Studium v Praze zřejmě nemělo větší vliv na utváření jejího vlastního uměleckého názoru. Vzdělání si rozšířila v Mnichově, kam se po smrti matky přestěhovala ke svému otci. Dle spisovatele Julia Gundlinga v sedmdesátých letech žila v domě na tehdejším Rossmarkt (Koňský trh) nedaleko od svého spolužáka z pražské Akademie Michaela Haubtmanna. Později bydlela na Karlstrasse č. 55.

Mnichovskou krajinomalbu na Akademie der Bildenden Künste München vyučovali a formovali především Eduard Schleich st. (1812–1874) a Adolf Heinrich Lier (1826–1882). Na Assenbaumovou měl spíše vliv Adolf Lier, který již v 60. letech přišel ve Francii do styku s umělci barbizonské školy a přinesl do Mnichova principy moderního realismu. Jako další studium (např. Dospěl, 2016) se uvádí ateliér Ludwiga Willroidera (1845–1910), který však byl jejím vrstevníkem. Mohl být tedy jak spolužákem na mnichovské Akademii, přítelem, tak i možným pozdějším učitelem na mnichovské Akademii po roce 1880.

Postupně působila v Mnichově, Vídni (resp. Badenu u Vídně) a rovněž v Londýně. Zde již v předchozím období (v době působení jejího otce v Londýně) pracovala jako vychovatelka v aristokratické rodině. Následně úspěšně složila zkoušky z anglického jazyka, literatury a historie na filologické fakultě King's College (Národní listy 22. 12. 1865). Později se stala členkou londýnské Society of Women Artists, což bylo pro kontinentální umělkyni prestižní. Po návratu z Londýna v rámci studijních cest ráda navštěvovala pobřeží i vnitrozemí ostrova Rujána (např. obraz Les na Rujáně). Minimálně od r. 1891 si držela byt, či ateliér v Praze v Haštalské ulici č. 31.

V l. 1875 až 1904 pravidelně obesílala pražské výstavy Krasoumné jednoty. Ve stejném období aktivně prezentovala své práce v Mnichově, či ve Vídni a vystavovala na řadě významných přehlídek. Účastnila se Jubilejní výstavy ve Vídni v Künstlerhausu v r. 1888 s obrazem Eichenlandschaft. Na Jubilejní zemské výstavě v Praze roku 1891 vystavila obraz Krajina u moře a v oddělení výroby nábytku i malby na skle a tamburíně. V mnichovském Glaspalast v l. 1900–1901 vystavila obrazy Herbst, Partie bei Schleißheim a Vorfrühling. Dle Dospěla (2016) v l. 1890 až 1893 vystavovala i v Londýně, Birminghamu a Liverpoolu. Od počátku osmdesátých let najdeme četné krátké dobové komentáře jejího díla ve Zlaté Praze a ve Světozoru, a to zpravidla ve spojitosti s výstavami Krasoumné jednoty. Rovněž tak i v německých pražských novinách jako jsou Bohemia (1883), Politik (1899-1900) a Troppauer Zeitung (1912).

Dílo Tvorba Fanny Assenbaum úzce souvisí s mnichovskou školou krajinomalby s tzv. náladovým realismem (Stimmungsimpressionismus), která kladla velký důraz na zachycení konkrétní atmosféry a světelných podmínek v přírodě. Dominantou jejích obrazů bývá harmonická zelená paleta v různých odstínech, doplňovaná hrou světla a stínu. V případě lesních interiérů, zpravidla bukových nebo dubových, volba bočního světla s nezobrazeným sluncem (např. Cesta bukovým lesem a Partie z lesa Hasbrušského v Oldenburku) představuje přístup, který můžeme zaznamenat u Julia Mařáka a jeho žáků. Zejména v obrazech menších formátů je patrný silný vliv francouzského krajinářského realismu a plenérové malby vycházející z barbizónské školy (např. Krajina s vlakem a Pastýř).

Pro její krajiny větších formátů je typická lidská nebo zvířecí stafáž a smysl pro detail (např. U cesty, Na vycházce a Na cestě domů). Tuto skutečnost potvrzují i umělecká hodnocení a názvy obrazů vystavovaných s Krasoumnou jednotou, např. Léto (1897), Pasáček ovcí (1888) a Pasačka husí (1888). Tato figurální stafáž se však nevždy setkala s doboru odezvou. Vilém Weitenweber (pod zkratkou V. W.), zpravidla ve Zlaté Praze autorce příznivě nakloněný, píše (Zlatá Praha 18. 5. 1888): "Část krajinářská ještě ujde, ale osoby jinak zasloužilá tato umělkyně neumí ani kresliti aní malovati. Ne sutor ultra crepidam".

Galerie

Odkazy

Reference

Literatura Vlčková Lucie, Krajinomalba v Praze 1840–1890, disertační práce, FF UK, UDU Praha 2011. Dospěl Milan, Haushoferova krajinářská škola, katalog, Galerie Kroupa, Litomyšl 2016, 120 s. Šárka Leubnerová, Dámy s paletou/ umělecké práce malířek 19. století, katalog, 65. Výtvarné Hlinecko, Hlinsko 2024, 79 s. Toman Prokop, Nový slovník československých výtvarných umělců (A – K), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 1993. Assenbaum, Fanny. In: Friedrich von Boetticher (Hrsg.): Malerwerke des 19. Jahrhunderts. Beitrag zur Kunstgeschichte. Band 1/1, Bogen 1–30: Aagaard–Heideck.. Fr. v. Boetticher’s Verlag, Dresden 1891, s. 42 Assenbaum, Fanny. In: Ulrich Thieme, Felix Becker (Hrsg.): Allgemeines Lexikon der Bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Begründet von Ulrich Thieme und Felix Becker. Band 2: Antonio da Monza–Bassan. Wilhelm Engelmann, Leipzig 1908, s. 199 Assenbaum, Fanny. In: Hans Wolfgang Singer (Hrsg.): Allgemeines Künstler-Lexicon. Leben und Werke der berühmtesten bildenden Künstler. Vorbereitet von Hermann Alexander Müller. 5. unveränderte Auflage. Band 1: Aachen–Fyt. Literarische Anstalt, Rütten & Loening, Frankfurt a. M. 1921, s. 44 Assenbaum (Fanny). In: Dictionnaire critique et documentaire des peintres, sculpteurs, dessinateurs et graveurs de tous les temps et de tous les pays. Band 1: A.–C. Ernest Gründ, Paris 1924, s. 249

Externí odkazy https://www.galeriekroupa.cz/autor/137/assenbaum-fanny-libejovice-1848-viden-1904 https://cs.isabart.org/person/21084

Kategorie:Romantičtí malíři Kategorie:Škola Maxmiliana Haushofera Kategorie:Narození v 19. století Kategorie:Úmrtí v roce 1917 Kategorie:Ženy