Krize v Hormuzském průlivu je probíhající krize, která začala 28. února 2026, kdy Izrael a Spojené státy americké zahájily koordinované společné útoky na různá místa a města v Íránu, při nichž bylo zabito několik íránských vysokých představitelů, včetně nejvyššího vůdce Alího Chámeneího. V reakci na to zahájil Írán raketové a dronové útoky na americké vojenské základny, izraelské území a další státy Perského zálivu. Íránské revoluční gardy informovaly, že uzavřely Hormuzský průliv a varovaly, že „jakákoli loď proplouvající průlivem se stane terčem útoku“. Televizní stanice CNN uvedla, že Írán klade v průlivu miny.
Od začátku války klesla doprava v průlivu o přibližně 90 %, přičemž podle íránských médií je průliv „prakticky uzavřen“. Poprvé od roku 2022 stoupla cena ropy Brent na 100 amerických dolarů za barel, zatímco cena zemního plynu vzrostla z 30 EUR/MWh na 53 EUR/MWh. V důsledku uzavření průlivu došlo k největšímu narušení dodávek energie od energetické krize v 70. letech a největšímu narušení dodávek ropy v historii.
Pozadí náhled|Politická mapa s vyznačenými státními hranicemi v Hormuzském průlivu Hormuzský průliv se nachází mezi Íránem a Ománem a jedná se o jedno z nejdůležitějších strategických míst na světě. Průliv je dlouhý zhruba 167 km a v nejužším místě široký 39 km. Běžně se tudy denně přepravilo přibližně 15 až 20 milionů barelů ropy, což přestavuje zhruba pětinu celosvětového obchodu s ropou. V roce 2025 přes průliv směřovalo 84 % dodávek ropy a zkapalněného zemního plynu do Asie, především Číny, Indie, Japonska a Jižní Koreje.
Napětí mezi Izraelem, Spojenými státy americkými a Íránem se vyostřilo kvůli izraelsko-íránské válce v červnu 2025 a neúspěšným jaderným jednáním mezi Íránem a USA v únoru 2026.
Krize Americko-izraelský útok a uzavření průlivu pro obchodní lodě náhled|Graf intenzity lodní dopravy v Hormuzském průlivu (od ledna 2026) Dne 28. února 2026 zahájily Izrael a Spojené státy americké koordinované společné útoky na různá místa a města v Íránu. V úvodních hodinách Izrael a USA zabily několik vysoce postavených představitelů, včetně nejvyššího vůdce Alího Chámeneího, a provedly útoky na vojenská a jaderná zařízení. V reakci na to zahájil Írán raketové a dronové útoky na americké vojenské základny, izraelské území a další státy Perského zálivu. Konflikt se rozšířil taktéž do Libanonu, kde Íránem podporovaný Hizballáh zaútočil na Izrael, což vyvolalo izraelskou reakci.
V den útoku se v Hormuzském průlivu pohybovalo přes osmdesát nákladních lodí, což byla silná intenzita dopravy. Velké společnosti lodní kontejnerové dopravy Maersk, CMA CGM a Hapag-Lloyd v reakci na útoky uvedly, že zastaví dopravu přes Hormuzský průliv a Rudé moře.https://www.reuters.com/world/asia-pacific/japan-shippers-halt-hormuz-operations-after-us-israel-strikes-iran-2026-03-01 Navíc výhružka Hútíů o obnovení útoků v Rudém moři a Izraeli vedla k omezení dopravy přes Suezský průplav a přesměrování dopravních linek kolem afrického mysu Dobré naděje, což dopravu prodloužilo a prodražilo. V době útoku se v oblasti nacházelo minimálně šest velkých výletních lodí s 15 tisíci pasažéry.
Íránská blokáda a Íránem provozovaný koridor Během krize Írán udržoval v provozu tranzitní linku pro lodní dopravu kolem svého ostrova Larak. Pouštěl zejména lodě plující pod čínskou a indickou vlajkou. Údajná výše poplatku za proplutí na začátku krize byly dva miliony dolarů za loď. Podle analýzy médií zavedly islámské revoluční gardy v průběhu krize v Hormuzském průlivu systém mýtného. Lodě musely předkládat kompletní dokumentaci. Pak získaly povolení, ale musely akceptovat, že poplují jediným kontrolovaným koridorem kolem ostrova Larak v doprovodu revolučních gard. Za proplutí se hradil poplatek v čínských jüanech nebo kryptoměnách vázaných na hodnotu tvrdé měny.
Americký prezident Donald Trump v polovině března 2026 vyzval spojence z NATO, aby vyslali válečné lodě na ochranu Hormuzského průlivu. Se stejným požadavkem se obrátil také na Čínu, Jižní Koreu a Japonsko. Většina zemí ovšem výzvu odmítla buď s tím, že situaci prozatím monitorují, nebo že se přímo nechtějí zapojit do války. Odmítavý postoj vyslovila i Evropská unie. Trump následně kritizoval NATO jako neakceschopnou organizaci.
Po 19. březnu se kolem třiceti zemí světa přidalo ke společnému prohlášení, ve kterém odsoudily íránské útoky na obchodní lodě a ropnou infrastrukturu a vyzvaly Írán k zastavení blokády Hormuzského průlivu. Současně obecně deklarovaly podporu snahám o deeskalaci konfliktu.https://www.gov.uk/government/news/joint-statement-from-the-leaders-of-the-united-kingdom-france-germany-italy-the-netherlands-and-japan-on-the-strait-of-hormuz-19-march-2026 Nešlo však o vojenskou pomoc, pouze diplomatickou.
Trump v noci na 22. března pohrozil Íránu, že pokud do 48 hodin neotevře Hormuzský průliv, Spojené státy letecky zaútočí na íránské elektrárny. Íránští představitelé v reakci pohrozili, že pokud Spojené státy zaútočí na jejich palivovou a energetickou infrastrukturu, provedou obdobné odvetné útoky v regionu. Trump však z ultimáta ustoupil a údery odložil.
Vliv příměří ve válce na Blízkém východě Koncem března Írán povolil Pákistánu, který byl v konfliktu hlavním prostředníkem mírových dohod, průjezd dvaceti lodí Hormuzským průlivem. Íránští představitelé toto gesto označili za předzvěst míru. Trump současně uvedl, že Spojené státy mohou dojít ke konci války bez podmínky znovuotevření Hormuzského průlivu. Země, které by to postihlo pokračující ropnou krizí, se podle něj nemají spoléhat na pomoc Spojených států, když předtím nechtěly vstoupit do války s Íránem. O několik hodin později ale zase vyhrožoval, že pokud se evropští spojenci nezapojí do snah otevřít Hormuzský průliv v rámci takzvané koalice ochotných, zastaví dodávky do programu PURL, jehož prostřednictvím evropské státy nakupují americké zbraně pro Ukrajinu.
Podle zástupců Mezinárodní námořní organizace (IMO) zahynulo v regionu od začátku března 2026 nejméně osm námořníků. Několik dalších bylo zraněných nebo pohřešovaných. Celkem konflikt na Blízkém východě uvěznil asi dvacet tisíc lidí pracujících na stovkách lodí.
V noci na 8. dubna 2026 došlo k uzavření dvoutýdenního příměří vyjednaného Pákistánem. Během dne došlo k částečnému otevření Hormuzského průlivu. Ohlášení příměří vedlo k propadům cen ropy na trzích. Za první den příměří proplulo průlivem šest nákladních lodí, z toho jeden ropný tanker. Obdobný provoz přitom Írán umožňoval již od začátku dubna. Před válkou touto vodní cestou proplouvalo až 135 lodí denně.
Zahájení americké blokády průlivu Dne 12. dubna 2026 americký prezident Trump oznámil, že nařídil americkému námořnictvu v mezinárodních vodách zadržet lodě, které Íránu zaplatily poplatek za proplutí a současně Teherán obvinil z vydírání celého světa. Představitelé íránských revolučních gard odpověděli, že vplutí jakýchkoliv válečných plavidel do průlivu budou pokládat za porušení příměří, a „vypořádají se s nimi“. Dne 13. dubna 2026 americké námořnictvo zahájilo blokádu Hormuzského průlivu. Chtělo zablokovat Íránem kontrolovanou dopravu, přičemž Írán v té době blokoval plavbu lodí do ostatních zemí Perského zálivu. Krátce po zahájení americké blokády se ale podařilo proplout čínskému tankeru. Následně Írán tvrdil, že blokádu ukončil, což ale Spojené státy zpochybnily a ve své blokádě pokračovaly. Írán následně oznámil, že blokádu obnovil. Dne 19. dubna americké námořnictvo v Ománském zálivu silou obsadilo íránskou obchodní loď. Teherán incident označil za pirátství a hrozil vojenskou odvetou.
Dne 22. dubna mělo vypršet dvoutýdenní příměří. S blížícím se termínem Spojené státy i Írán začaly opět stupňovat své hrozby. Současně ale obě strany vyjadřovaly optimismus ve vývoji mírových rozhovorů. Trump nakonec na výzvu Pákistánu příměří prodloužil do předložení íránského návrhu mírové dohody. Američané ale pokračovali v námořní blokádě, což Írán považoval za porušení podmínek příměří. Krátce poté britská námořní služba uvedla, že Islámské revoluční gardy zaútočily na jednu obchodní loď.
Uvolnění v období mírových jednání V polovině června 2026 Spojené státy americké ohlásily dosažení rámcové dohody na míru s Íránem. Dohoda měla uvolnit blokády Hormuzského průlivu. Američané uvolnili svou blokádu dne 16. června. Během jednání, která probíhala v druhé polovině června, se dle interních zdrojů připravoval plán, ve kterém by po ukončení války došlo ke zpoplatnění tranzitu v Hormuzském průlivu a o zisk by se dělily Írán a Omán.
Obnovení blokád a bojů Začátkem července se začaly objevovat zprávy že Islámské revoluční gardy nesouhlasí s postupem Spojených států amerických, které prosazovaly posílení dopravy přes jižní trasu průlivu, která připadá Ománu. Revoluční gardy chtěly záruky, že hlavní trasa průlivu bude vedena přes vody připadající Íránu. Přikročily také k jednotkám útoků na obchodní lodě, které pluly kolem pobřeží Ománu. Dne 8. července Donald Trump oznámil, že americká armáda provedla novou vlnu útoků na íránské cíle, a to jako odvetu za útoky na komerční lodě. Současně připustil, že by Spojené státy mohly obnovit blokádu průlivu.
Dne 12. července Írán obnovil blokádu Hormuzského průlivu a začal útočit na lodě, které se pokoušely proplout kolem pobřeží Ománu. Spojené státy americké dne 14. července obnovily vlastní blokádu průlivu pro íránské přístavy. Lodím třetích zemí nabídly ochranu výměnou za investice a obchodní dohody.
Dopady Cena ropy a zemního plynu náhled|Modře – vážený průměr cen OPEC; zeleně – dubajská ropa; šedě – ropa Brent; oranžově – WTI Válka vedla k nárůstu cen ropy na světovém trhu. Útoky z většiny uzavřely Hormuzský průliv, který je klíčovou oblastí pro lodní přepravu ropy z Perského zálivu, kudy proudí zhruba pětina celosvětové spotřeby ropy. Cena ropy Brent se na začátku útoků skokově vyšplhala na 120 dolarů za barel, tj. o čtvrtinu výše než před začátkem války. Současně šlo o nejvyšší cenu od roku 2022. Letecké údery Spojených států amerických a Izraele cílily také na íránské ropné sklady a logistické středisko pro přepravu ropných produktů. Írán odpověděl útoky na tankery a obchodní lodě v průlivu. V dalších dnech se cena ropy Brent ustálila u hranice 100 dolarů za barel.
Země OPEC v reakci na krizi přislíbily navýšit svou denní produkci ropy na 206 tisíc barelů.https://www.reuters.com/business/energy/oil-jumps-10-iran-conflict-could-spike-100-barrel-analysts-say-2026-03-01/
Deník The Wall Street Journal v březnu informoval, že válka neomezila prodej íránské ropy, naopak byl vývoz posílen díky vyšší poptávce na trhu, a to díky zájmu Číny. Denní vývoz z Íránu byl v této době 2,1 milionu barelů a z většiny směřoval právě do Číny. Členské země Mezinárodní agentury pro energii se kvůli omezení proudění dodávek ropy dohodly, že uvolní rekordních 400 milionů barelů ropy z nouzových zásob. To pro porovnání bylo více než dvojnásobné množství než v roce 2022, kdy Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu. Spojené státy americké současně povolily zemím na 30 dnů nakupovat sankcionovanou ruskou ropu již naloženou na tankerech. Mělo jít o zhruba 100 milionů barelů ruské ropy.
V polovině března 2026 Spojené státy americké provedly letecké útoky na íránský ostrov Chárg, který je uzlem íránské ropné infrastruktury a na kterém se zpracovává 90 % tamní ropy. Podle prezidenta Trumpa byl útok varováním před zablokováním Hormuzského průlivu.
Vedle cen ropy dopadla válka také na ceny zemního plynu. Omezení dopravy v Perském zálivu vedlo k zablokování naložených lodí, a tím ke zdražení ceny přepravy. Na evropském trhu došlo po vypuknutí války ke dvojnásobnému zdražení ceny plynu. Dopad to mělo zejména na zákazníky nakupující za okamžité ceny. Ostatní při krátkodobých výkyvech chrání dlouhodobé fixace.
Zisky ropných společností