Jan Peisker (25. května 1851 Opařany – 29. května 1933 PrahaArchiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Štěpána, sign. ŠT Z18, s. 13) byl československý právní historik, bibliograf, etnograf a pedagog, ředitel univerzitní knihovny v Grazu a profesor sociálních a hospodářských dějin v Praze.
Životopis Narodil se 25. května 1851 v Opařanech u Bechyně. Po studiích na gymnáziích v Písku a Táboře studoval na Filozofické fakultě pražské univerzity a v letech 1873 až 1891 pracoval jako úředník pražské univerzitní knihovny. Později odjel do Štýrského Hradce, kde v letech 1910 až 1918 vykonával v tamější univerzitní knihovně funkci ředitele. Během pobytu v zemi se stal členem zemské historické komise pro Štýrsko a císařskou akademií věd byl jmenován členem komitétu pověřeného sestavením a vydáním historického atlasu rakouských alpských zemí. V roce 1901 byl jmenován docentem hospodářských dějin univerzity ve Štýrském Hradci.
Po habilitaci v roce 1901 se soustředil na otázky nejstarších slovanských dějin. Jeho práce Die älteren Beziehungen der Slaven zu Turkotataren und Germanen und ihre sozialgeschichtliche Bedeutung a Neue Grundlagen der slavischen Altertumskunde vzbudily značnou pozornost jak mezi historiky, tak filology. Peisker v nich předložil originální, avšak kontroverzní teorii o slovanském pravěku. Tvrdil, že Slované byli již před vstupem do historie dlouhodobě podřízeni germánským a turkotatarským vlivům, což podle něj zásadně ovlivnilo jejich další historický vývoj i národní charakter. Přestože tato koncepce vyvolala značný odpor, Peisker ji nadále rozvíjel a snažil se ji podpořit dalšími argumenty.
Po vzniku Československa byl roku 1919 povolán na Filozofickou fakultu pražské univerzity, kde měl převzít katedru sociálních a hospodářských dějin. Jeho výuka však neodpovídala očekáváním fakulty, a proto již následující rok přešel na Přírodovědeckou fakultu jako profesor dějin kulturních přírodnin. Ani zde však nepůsobil dlouho a v roce 1921 odešel do důchodu.
Po příchodu do Prahy jeho publikační činnost výrazně zeslábla. Nejvýznamnějším dílem z tohoto období je práce Kdo byli naši předkové a co jsme po nich v sobě zdědili, v níž znovu rozvinul své názory na původ Slovanů a zvláštní pozornost věnoval historii českého národa. Zbytek života strávil v ústraní a zemřel 29. května 1933 v Praze. Jeho popel byl poté uložen na pražských Olšanech.
Na jeho práci reagoval i Lubor Niederle, který v nekrologu v časopise Slavia ocenil Peiskerovu originalitu, ale zároveň upozornil na problematičnost jeho závěrů. Podle něj byly Peiskerovy teorie sice podnětné a nápadité, avšak často překračovaly hranice doložitelných faktů a opíraly se o nedostatečně podložené argumenty.
Reference
Kategorie:Čeští historikové Kategorie:Čeští vysokoškolští pedagogové Kategorie:Právní historikové Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Pedagogové na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Kategorie:Pedagogové na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy Kategorie:Narození v roce 1851 Kategorie:Narození 25. května Kategorie:Narození v Opařanech Kategorie:Úmrtí v roce 1933 Kategorie:Úmrtí 29. května Kategorie:Úmrtí na Novém Městě (Praha) Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Muži