Jan Nepomuk Serényi z Kis-Serény ( Johann Nepomuk Graf Serényi; 17. dubna 1776 Prešpurk – 29. listopadu 1854 Brno) byl uherský a moravský šlechtic s rodu Seréyniů, nadšený montanista, působil jako c. k. komoří, báňský rada a byl rytířem Královského uherského řádu sv. Štěpána.
Život vlevo|náhled|Janův, dnes Jurkovičův dům v Luhačovicích náhled|Luhačovice, vrt Nová Janovka pojmenovaná po hraběti Narodil se jako syn hraběte Josefa Marii Martina Serényiho (1748–1805) a jeho manželky Marie Csákyové z Körösszezhu a Adorjanu (1755–1832). Měl sestru Kristýnu Walburgu a bratra Antonína († 20. března 1811). Po smrti otce s bratrem společně zdědil Lomnici a k němu přikoupili Luhačovice a po smrti Antonía se Jan Nepomuk stal jediným držitelem celého majetku.
Svůj život zasvětil montanistice a hornictví a za jeho zvláštní zásluhy a mimořádné znalosti ho císař František I. v roce 1818 jmenoval komorním správcem v Banské Bystrici, v roce 1821 pak důlním radou, nejvyšším báňským inspektorem a okresním báňským soudcem ve Smolníku v Horních Uhrách. V roce 1834 hrabě Serényi na své funkce rezignoval a a císař mu jako uznání za jeho vynikající zásluhy během jeho mnohaletého působení v oblasti hornictví propůjčil rytířský kříž uherského Řádu sv. Štěpána.
Na Moravě se hrabě zasloužil především o založení vlastenského muzea v roce 1811 tím, že nejen celkově podporoval zájmy rozvíjejícího se institutu, ale také mu daroval systematicky uspořádanou velmi významnou sbírku minerálů, čítající 2000 kusů.
Jak píše Gregor Wolný ve svém pojednání „Topographie Mährens“ [sv. VI, s. 265], hrabě pečoval o luhačovické panství a sám významně přispěl k rozvoji lázeňského města Luhačovice, zasloužil se o stavební inovace. Na jeho památku byl pojmenován pramen Janovka a po jeho manželce Aloisii pramen Aloiska.
V Luhačovicích nechal v roce 1822 Jan Nepomuk postavit klasicistní jednopatrový dům, který navrhl Franz Waschitschek a byl nazván podle stavebníka Janův dům. Roku 1885 byl ještě zvětšen.Samek B. Luhačovice. In: Umělecké památky Moravy a Slezska 2 (J/N). Vydalo nakladatelství Academia, Praha, 1999. Str. 422-427.
Hrabě Jan Nepomuk byl pravděpodobně hlavním iniciátorem v záležitosti, kdy rodina Serényi učinila v roce 1817 prostřednictvím hraběte Samuel Teleki ze Széku nabídku, že 20 invalidům bude dávat denní přídavek 3 krejcary po dobu 60 let.
Manželství a potomstvo Dne 16. června 1811 se v Košicích oženil s baronkou Aloisií Františkou Barborou Annou Eötvösovou z Vásáros-Nemény (25. září 1791 Gyöngyös – 2. února 1862 Brno). Z jejich manželství se narodily tři dcery a čtyři synové:
Alois hrabě Serényi (25. 12. 1812 - 26. 8. 1893 Lomnice) Zikmund hrabě Serényi 1. 4. 1814, ?– 19. 4. 1839 Lancút) Ladislav hrabě Serényi 12. 9. 1815 Lomnice – 1. 12. 1893 Putnok) Gabriel hrabě Serényi (9. 11. 1817 Lomnice – 26. 4. 1868 Luhačovice) Valburga hraběnka Serényiová (3. 3. 1819, ?– 15. 4. 1880 Vídeň) Marie Anna hraběnka Serényiová (16. 8. 1820 Banská Bystrica – 23. 10. 1914 Drážďany) Alžběta hraběnka Serényiová (18. 5. 1822 Smolník – 4. 3. 1889 Wernberg) Jan Alfons hrabě Serényi (20. 8. 1823, ?– 23. 1. 1901 Brusel) Vojtěch (Béla) hrabě Serényi (8. 6. 1833, ?– 17. 12. 1855 Unter-Synouz) Julius (Gyula) hrabě Serényi (8. 6. 1833, ?– 28. 12. 1833)
Rodový majetek byl rozdělen tak, že hrabě Alois dostal panství Lomnice, hrabě Gabriel Luhačovice, hrabě Ladislav Putnok a hrabě Jan statky Tulešice a Rešice.
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Narození 17. dubna Kategorie:Narození v roce 1776 Kategorie:Narození v Bratislavě Serényiové Jan Nepomuk Kategorie:Úmrtí 29. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1854 Kategorie:Úmrtí v Brně Kategorie:Muži