Leonora Janotová, nebo také Lenka Janotová (* 14. listopadu 1947 Ljudevit Selo), je bývalá chorvatská učitelka, ředitelka školy a předsedkyně Svazu Čechů v Chorvatsku v letech 1983 až 2013.

Za svou práci byla oceněna medaili Za zásluhy III. třídy a cenou Gratias Agit.

Život Narodila se v Lipovci, poblíž Daruvaru, v rodině s hlubokými českými kořeny. Po absolvování české základní školy v Daruvaru pokračovala ve studiu na českém oddělení daruvarského gymnázia, po kterém vystudovala český jazyk a pedagogiku na Pedagogické akademii v Pakraci. V roce 1969 začala učit na České škole J. A. Komenského v Lipovci a později v Daruvaru, kde od roku 1989 dělala ředitelku. Mnoho let byla předsedkyní učitelské odborné rady, zapojila se do tvorby učebních plánů pro české školy v Chorvatsku a do publikace českých učebnic. Účastnila se seminářů a setkání pedagogů národnostních menšin a pracovních jednání v organizaci Rady Evropy o aktivitách a otázkách národnostních menšin v Evropě. Organizovala semináře pro učitele a vlastivědné pobyty pro žáky sedmých tříd českých škol v Chorvatsku v České republice.

Od svých studentských let se také intenzivně angažovala v kulturní a osvětové činnosti české menšiny a jako učitelka na venkově organizovala kulturní a osvětové akce v obci. Od roku 1982 působila jako předsedkyně divadelní rady Svazu Čechů a Slováků a zajišťovala řadu vzdělávacích seminářů pro amatérské divadlo či přehlídky divadelních představení. V roce 1988 byla zvolena předsedkyní celého Svazu, který se v roce 1993 přejmenoval na Svaz Čechů v Chorvatsku. Taktéž koordinovala vydavatelskou činnost časopisu Jednota a podílela se na řadě akcí, ať už na českých dožínkách, různých přehlídkách nebo na dětském festivalu Naše jaro. Zajišťovala finanční a materiální podmínky pro činnost Českých domů, Českých besed a dalších spolků v Chorvatsku.

Po zahájení války v roce 1991 iniciovala a organizovala se svými kolegy evakuaci 1500 ohrožených dětí a matek s dětmi do České republiky z válkou zasažených oblastí. Pomáhala nejen české rodiny a úzce spolupracovala s chorvatskými a českými vládními úřady a dalšími institucemi České republiky. Zajišťovala rovněž dovoz a distribuci humanitární pomoci, léků a potravin z České republiky. Po skončení války se aktivně podílela na zajištění návratu školáků a matek s dětmi zpět do Chorvatska.

Za svoji činnost obdržela několik ocenění. Za organizování českého školství v Chorvatsku obdržela v roce 1992 Medaili Jana Amose Komenského při sympoziu k slavnosti 400. výročí jeho narození. V roce 1996 obdržela státní chorvatské vyznamenání Red hrvatskog pletera za vynikající přínos k rozvoji demokratických vztahů a k národnímu pokroku. Dále získala ocenění Plaketa Tihomir Trnski Bjelovarsko-bilogorského županství nebo erb města Daruvar za celoživotní práci. Roku 2003 byla vyznamenána prezidentem Václavem Havlem medaili Za zásluhy III. třídy, kterou jí předal český velvyslanec v Chorvatsku Petr Buriánek. V roce 2008 byla oceněna Stříbrnou medailí T. G. Masaryka za celoživotní obětavou činnost pro českou menšinu v Chorvatsku a za přínos v oblasti vzdělávání a budování vztahů mezi oběma státy.

Za přínos ve školství a podporu demokratických vztahů obdržela v roce 2013 od českého ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga cenu Gratias Agit.

Ocenění Medaile Jana Amose Komenského (1992) 60px Řád chorvatského pletence (1996) 60px Medaile Za zásluhy III. třídy (2003) Stříbrná medaile T. G. Masaryka (2008) Gratias Agit (2013)

Odkazy

Reference

Kategorie:Chorvatští pedagogové Kategorie:Chorvaté českého původu Kategorie:Nositelé medaile Za zásluhy (Česko) Kategorie:Narození v roce 1947 Kategorie:Narození 14. listopadu Kategorie:Narození v Bjelovarsko-bilogorské župě Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Ženy