Eduarda Ottová, rozená Jarošová (2. dubna 1931 Praha – 10. prosince 2010 Toronto), byla česká politická vězenkyně, emigrantka do Kanady a předsedkyně Klubu bývalých politických vězňů K-231 v exilu.

Životopis Narodila se v Praze manželům Jarošovým, kteří od roku 1913 vlastnili zámek ve Zvěstově. Studovala na Dívčím reálném gymnáziu na Vinohradech, avšak po jeho uzavření v roce 1949 dokončila školu ve Frenštátě pod Radhoštěm, kde maturovala v červnu 1950. Jejím bratrem byl Alois Jaroš. V roce 1948 byl zámek znárodněn a její bratr se zapojil do protikomunistického odboje. Dne 26. června 1951 byla zatčena Státní bezpečností spolu s matkou a bratrem. Otec byl ušetřen, protože zemřel v březnu téhož roku. Byli zatčeni, jelikož její bratr Alois pomohl zběhovi Františku Slepičkovi s odvozem na místo, kde následně Slepička zastřelil komunistického funkcionáře Václava Burdu. S činem Františka Slepičky však neměl žádnou souvislost, avšak Státní bezpečnost začala zadržovat osoby, které Františka Slepičku znaly, a vytvořila z nich organizovanou skupinu nepřátel státu. V politickém procesu nazvaném „František Slepička a spol.“ v únoru 1952 byla odsouzena na deset let a matka na dvanáct let, protože Františku Slepičkovi umožnili přenocovat ve svém domě. Bratr Alois byl určen jako vedoucí skupiny a jako jediný obdržel trest smrti.

Během svého věznění prošla celkem čtrnácti nápravnými zařízeními. Květnová amnestie v roce 1960 se jí netýkala, a proto byla propuštěna 28. června 1961 a našla dočasný domov u tety Hany, jež už ubytovala její propuštěnou matku. V ten večer k nim přišel František Otto, jenž byl spoluvězněm jejího bratra. Jeho děda se jmenoval František Otta a založil úspěšnou výrobnu na mýdla, jedlé oleje a kosmetiku, která se později proslavila jako Rakona. Podnik však byl znárodněn a z důvodu jeho třídního původu se stal nepohodlným. Proto se spolu s přáteli rozhodl emigrovat, ale byli prozrazeni agentem StB a zatčeni. Když byl v cele s jejím bratrem Aloisem, dozvěděl se díky jeho vyprávění o ní a přislíbil mu, že pokud přežije, pomůže jí. Usadili se v Praze v jeho bytě a po třech měsících se stali manželi. Později je jim narodily dvě dětí.

Vzhledem k neustálému sledování ze strany StB se rozhodli emigrovat. V roce 1966 se vydali do Jugoslávie a v Mariboru se rozdělili na dvě skupiny. Eduardě s dcerou Michaelou se podařilo překročit hranice do Rakouska a před koncem roku dorazily do Kanady, kde na ně už čekala Františkova sestra Marie. František se synem Františkem byli zradou chyceni a poslali je zpět do Prahy, kde je odsoudili na jeden rok vězení. O jejich syna se starala Františkova sestra Dagmar. O dva roky později se mohl i díky kanadskému ministerskému předsedovi Pierrovi Trudeaovi odstěhovat se synem do Kanady. Okamžitě se zapojili do komunitních aktivit a stali se členy Masarykova ústavu. Dne 1. června 1985 spolu s dalšími nadšenci založili Klub K‑231 v exilu, kde byla Eduarda Ottová zvolena předsedkyní. Usilovali o obnovení plných občanských práv, společenské, morální a další rehabilitace bývalých politických vězňů. Na podnět Ottových byl na Masaryktownu vybudován památník obětem komunismu Klubem K-231. Po celou dobu existence Klubu pořádala sbírky na podporu sociálně znevýhodněných politických vězňů. Důsledkem věznění a práce v uranových dolech zemřel 7. září 1995 její manžel František Otta.

Za svoji činnost a hrdinství byla roku 2002 vyznamenána prezidentem Václavem Havlem medaili Za zásluhy II. třídy a v roce 2008 byla oceněna společně s manželem Masarykovou cenou.

Zemřela 10. prosince 2010 v Torontu ve věku 79 let.

Ocenění 60px Medaile Za zásluhy II. třídy (2002) Masarykova cena (2008)

Odkazy

Reference

Kategorie:Čechokanaďané Kategorie:České aktivistky Kategorie:Čeští emigranti a exulanti Kategorie:Političtí vězni komunistického režimu v Československu Kategorie:Nositelé medaile Za zásluhy (Česko) Kategorie:Narození v roce 1931 Kategorie:Narození 2. dubna Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 2010 Kategorie:Úmrtí 10. prosince Kategorie:Úmrtí v Torontu Kategorie:Ženy