náhled|Židovský hřbitov v Holešově na Moravě. Při pogromu ve městě byli zabiti dva Židé. Pogromy v Československu v letech 1918–1920 odkazují na vlnu protižidovských nepokojů a násilí namířených proti Židům a jejich majetku, zejména obchodům, která se rozpoutala těsně po první světové válce a během vzniku Československa.
Příčiny Mnoho Židů v Čechách a na Moravě zejména na začátku války, podporovalo panovníky z habsbursko-lotrinské dynastie, což vyvolávalo nenávist českých vlastenců. Židé byli také obviňováni ze šmelinářství a černého obchodu během válečného nedostatku. Další příčinou násilí byl rozpad systému dohledu rakouských státních úřadů a slabost v nově vzniklém Československu, které si dosud nevybudovalo monopol na násilí. Navíc docházelo také k nepokojům mezi Čechy a Němci.
Hlavní obvinění vznesená proti Židům na Slovensku spočívala v tom, že jsou maďarsky mluvící a agenti nenáviděného maďarského státu, od kterého se Slovensko snažilo osvobodit.
Listopadové pogromy V listopadu 1918 došlo k násilí na Slovensku. Dne 5. listopadu byl v Považské Bystrici nedaleko Žiliny vyloupen a poničen obchod se smíšeným zbožím Davida Büchlera, což způsobilo škodu ve výši 300 000 československých korun. Po venkově se potulovaly skupiny bývalých vojáků a hledaly obchody k vyloupení, z nichž většina patřila Židům.
Prosincové pogromy K nejhorším pogromům došlo v prosinci 1918 v Čechách a na Moravě. Nejhorší z nich se odehrál ve dnech 3. a 4. prosince v Holešově. Byly při nich vykradeny židovské domy a obchody, byla poničena synagoga a obecní úřad a dva Židé byli zavražděni. Celou situaci nakonec vyřešil až zásah ozbrojených složek.
Dopad na mezinárodní vztahy Během probíhajícího násilí Edvard Beneš, Tomáš Garrigue Masaryk a další českoslovenští politici na pařížské mírové konferenci v roce 1919 prezentovali Československo jako liberální a tolerantní zemi, relativně prostou antisemitismu, který sužoval sousední země. České agrární noviny tvrdily, že násilí bylo zorganizováno „žido-Němci“...organizování a najímání provokatérů“ s cílem zničit pověst Československa v zahraničí. V roce 1919 mezinárodní sionistický aktivista Chajim Weizmann vyjádřil své znepokojení s násilím a poznamenal, že je „v naprostém rozporu s politikou, kterou v Paříži deklarovala česká delegace, stejně jako s veřejnými prohlášeními ministra Beneše“.
Následky Několik násilných střetů se odehrálo od zániku monarchie až po uzavření pařížských mírových smluv podepsané v letech 1919 a 1920. Nebylo však zdaleka tak závažné jako v Polsku a na Ukrajině, kde byly zavražděny desítky tisíc Židů a po roce 1920 došlo ke zmírnění násilností. Meziválečné Československo bylo pro Židy nejbezpečnější a nejméně antisemitskou zemí ve střední Evropě a bylo jedinou zemí, která si udržela demokratickou vládu až do poloviny 30. let.
Historiografie Mnoho českých historiků prezentovalo násilí jako odchylku od jinak tolerantní a demokratické první republiky. Historik Zdeňek Fišer označil holešovský incident za „poslední pogrom“ a konec temné éry. Jiní, včetně Michala Frankla a Miloslava Szabóa, zasadili násilí do českého nacionalistického diskurzu, který vylučoval Židy z československé národní komunity. Podle amerického historika Michaela Millera byly tyto násilné události vytěsněny z paměti, protože se neslučují s narativem o československém mýtu.
Reference
Literatura
Související články
Hilsneriáda
Kategorie:První republika Kategorie:Československo v roce 1918 Kategorie:Důsledky první světové války Kategorie:Antisemitismus v Česku Kategorie:Protižidovské pogromy Kategorie:Dějiny Židů v českých zemích