alt=Černobílý portrét mladé ženy v uniformě s nakrátko střiženými vlasy a čepicí|náhled|Portrét Oleny Stepaniv v uniformě (kolem roku 1915)
Olena Ivanivna Stepanivová (ukrajinsky Олена Іванівна Степанів, –Stepaniv; také: Olena Stepanivna, Olena Stepaniv-Daškevyčová; 7. prosince 1892 Vysnivčyk – 11. července 1963 Lvov) byla ukrajinská vědkyně a důstojnice Ukrajinské haličské armády, známá jako první Ukrajinka, která dosáhla důstojnické hodnosti. Byla historičkou, geografkou, učitelkou na střední i vysoké škole a mimo jiné v roce 1943 napsala rozsáhlou ekonomicko-geografickou monografii města Lvova.
Život
Rodina, dětství a vzdělání
Olena Stepanivová se narodila jako třetí dítě Marii-Mynodoře a Ivanu Stepanivovi ve Vyšnivčiku, vesnici mezi Lvovem a Ternopilem. Její otec byl knězem Ukrajinské řeckokatolické církve a angažoval se v ukrajinské kulturní organizaci Prosvita. Rozhodl se poskytnout vyšší vzdělání Oleně, a ne staršímu bratrovi, jak by se v té době dalo čekat. Olenin bratr Ananij zemřel v roce 1919 jako voják v polsko-ukrajinské válce u Šuravna.
Po absolvování gymnázia a učitelského semináře Ukrajinské pedagogické společnosti studovala Stepanivová od roku 1912 na Lvovské univerzitě historii a geografii a jako vedlejší předměty filozofii, slavistiku, etnografii a antropologii.
Vojenská služba
Olena Stepanivová se angažovala ve vlasteneckém hnutí Sokil (ukrajinská verze českého Sokola), kde vedla ženskou skupinu. Krátce před vypuknutím první světové války se na studentském setkání seznámila se svým pozdějším manželem Romanem Daškevyčem, který brzy poté odešel jako voják na frontu. (Jiné zdroje uvádějí, že se oba poznali až o několik let později, stejně jako je známo jen málo o soukromém životě Stepanivové.) Stepanivová se pak angažovala jako zdravotní sestra a spolu s podobně smýšlejícími lidmi založila ošetřovnu. Již předtím vstoupila do ženské jednotky Sitských střelců, kteří pak bojovali po boku Rakouska-Uherska (Ukrajinská legie).
Po určitých obtížích se Stepanivové podařilo opustit místo zdravotnice a vstoupit do armády jako řádná vojákyně; krátce poté byla jmenována praporčicí. Zúčastnila se různých bojových akcí, včetně bitvy o horu Makivka proti ruským jednotkám, která vstoupila do ukrajinského dějepisectví jako důležitá epizoda. Stepanivová byla vyznamenána stříbrnou medailí za statečnost a povýšena do důstojnické hodnosti.
V květnu 1915 Stepanivová padla do ruského zajetí, které strávila až do roku 1917 převážně v táboře v Taškentu (dnes Uzbekistán). Po návratu vstoupila jako velitelka čety („četar“) do Ukrajinské haličské armády a byla zapojena do událostí kolem vyhlášení Západoukrajinské lidové republiky ve Lvově v listopadu 1918 a následné polsko-ukrajinské války, ale již nebojovala na frontě. Poté, co onemocněla tyfem, musela armádu opustit a pracovala jako tisková referentka ve státním sekretariátu pro zahraniční záležitosti lidové republiky a na ministerstvu zahraničních věcí Ukrajinské lidové republiky v Kamenci Podolském.
Meziválečné období
V roce 1919 přijela Olena Stepanivová s diplomatickou delegací do Vídně, kde pak pokračovala ve studiu a v roce 1921 získala doktorát filozofie (Dr. phil.) prací o společenském vývoji staré Rusi.„Розвиток і розподіл суспільства в давній Русі до половини ХІІІ століття“ V roce 1920 se provdala za Romana Daškevyče a s ním se v letech 1921/1922 vrátila do nyní polsky spravovaného Lvova. Tam začala pracovat jako učitelka dějepisu a zeměpisu na gymnáziu basiliánek a vyučovala na tajné ukrajinské univerzitě. Vstoupila mimo jiné do Ševčenkovy vědecké společnosti a angažovala se u ukrajinských skautů („Plast“) a v ilegální Ukrajinské vojenské organizaci, která měla pokračovat v ozbrojeném boji za ukrajinskou samostatnost. V roce 1925 se stáhla z politické práce a v roce 1935 se jí narodil syn Jaroslav.
Poté, co ji v roce 1935 polská školní inspekce propustila ze školní služby, pracovala Stepanivová v letech 1935 až 1937 pro vzdělávací společnost Ridna škola a v letech 1935–1939 pro Revizní svaz ukrajinských družstev. Vedle toho pracovala vědecky na poli ekonomické geografie a demografie.
Druhá světová válka a poválečné období
V době sovětské okupace Lvova od roku 1939 do roku 1941 vedla Stepanivová statistický úřad, a během německé okupace až do roku 1944 učila na všeobecně vzdělávacích a odborných školách. Od roku 1944 – Lvov byl nyní opět sovětský – byla vedoucí vědeckou pracovnicí v sektoru ekonomiky průmyslu na Institutu ekonomických věd Akademie věd SSSR ve Lvově a také zástupkou mimořádné profesorky oddělení ekonomické geografie Ivan-Franko univerzity a docentkou v různých ekonomických odděleních. Od roku 1946 do roku 1948 vedla oddělení ekonomické geografie Institutu ekonomiky Akademie věd v Kyjevě.
Věznění, stáří, smrt
Koncem prosince 1949 byla Stepanivová zatčena za „velezradu a protisovětskou činnost“. Kladli jí za vinu, že vlastnila nacionalistickou literaturu, tajně se setkávala s Romanem Šuchevyčem a psala protisovětské články. Její vydané paměti byly použity proti ní, její knihy spáleny. Za vinu jí bylo kladeno i její manželství s Romanem Daškevyčem; ten již v roce 1943 emigroval do Rakouska. Stepanivová při výslechu v roce 1950 vypověděla, že se v roce 1926 rozvedli.
Nebyla pak odsouzena k 25 letům, které požadovala státní prokuratura, ale k deseti letům vězení v Mordvinsku. Tam několik let pracovala v těžbě rašeliny a později v knihovně. V roce 1956, když začala destalinizace za Nikity Chruščova, byl trest snížen na již odpykanou dobu a byla propuštěna. Ve špatném zdravotním stavu se vrátila do Lvova, tam však již nemohla nebo nesměla vědecky pracovat a žila z nepatrného důchodu, z podpory osob z jejího bývalého okolí a z „balíčků z ciziny“.
Olena Stepanivová zemřela v roce 1963 ve Lvově na rakovinu. Její hrob se nachází na tamním Lyčakivském hřbitově.
Ocenění
alt=Nezřetelný obrázek ženy v uniformě na staré poštovní známce. Nápis v ukrajinštině, nahoře „Olena Stepaniw“, dole „Sitscher Schützen“ a hodnota „2“|náhled|Poštovní známka s Olenou Stepaniw z roku 1915
Proces heroizace Oleny Stepanivové začal již velmi brzy. I její nadřízení se na něm podíleli tím, že ji dávali mužským vojákům za vzor statečnosti. Od začátku její vojenské služby bylo její osud sledován veřejnosti a psaly o ní ukrajinské, německé i ruské noviny. Malíř Ossyp Kurylas ji namaloval kolem roku 1914/1915 a v roce 1915 jí neznámý autor věnoval píseň O Makivce a Stepanivové. Existovaly pohlednice a poštovní známka, na které byla vyobrazena.
V souvislosti s získáním nezávislosti Ukrajiny byla Olena Stepanivová posmrtně opětovně poctěna řadou ocenění: má ulice ve Lvově, Slavsku, Stryji, Nadvirné, Brodech a jinde. Ukrajinské humanitní gymnázium v Lvově, kde po roce 1930 učila zeměpis, nese její jméno. Budova Geografické fakulty Národní univerzity Ivana Franka nese od roku 2012 její pamětní tabuli, stejně jako škola baziliánek, kde učila ve dvacátých letech, i její poslední bydliště ve Lvově.
V roce 2015 zřídilo městské zastupitelstvo Lvova Cenu Oleny Stepanivové, která je udělována ženám, „které svou nesobeckou prací významně přispěly k rozvoji vzdělání, vědy, kultury a společenského života v Lvově.“
Publikace Olena Stepanivová je autorkou více než 70 textů, z nichž asi 50 bylo publikováno. Její paměti vycházely postupně mezi lety 1930 a 1934 a pak ještě v roce 1943. Mezi její vědecké publikace v oblasti historie a geografie patří příručka o zdravotních družstvech (1930) a dále Moderní Lvov (Сучасний Львів, 1943), Cestujme po rodném kraji (Мандруймо по рідному краю, 1943) a Architektonická tvář Lvova (Архітектурне обличчя Львова, 1945).
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Ukrajinští historikové Kategorie:Ukrajinští ekonomové Kategorie:Pedagogové na Lvovské univerzitě Kategorie:Sovětští historikové Kategorie:Vězni gulagů Kategorie:Rakousko-uherští válečníci Kategorie:Absolventi Vídeňské univerzity Kategorie:Nositelé Medaile Za statečnost (Rakousko) Kategorie:Nositelé Karlova vojenského kříže Kategorie:Ukrajinky Kategorie:Narození v roce 1892 Kategorie:Narození 7. prosince Kategorie:Narození na Ukrajině Kategorie:Úmrtí v roce 1963 Kategorie:Úmrtí 11. července Kategorie:Úmrtí ve Lvově Kategorie:Pohřbení na Lyčakovském hřbitově Kategorie:Ženy