Arkadij (světským jménem: Arkadij Josifovič Ostalskij; 7. května 1889 Skakivka – 29. prosince 1937 Polygon Butovo) byl ukrajinský duchovní Ruské pravoslavné církve, biskup bežecký a vikář kalininské eparchie. Pravoslavná církev jej uctívá jako svatého mučedníka.

Život Narodil se 7. května 1889 ve vesnici Skakivka do rodiny kněze. Pokřtěn byl 16. května svým dědečkem z matčiny strany Pavlem Stefanovičem ve vesnici Jankovcy.

Absolvoval Volyňský duchovní seminář, po kterém se stal učitelem farní školy ve vesnici Velyka Cvilja. Oženil se. Od roku 1910 pomáhal eparchiálním misionářům. Dne 14. září 1911 byl na žádost archimandrity a misionáře Mitrofana (Abramova) rukopoložen na jereje. Byl určen pro službu v chrámu v Starokosťantynivě.

Od roku 1914 byl misionářem v Haliči. Následující rok byl jmenován vojenským knězem 408. Kuzněckého pěšího pluku. O tři roky později v chrámu svatého Serafima Sarovského v Žytomyru, který byl umístěn u vojenské nemocnice. Sloužil také v chrámu svatého Mikuláše.

Hodně kázal a za svá kázání získal od současníků přezdívku „Zlatoústý“. Během občanské války založil při svém farním chrámu Svatonikolské bratrstvo, které pomáhalo potřebným a nemocným, pohřbívalo zesnulé bez blízkých a příbuzných. Veškerý svůj majetek rozdával potřebným. Blízcí, vědouce, že sám trpí nedostatkem a nemá prostředky, mu ušili kožich, který však daroval chudé vdově se dvěma dětmi nemocnými tuberkulózou. Spolu s členy bratrstva podnikal dlouhé pěší poutě k pravoslavným svatyním, zejména do Kyjeva.

V roce 1922 přečetl v chrámu poselství patriarchy Tichona proti zabavování církevních cenností určených k bohoslužbě. Byl zatčen spolu se svým otcem, který brzy zemřel ve vězení. Byl odsouzen k trestu smrti, ale na žádost věřících byl rozsudek změněn na pět let odnětí svobody. Vypráví se, že po vynesení rozsudku smrti řekl: „Děkuji Bohu za vše. Pro mě je smrt ziskem.“ Trest si odpykával v žytomyrském vězení.

Předčasně byl propuštěn v roce 1924. Do té doby se jeho manželka znovu provdala, a tak brzy následoval i církevní rozvod. V dubnu přijal mnišský postřih s povýšením na archimandritu.

Rozhodnutím Svatého synodu byl 15. září 1926 vysvěcen na biskupa lubenského a vikáře poltavské eparchie, ale v říjnu byl zatčen a poslán do Charkova.

Z vyhnanství uprchl. Tajně se vrátil do města Lubny, kde sloužil velikonoční bohoslužbu, a pod hrozbou nového zatčení se znovu ukryl. Žil v Novém Athosu. Uvědomoval si, že je hledaný a může být kdykoli zabit, proto nosil pod podšívkou boty svou fotografii, aby v případě smrti mohli lidé poznat jeho osud. I za těchto okolností udržoval korespondenci s duchovenstvem poltavské eparchie; jeden z těchto dopisů byl bez jeho vědomí rozšířen jako poselství lubenským věřícím. Kriticky se postavil k „Deklaraci“ metropolity Sergije (Stragorodského), avšak zůstal v jeho jurisdikci.

V roce 1928 těžce onemocněl a přestěhoval se do Kyjeva, kde žil ilegálně.

V květnu 1928 přijel do Moskvy a 9. května se dostavil k OGPU k podání vysvětlení. Byl zatčen a obviněn z vydání poselství věřícím s „protisovětským“ obsahem (zejména vyzýval, aby si brali příklad z mučedníků, kteří „umírali za svobodu Církve, za její posvátné tradice a dokonce i za knihy a nádoby“). Odmítl uvést jméno kněze, jemuž byl dopis ve skutečnosti určen. Dne 23. července 1928 byl kolegiem OGPU odsouzen k pěti letům vězení.

Trest si odpykával v Soloveckém táboře zvláštního určení pracoval jako hlídač a byl nasazován na obecné (nejtěžší) práce. V jedné z jeho táborových charakteristik stálo: „Nepodřizuje se táborovému režimu… soustřeďuje kolem sebe duchovní a vede mezi nimi agitaci proti renovačnímu směru… Vyžaduje přísnou izolaci a neustálý dohled.“

Mezi duchovenstvem v táboře požíval značné autority. I ve vězení sloužil bohoslužby a v nejtěžších podmínkách pokračoval v kázání. Říkával, že „je třeba děkovat Bohu za to, že nám dosud neodejmul možnost konat modlitby zde, tak jako dříve v katakombách.“

V roce 1931 byl v táboře znovu zatčen na základě obvinění z „kontrarevoluční agitace a nelegálních shromáždění protisovětské organizace pod záminkou náboženských rozhovorů“. Jeden ze svědků v jeho případu uvedl, že biskup Arkadij „se mezi vězni těšil mimořádné oblibě a každé jeho slovo bylo považováno téměř za svaté“.

Byl odsouzen trojkou OGPU k pěti letům vězení; po vynesení rozsudku byl jako trest na určitou dobu převezen na Sekirnaju Gori – do věznice s nejpřísnějším režimem.

V lednu 1937 byl po odpykání trestu propuštěn, tajně navštívil Kyjev a Žytomyr a setkával se se svými duchovními dětmi. V únoru 1937 přijel biskup Arkadij do Moskvy, ale pobyt ve městě mu nebyl povolen. Metropolita Sergij (Stragorodskij) ho jmenoval bežeckým biskupem, vikářem kalininské eparchie, avšak úřady mu nedovolily odjet na místo určení.

Několik měsíců žil ve vesnici Selišči u protojereje Michaila Dmitrova, jehož synovci byli ve vyhnanství na Soloveckých ostrovech.

V květnu 1937 odjel biskup Arkadij za metropolitou Sergijem a žádal o udělení mitry protojereji Michailovi. Metropolita jeho žádosti vyhověl a vladyka sám přivezl do Selišči mitru a slavnostně ji položil na hlavu protojereje.

Udržoval přátelské vztahy s arcibiskupem kalužským a borovským Augustinem (Běljajevem).

V září 1937, po zatčení arcibiskupa Augustina (Běljajeva), se pokusil opustit Kalugu, ale byl zatčen na nádraží ve vlaku. Byl držen v kalužském vězení, poté v Butyrské věznici. Vinu nepřiznal a při výslechu uvedl: „Po patnácti letech strávených ve vyhnanství zůstávám i dnes v otázce náboženství a uzavírání chrámů v nesouhlasu se sovětskou mocí.“

Dne 7. prosince ho trojka NKVD odsoudila k trestu smrti. Popraven byl 29. prosince 1937 na střelnici NKVD poblíž obce Butovo nedaleko Moskvy.

Kanonizace V srpnu 2000 byl Ruskou pravoslavnou církví svatořečen a zařazen mezi Sbor všech novomučedníků a vyznavačů ruských.

Odkazy Reference

Kategorie:Muži Kategorie:Pravoslavní svatí Kategorie:Ukrajinští svatí Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ukrajinští pravoslavní duchovní Kategorie:Sbor všech novomučedníků a vyznavačů ruských Kategorie:Křesťanští mučedníci 20. století Kategorie:Narození 7. května Kategorie:Narození v roce 1889 Kategorie:Narození v Žytomyrské oblasti Kategorie:Úmrtí 29. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1937 Kategorie:Úmrtí v Moskevské oblasti Kategorie:Popravení zastřelením