Arsenij (světským jménem: Alexandr Dmitrijevič Brjancev; 8. září 1839 Volosta-Pjatnica – 11. května 1914 Charkov) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a arcibiskup charkovský a ochtyrský.

Život Narodil se 8. září 1839 ve vesnici Volosta-Pjatnica Smolenské gubernie do rodiny ďjaka.

Jeho otec sloužil ve velmi chudé farnosti a rodina byla početná. Dva starší bratři byli přijati do Vjazemského duchovního učiliště, kde studovali tam na náklady otce; když však přišel čas poslat do školy třetího syna Alexandra, prostředky už chyběly. Mezitím byl ale nejstarší bratr přijat do semináře na státní podporu, což umožnilo zajistit vzdělání i dalšímu synovi.

Po absolvování Vjazemské učiliště byl „mimo pravidla“ přijat na částečně státní podporu do Smolenského duchovního semináře, který dokončil roku 1863. Téhož roku nastoupil na Kyjevskou duchovní akademii, kterou absolvoval v roce 1867 s titulem magistra teologie, a 16. srpna byl jmenován učitelem náboženství na gymnáziu ve městě Bila Cerkva v Kyjevské gubernii.

Brzy poté, 21. ledna 1868, se oženil s Marií Georgijevnou, dcerou protojereje kyjevského chrámu sv. Mikuláše G. N. Solovjova; 2. února 1868 byl vysvěcen na diákona a 4. února na presbytera. Následující rok, 27. srpna, se stal představeným Kyjevskopečerského chrámu Vzkříšení. V Kyjevě vyučoval katechismus na gymnáziu a vojenském učilišti.

V lednu 1871, krátce po narození dcery, mu zemřela manželka.

Od 2. prosince 1872 byl ustanoven představeným chrámu Institutu urozených dívek a učitelem katechismu. Dne 19. března 1873 byl na doporučení kyjevského metropolity Arsenije (Moskvina) jmenován rektorem Tavrického duchovního semináře a 9. dubna byl povýšen do hodnosti protojereje.

Dne 26. dubna 1875 přijal mnišský postřih se jménem Arsenij a 27. dubna byl povýšen do hodnosti archimandrity.

Rozhodnutím Nejsvětějšího synodu a cara byl 17. května 1882 vysvěcen na biskupa ladožského a vikáře petrohradské eparchie. Biskupská chirotonie proběhla v Trojickém chrámu Alexandro-Něvské lávry a světiteli byli; metropolita petrohradský Isidor (Nikolskij), arcibiskup chołmsko–varšavský Leontij (Lebedinskij), arcibiskup kazaňský Sergij (Ljapiděvskij) aj. V témže roce byl zároveň jmenován dozorem nad výukou katechismu ve světských chlapeckých a dívčích vzdělávacích institucích v Petrohradu a jeho okolí a navíc ustanoven předsedou Historicko-statistického výboru a prvním členem Synodální kancelář.

Dne 22. října 1883 byl jmenován rektorem a profesorem Petrohradské duchovní akademie.

Dne 28. března 1887 jej synod převedl do funkce biskupa rižského a mitavského.

Během desetiletého působení (1887–1897) na rižské katedře dosáhl významných výsledků. Získal prostředky na výstavbu chrámů (bylo postaveno 67 nových chrámů a několik kaplí), založil 26 nových farností (celkový počet vzrostl ze 169 na 195), zavedl duchovní besedy s lidem, zřizoval knihovny a vydal mnoho brožur duchovního obsahu.

Dne 15. srpna 1891 slavnostně otevřel Pühtitský ženský monastýr. Jeho zásluhou vznikla v Rize také Svatotrojický ženský monastýr a ve většině významných měst eparchie byly zřízeny církevní sklady knih s nábožensko-mravním obsahem.

Při všech chrámech zřídil knihovny, široce rozvinul misijní besedy a při duchovním semináři založil historicko-statistický výbor pro popis chrámů a farností rižské eparchie. V roce 1896 založil v Rize církevně-archeologické muzeum.

Reformoval také Rižské eparchiální věstníky a výrazně rozšířil vydávání populárních nábožensko-mravních knih a brožur. Po určitou dobu byl redaktorem Tavrických eparchiálních věstníků a kromě toho vydal „Průvodce po svatých místech Kyjevsko-pečerské lávry“.

Dne 15. května 1893 byl za zásluhy o církev povýšen na arcibiskupa. Od 4. října 1897 sloužil jako arcibiskup kazaňský a svijažský. Na kazaňském stolci věnoval zvláštní pozornost misijní činnosti.

V roce 1901 byl vyznamenán diamantovým křížem na klobuku.

Dne 8. února 1903 byl ustanoven arcibiskupem charkovským a ochtyrským.

Navzdory vysokému věku a častým zdravotním potížím se značně staral o zvelebení eparchie a o nábožensko-mravní vzdělávání věřících.

Za tímto účelem založil v Charkově bratrstvo Ozerjanské ikony Matky Boží s pobočkami ve všech městech eparchie. Při bratrstvu vznikla rozsáhlá misijní knihovna, do níž osobně daroval více než tisíc svazků. Rozšířil činnost misijní rady a zřídil funkce ujezdních a okružních misionářů.

Byl postaven eparchiální dům a při něm zřízena eparchiální knihovna, vznikla církevně-archeologická společnost a muzeum a také eparchiální tiskárna. Založeno bylo druhé ženské eparchiální učiliště a rozšířeny některé chlapecké školy. I nižší úředníci konzistoře získali důstojné bezplatné bydlení díky výstavbě velkého kamenného domu.

Pro vdovy a sirotky duchovenstva byla výrazně rozšířena činnost eparchiálního dobročinného výboru, vznikla pomocná pohřební kasa a téměř ve všech monastýrech eparchie byly zřízeny útulky pro sirotky duchovních.

Zemřel 11. května 1914 v Charkově. Byl pohřben v Pokrovském monastýru.

Odkazy Reference

Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ruští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 8. září Kategorie:Narození v roce 1839 Kategorie:Narození ve Smolenské oblasti Kategorie:Úmrtí 11. května Kategorie:Úmrtí v roce 1914 Kategorie:Úmrtí v Charkově