Július Verčík (12. dubna 1894 Žilina – 8. června 1968 Žilina) byl československý komunistický novinář a politik, v letech 1921–1925 a 1928–1929 člen vedení Komunistické strany Československa. Roku 1930 z komunistické strany odešel, poté působil jako úřadník a družstevní funkcionář, ve 30. letech v řadách sociální demokracie, za 2. světové války v ľudové straně. Po válce byl odsouzen za kolaboraci a vězněn do roku 1950.

Život Július Verčík se narodil v Žilině v rodině koželuha, měl pět sourozenců. Nedokončil studia na gymnáziu, vyučil se zámečníkem. Pracoval v cementárně, ve Vítkovických železárnách, v železničních opravnách v Žilině, působil v odborech. Od roku 1912 vykonával základní vojenskou službu, za 1. světové války bojoval na ruské a srbské frontě. Po zranění byl demobilizován a zaměstnán v muniční továrně ve Vídni. Roku 1917 zde vstoupil do sociálně-demokratické strany, oženil se a v letech 1918–1922 měl tři syny.

Roku 1918 se vrátil do Žiliny, věnoval se činnosti v československé sociální demokracii a odborech, od roku 1919 jako redaktor časopisu Kovorobotník. V sociální demokracii se připojil k levici strany, jako reprezentant odborů roku 1920 navštívil Moskvu. Podílel se transformaci sociálně-demokratické levice na Komunistickou stranu Československa (KSČ). Delegáti Slučovacím sjezdu KSČ v říjnu/listopadu 1921 ho zvolili členem výkonného výboru KSČ, ve výkonném výboru ho potvrdil i I. sjezd KSČ v únoru 1923. Působil v komunistickém tisku, na V. kongresu Kominterny roku 1924 byl zvolen do jejího výkonného výboru, podílel se na vypracování rezoluce o národnostní problematice ve střední Evropě.

V KSČ patřil k levici a jako její představitel byl na II. sjezdu KSČ v listopadu 1924 zvolen členem ústředního výboru a následně i politbyra ÚV. Během vnitrostranických konfliktů mezi pravicí a levicí ve vedení strany byl pravými představiteli kritizován a obviněn ze zpronevěry stranických peněz. Kontrolní komise KSČ obvinění potvrdila a koncem února 1925 byl vyloučen ze strany (společně Josefem Hornem, ještě další člen vedení, Ernö Seidler, byl odvolán z funkcí, všichni tři patřili k levici).

Po prošetření jeho případu orgány Kominterny byl zproštěn obvinění a ještě roku 1925 se vrátil do strany, přičemž zaujal pozici krajského tajemníka KSČ v Bratislavě (1925–1927). Na IV. sjezdu KSČ v dubnu 1927 byl opět zvolen do ústředního výboru a působil jako instruktor ÚV pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. V září 1928 se prosadil mezi nejvyšší představitele strany, když byl zvolen členem politbyra i (společně s Klementem Gottwaldem, se kterým úzce spolupracoval už v první polovině 20. let) do sekretariátu ÚV. Nicméně na V. sjezdu KSČ v únoru 1929 vypadl z vedení strany, když byl kritizován za „diktátorské“ metody práce a slovenský nacionalismus.

Roku 1930 odešel z KSČ, ve 30. letech pracoval v žilinském městském úřadu, roku 1933 vstoupil do sociální demokracie, ale roku 1938 byl z ní vyloučen pro komunistické postoje. Za 2. světové války byl redaktorem časopisu Družstevník (1939–1940) a ředitelem žilinského družstva Budoucnost, vstoupil do vládnoucí Hlinkovy slovenské ľudové strany a Hlinkovy gardy.

Po osvobození Slovenska byl v dubnu 1945 československými úřady zatčen, v listopadu 1947 propuštěn, ale v červnu 1948 odsouzen ke 4 letům vězení za kolaboraci. V únoru 1950 byl po odpykání trestu propuštěn. Po období bez práce byl zaměstnán v kancelářských i dělnických profesích, roku 1958 odešel do důchodu.

Zemřel v Žilině 8. června 1968.

Odkazy

Reference

Literatura

Kategorie:Členové politbyra ústředního výboru KSČ Kategorie:Členové sekretariátu ústředního výboru KSČ Kategorie:Členové výkonného výboru KSČ Kategorie:Členové SOCDEM Kategorie:Členové Hlinkovy slovenské ľudové strany Kategorie:Českoslovenští politici slovenské národnosti Kategorie:Českoslovenští novináři Kategorie:Českoslovenští odboráři Kategorie:Narození v roce 1894 Kategorie:Narození 12. dubna Kategorie:Narození v Žilině Kategorie:Úmrtí v roce 1981 Kategorie:Úmrtí 8. června Kategorie:Úmrtí v Žilině Kategorie:Muži