Střetnutí 14. a 15. února 1918 byla námořní bitva v Doverském průlivu, části Lamanšského průlivu, která proběhla během první světové války. Odehrála se mezi flotilou torpédoborců (Císařského německého námořnictva) a plavidly Doverské hlídky Britského královského námořnictva.

Kontext

Doverská hlídka Dne 1. ledna 1918 byl viceadmirál Sir Reginald Bacon, který působil jako velitel Doverské hlídky od 13. dubna 1915, odvolán a nahrazen úřadujícím viceadmirálem Sirem Rogerem Keyesem, kvůli neshodám mezi ním a výborem pro pásy min, protiponorkových sítí a podobných obranných opatření Lamanšského průlivu (tzv. Channel Barrage Committee), kterému předsedal Keyes. Výbor měl prozkoumat způsoby uzavření Doverského průlivu pro německé ponorky a to, zda je stávající pás mezi South Calliper a flanderským pobřežím schopen cokoli zastavit. Bacon navrhl, aby mezi Varne Bank a Gris-Nez bylo položeno hluboké minové pole, což admiralita schválila v červenci 1917.

Doverský pás Začátkem října 1914 vybudovaly čtyři britské minonosky minové pole s 1064 minami od Goodwin Sands po Sandettie Bank, a to navzdory pochybnostem o jejich užitečnosti.

Zanedlouho se mnoho z nich uvolnilo a bylo uneseno proudem. 17 z nich bylo 23. listopadu odpáleno britskými loděmi. Do konce roku 1914 Doverská hlídka nastražila v Doverském průlivu a u Zeebrugge 3 064 min. náhled|1917 diagram indikační sítě, do které se zamotává ponorka Jelikož původní minová bariéra byla překážkou pro lodě, byla naplánována kratší minová a síťová bariéra s použitím indikačních sítí v délce až 100 stop (30 m) z tenkého ocelového drátu, držené skleněnými plováky, určené k zamotání ponorek a následnému útoku výbušninou na konci tyče, dokud nedorazí pomoc. Sítě byly kladeny driftery, malými rybářskými plavidly, ve skupinách po zhruba šesti plavidlech, střeženými ozbrojenými hlídkovými čluny a loděmi. V Doverském průlivu byla během dvou dnů položena indikační síť o délce 17 nmi (31 km). Sítě byly kombinovány s minovými poli umístěnými v několika hloubkách a hlídkami torpédoborců. Kontraadmirál Horace Hood, velitel Doverské hlídky, shromáždil pro tento úkol 140 plavidel různých typů.

Začátkem roku 1918 byla dokončena hloubková minová bariéra přes Doverský průliv z Folkestone k mysu Gris-Nez na francouzském pobřeží. Němci o její existenci nevěděli, protože ponorky, které na ni narazily, byly zničeny. Minové pole bylo podporováno eskadrou trawlerů a drifterů Královského námořnictva, které ponorku po zpozorování zatlačily do minového pole palbou z děl a světlic. Mezi 18. prosincem 1917 a 9. únorem 1918 ponorky SM UB-56 (mina 19. prosince 1917) SM U-109, SM UB-35 (hloubková puma 19. ledna 1918) a SM UB-38 (mina 8. února 1918), byly potopeny Doverskou hlídkou nebo v Doverském průlivu.

Předehra

Německý plán Během zimy 1917–1918 byly britské flotily na flanderském pobřeží omezeny na obranné operace s výjimkou malého počtu bojových nájezdů. Němci nezaútočili na úžiny od dubna 1917. První německý útok proběhl během dlouhé zimní noci 23. ledna 1918, kdy byl drifter Clover Bank napaden poblíž Thorntonské mělčiny několika německými torpédoborci. Tento první německý útok byl úspěšný a Němci se hned vzápětí rozhodli připravit k dalšímu útoku skupinu osmi torpédoborců o výtlaku 1 400 až 1 800 BRT (1 400 až 1 800 t). Měly vyplout přímo z Německého zálivu a shromáždit se u majákové lodi Haaks (západně od Texelu) v 17:30, aby znemožnily Britům dozvědět se o útoku předem.

Doverský průliv náhled|Mapa Lamanšského průlivu Velitel britské Doverské hlídky Roger Keyes předvídal, že útok na loď Clover Bank je začátkem dalších německých operací, ale tři týdny se nic nedělo. Keyes si zachoval rozmístění ochranných hlídek torpédoborců svého předchůdce, přičemž v Dunkerque držel strážní síly, které chránily přístav a severní křídlo spojeneckých armád ve Francii, a další flotilu v The Downs, která sice odpočívala, ale byla připravena rychle vyplout k ochraně lodí nebo posílení lodí v úžině. Další divize torpédoborců, složená z velitelů flotil a torpédoborců se čtyřpalcovými děly, tvořily Východní a Západní hlídky u ochranného pásu, přičemž obě skupiny se střídaly.

Hlídky ochranného pásu operovaly jižně od původní síťového pásu na rovnoběžných liniích asi 5 nmi (9,3 km; 5,8 mi) dlouhých, západní linie vedla severovýchodně od místa 4 nmi (7,4 km; 4,6 mi) jižně od majákové lodi South Goodwin, východní linie od bóje č. 9, části linie bójí od bóje č. 2 k bóji č. 16 mezi Folkestone a Cap Gris-Nez. Padesát osm drifterů bylo organizováno do devíti divizí, obvykle po sedmi lodích, přičemž každé divizi velel poručík Královské námořní zálohy nebo Královské námořní dobrovolnické zálohy. Tyto divize chránily minové pole pomocí indikačních sítí. Do vzdálenosti asi 2,5 nmi (4,6 km) po obou stranách hlubokého minového pole osvětlovaly rybářské lodě, kolesové parníky a další malá plavidla za použití reflektorů a světlic.

V noci ze 14. na 15. února 1918 lehký křižník HMS Attentive a torpédoborce HMS Murray, Nugent a Crusader spočívaly v kotvišti Downs, připravené k okamžitému vyplutí. Torpédoborce HMS Swift a Marksman byly na západní hlídce u ochranného pásu a torpédoborce HMS Termagant, Melpomene, Zubian a Amazon tvořily východní hlídku. Šest trawlerů se nacházelo severovýchodně od linie drifterů, čtyři trawlery se nacházely jihozápadně a třetí skupina se nacházela u mysu Cap Gris-Nez. Trawlery osvětlovaly oblast světlicemi zapalovanými v náhodných intervalech. Kolesové minolovky HMS Lingfield a Newbury hlídkovaly mezi jihovýchodní majákovou lodí Folkestonské brány a majákovou lodí Varne, přičemž čtyři motorové čluny sledovaly průchod mezi bránou a pevninou.

Lodě a trawlery byly chráněny monitorem HMS M26 poblíž severovýchodní bóje Varne, torpédoborcem HMS Racehorce mezi majákovou lodí Varne a Colbart Bank a P.50 mezi světelnými bójemi 30 a 31. Francouzské torpédové čluny Torpilleur 344 a Torpilleur 350 hlídkovaly v oblasti mezi bójí 31 a mysem Gris-Nez. Reflektor ve Folkestone prohledával oblast mezi přístavem a Folkestonskou branou a několik P-člunů, když byly upozorněny driftery na ponorku, měly zapnout reflektory a pomalu se pohybovat od severozápadu k jihovýchodu. Účelem Doverského ochranného pásu bylo zabránit německým ponorkám v používání průlivu, ale Keyes pochyboval, že by hlídky u přehrady mohly zabránit útoku německých lodí na driftery a trawlery, a vydal rozkazy, aby se driftery v případě útoku rozptýlily k nejbližšímu břehu, přičemž všechna pozorování měla být hlášena zelenými světlicemi.

II. flotila torpédoborců Osm německých torpédoborců tvořících jednu flotilu mělo vyplout 7. února, ale špatné počasí si vynutilo odložení plavby na 13. února a plánovaná trasa byla zrušena, protože Britové mezitím nakladli nové miny. Německá flotila musela plout kolem Fríských ostrovů s rizikem, že bude spatřena z nizozemského pobřeží a její přítomnost bude nahlášena Britům. Mlha 13. února byla tedy vítaná a II. flotila torpédoborců proplula kanálem u Terschellingu. Když flotila dorazila k majákové lodi Haaks (u nizozemského pobřeží), musela být plavba kvůli přetrvávající mlze odložena. Aby bylo zajištěno překvapení, lodě se musely rychle dostat do průlivu, ale špatná viditelnost toto znemožnila. Flotila znovu vyplula 14. února z Den Helder západním kurzem; jakmile byla z dohledu z pevniny, Heinecke zamířil na jih. Po setmění torpédoborce pluly podél nizozemského pobřeží k břehu Schouvenu, ale u Hoek van Hollandu SMS G 104 se musela kvůli problémům s motorem otočit. Po dosažení Sandettie Bank se Heinecke vydal se 4. půlflotilou severně od Colbart Bank, aby zaútočil na lodě jižně od Dungeness a poté zaútočil na britské lodě od Folkestone až k Varne Bank. Kolbe vedl 3. půlflotilu k mysu Gris-Nez, kde skončila doverská přehrada, a k útoku na sever. V 1:30 (12:30 GMT) se 4. půlflotila nacházela asi 50 yardů (46 m) od kolesové minolovky, když torpédoborce zahájily palbu.

Střetnutí vlevo|náhled|drifter CD-27, vystavěn v Kanadě, za První Světové války Noc ze 14. na 15. února byla velmi temná a mlžná, což značně omezovalo viditelnost, ale mezi 23:30 a 24:00 kapitán britského drifteru Shipmates spatřil německou ponorku asi 2 nmi (3,7 km) západně-jihozápadně od bóje č. 12 mířící na východ do minového pole. Kapitán, poručík W. Denson, vyslal signál pro ponorku, červená a bílá světla, a pronásledoval ji, ale ponorka se mu ve tmě ztratila. Minolovka Lingfield a dva motorové čluny signál viděly, provedly průzkum a poté se vrátily na svá místa. V 0:30 se minolovka Newbury na konci své plavby u majákové lodi Gate otočila na východ-jihovýchod směrem k bóji Varne. Z temnoty se vynořily dva německé torpédoborce na paralelním kurzu a vystřelily na Newbury, přičemž ji zanechaly těžce poškozenou a v plamenech. Kapitán, poručík A. D. Thomson, nechal proud loď unést severovýchodně od minového pole a poté spustil kotvu.

Thomson, který po nedávné opravě neměl čas secvičit posádku, nemohl najít zelené světlice, aby vydal varování před útokem z hladiny. Většina plavidel v průlivu střelbu slyšela, ale mnoho si ji spletlo s dělostřeleckou palbou z Flander nebo ze špatného směru. Signální stanice v Doveru hlásila zvuky střelby z jihozápadu, což brzy potvrdila i stanice ve Folkestone, ale poté, co Denson obdržel hlášení o pozorování německé ponorky poblíž bóje č. 12 od Shipmates, se domníval, že to bylo příčinou střelby. Denson viděl záblesky z děl, ale než stačil zareagovat, byli Shipmates a její divize drifterů osvětleny a ocitly se pod palbou. Denson odhodil své důvěrné knihy přes palubu a řídil se trvalými rozkazy k útěku ke břehu až do 1:00, kdy bylo jasné, že se od útočníků vzdálil. Viděl vystřelit několik raket, ale protože neměl ani trvalý rozkaz opakovat signály, ani nebyl schopen odeslat bezdrátovou zprávu protože odhodil své kódové knihy, zdržel se toho a při hledání své divize drifterů se vrátil na svou stanici. náhled|Mapa kotviště Downs Další plavidla slyšela druhé vypuknutí palby, ale když velitel Lingfieldu zamířil k bóji č. 12 a uviděl dvě lodě se svítícími reflektory a střílející, považoval je za monitor poblíž majákové lodi Varne a torpédoborec střílející na ponorku. Změnil kurz, až když mu nad hlavou prolétaly granáty. Kapitán drifteru Begonia II, která se nacházela mezi bójemi č. 13 a 14, slyšel palbu od severovýchodu a severozápadu, ale o její příčině nespekuloval. Kapitán HMS Racecourse na úseku mezi Varne a severovýchodní částí Ridge Bank (malina Colbart) slyšel palbu na severovýchodě a považoval ji za nálet na Dover.

Velitel ML 12, poblíž majákové lodi u jihovýchodní brány, slyšel střelbu a viděl hořící loď na jihozápadě. Poté uviděl dva torpédoborce na severovýchodě, které střílely na ML 12, dokud ta ve tmě neunikla. Kapitán byl přesvědčen, že torpédoborce byly britské a spletly si ML 12 s ponorkou. Když ML 12 unikala, kapitán promluvil s velitelem trawleru Goeland II, který si byl jist, že torpédoborce byly německé. Signální stanice v Doveru kontaktovala viceadmirála Keyese a hlásila, že palba je nepřetržitá, ale protože nebyla vidět žádné zelené světlice, stále se předpokládalo, že jde o boj proti ponorce.

Na druhém konci ochranného pásu, kolem 1:00 344 a 350 poblíž Les Quénocs, podvodního hřebene mezi Calais a Cap Gris-Nez, spatřily trawler James Pond, jak osvětluje světlicemi tři neobvyklé torpédoborce mířící na jihozápad, které po asi třech minutách zmizely ve tmě. Po dalších deseti minutách torpédoborce zaútočily na James Pond a jižní divizi britských drifterů Cosmos a Clover Bank. Když byl James Pond zasažen, jeho světlice se vznítily a začal hořet. Clover Bank byl rychle potopen, stejně jako Cosmos a Silver Queen. Přeživší hlásili