Škochův dům (čp. 22, dříve čp. 161) je měšťanský dům v Táboře. Nachází se v jihozápadním rohu Žižkova náměstí, v blízkosti staré radnice a radniční věže. Dům je pojmenován po Václavu Škochovi, který zde na počátku 20. století provozoval materiální obchod drogistického charakteru. Historik Karel Thir jej označil za dům s nejdelší historií ze všech táborských domů. Objekt se nachází na území městské památkové rezervace, ve státním seznamu kulturních památek je zapsán od roku 1963. V současnosti v něm sídlí restaurace Škochův dům.

Historie objektu

Počátky domu Přestože Škochův dům patří mezi nejhodnotnější domy v celém Táboře i přilehlém okolí, o jeho výstavbě a stavebních proměnách je dochováno minimum informací. Stejně tak přesné datum začátku výstavby není známo. První zmínky o domě pocházejí ze dne 7. července 1532. V noci ze 6. na 7. července 1532 byl Tábor zasažen jedním ze tří ničivých požárů (další pak v letech 1525 a 1559). Během tohoto požáru došlo k poničení celého města. Plamenům tehdy unikla pouze radnice a přibližně 61 domů. Ze Škochova domu zbylo pouze spáleniště.

Majitelé a stavební vývoj domu V roce 1536 prodal tehdejší majitel Mikuláš Dašek dům postřihačovi Martinovi Helmovi z Vorlova za 185 kop míšenských. V té době bylo možné koupit za tuto cenu velmi slušný dům – toto dokazuje, že původní zdivo Škochova domu, které se ale podařilo dochovat pouze ve sklepě, zůstalo i po požáru pevné. Martin Helm pocházel ze skromných poměrů, avšak díky svému řemeslu (tkalcovský a postřihačský tovaryš) a sňatku s dcerou váženého pana Jana Pštrosa zbohatl, až se stal táborským primasem neboli primátorem. Právě on nechal ze zbytků domu vystavit nynější zděnou podobu. A to především část, která směřuje do náměstí – hlavní budovu s gotickým štítem a část průjezdu s menším štítem. Někdy před rokem 1557, dle úsudku pana Thira, také dochází k vybudování přízemní přístavby. Ta byla známá pod pojmem „kvelb“ či „krám“ a Martin Helm ji získal výměnou masného krámu s městskou obcí. Přístavek byl vklíněn mezi věž a hlavní budovu radnice. Po smrti pana Helma v roce 1586 je dům společně s přístavbou odkázán jeho synovi, Benjaminu Helmovi, tomu ale nikdy nebyl přepsán kvůli jeho sporům. Proto, na základě rozhodnutí císaře Rudolfa II., je v roce 1596 dům i s přístavbou prodán Adamu Hradskému, který se zavázal splatit dluhy po Benjaminu Helmovi. Za jeho vlastnictví došlo v blíže nespecifikovaném roce, pravděpodobně v druhé polovině 16. století, k dostavbě zadní části průjezdu. Po Adamu Hradském přešel dům do správy Jana Chvátala, který si vzal vdovu Kateřinu po Adamu Hradském. Ten se později, stejně jako Martin Helm, stal táborským primasem a zapsal se nejen do dějin celého města, ale i do stavebního vývoje Škochova domu. V roce 1612 byla přistavěna zadní dvoupatrová část domu, trakt směřující do ulice Martina Húsky, společně se dvěma žlaby. Jeden z nich vedl na dvůr domu čp. 21 patřící Janu Zoubkovi a druhý na rynek Jana Chvátala. Zároveň se také dohodli na rozmístění oken, aby si navzájem nestínili.

18. století Až do roku 1706 nejsou dochovány žádné informace týkající se výstavby či rekonstrukce domu. Další informace přicházejí až v roce 1706, kdy dochází k odkoupení a připsání přístavby k domu čp. 112. V pozdějších letech měl Škochův dům částečně obytnou funkci, ale i administrativní a obchodní.

Rekonstrukce ve 20. století V roce 1901 byl celý objekt odkoupen Václavem Škochem. Společně se svým synem Karlem zde v přízemí provozovali materiální obchod, v němž nabízeli široký sortiment – od barev a laků přes likéry až po minerální vody. Podle pamětníků se zde likéry nejen prodávaly, ale také přímo vyráběly. V domě působil i bratr Jan Škoch, který zde provozoval lakýrnictví. V roce 1932 došlo k opravě renesančního obloučkového štítu průjezdního křídla. O opravu usiloval Václav Škoch již dříve, ale kvůli začátku války byl od tohoto nápadu odrazen. Ke konci 19. století došlo i k opravě dřevěných dveří, zárubní a přidání okrasných šambrán kolem oken v 1. patře. Avšak podle nedochovaných studií se stav budovy postupně zhoršoval, a to jak technický, tak i stavební, a docházelo tedy k rekonstrukcím. V roce 1960 byl objekt znárodněn, což vedlo k ukončení maloobchodní činnosti. V následujících letech byly prostory využívány k různým účelům, například jako kanceláře, provozovna výtvarných řemesel či skautská klubovna. V objektu byly zřízeny také veřejné toalety. V roce 1991 byl dům v rámci restituce navrácen oprávněným potomkům původního majitele, a to ve špatném technickém stavu, a proto byl připravován k rozsáhlé rekonstrukci. Od roku 1997 do roku 1998 probíhala oprava střechy. Ta je nyní sedlová, se dvěma hřebeny na sebe kolmými. Krytinou je keramická taška, tzv. „falcovka“. Další na řadu přišla rekonstrukce průčelí směřujícího na náměstí. Ta obnášela odstranění šambrán kolem oken. Při této rekonstrukci byly na fasádě objeveny fresky, které byly následně restaurovány za finanční podpory městského úřadu v Táboře a Národního památkového ústavu v Praze. Etapová rekonstrukce Škochova domu trvá až do dnešního dne. Památkově je chráněn od 31. srpna 1961.

Historie přístavby Přístavba, která původně spadala pod Škochův dům a později pod dům čp. 112, byla v roce 1802 prodána z důvodu jejího havarijního stavu. Následně zde po delší dobu sídlil knihkupecký podnik. Další poškození přinesla oprava věže radnice v roce 1879, při níž došlo k poškození šindelové střechy. K celkové rekonstrukci došlo v roce 1994 na náklady města Tábor, které budovu koupilo v roce 1992, čímž se přístavba stala součástí domu čp. 1. Tato stavba je stejně jako Škochův dům památkově chráněna od 31. srpna 1961 a dnes je vedena pod číslem popisným 23.

Exteriér náhled|Přístavba Škochova domu dříve sloužící jako obchod|vlevo

Průčelí domu ze Žižkova náměstí Jedná se o dvoupatrový nárožní dům nepravidelného půdorysu, který je složen z hlavního tříosého objektu. V severní části nalezneme valeně klenutý průjezd s menším štítem, kterým se dostaneme do ulice Martina Húsky. Právě tento průjezd se nazývá kominický, a to podle profese jednoho z majitelů. V ulici Martina Húsky se objekt vyznačuje dlouhou dvoupatrovou fasádou se zalomeným pětiosým průčelím. Na hlavním průčelí se nachází pozdně gotický „táborský“ tříetážový štít, který je členěn panelováním s motivem tzv. „oslích hřbetů“ a vrcholí systémem drobných fiál. Obrys je tvořen vzájemně se proplétajícími vlnovkami. Štít byl původně polychromní, vícebarevný, což dokazují i nálezy zbytků barev. Od samotné fasády je oddělen pomocí profilované římsy. První patro průčelí je dnes řešeno pravidelným prolomením třemi okenními otvory při levé straně, které bylo výsledkem neogotické úpravy, jelikož v původním stavu byla okna rozmístěna nepravidelně. Okna kolem sebe nesou gotizující prvky – zkosené hrany, lehce zapuštěné okenní rámy, sedlovou a parapetní římsu. Přízemí je tvořeno gotickým portálem a dvěma okny. Průčelí je také doplněno o dnes již nevýrazné fresky. Nad průjezdem se pak nachází malý renesanční štít s obloučky, pod ním další dvě okna při levé straně. Do dnešního dne se dochoval pouze jako kopie toho původního. V určitém období se zde nacházelo místo štítu neogotické cimbuří. V přední části průjezdu je boční průčelí bez oken a přiléhá zde luneta výsečové klenby se středním pilířem a blokovou hlavicí.

Zadní trakt domu V zadní části se nachází nepůvodní vstup do domu se dvěma odlišnými okny po pravé straně. Prostor mezi jednotlivými přemostěními průjezdu má světlíkový charakter a v průčelí je malé okno. Obě přemostění jsou zakončena segmentovým pásem na fasádě domu čp. 22. Na zadní straně průjezdu se, stejně jako ze strany Žižkova náměstí, nachází menší renesanční štít a pod ním nepravidelně rozmístěná okna. Dvoupatrová fasáda v zadním traktu je architektonicky prostá s opět nepravidelně rozmístěnými okenními otvory. V přízemí, vedle průjezdu, se nachází portál s kamenným ostěním vedoucí do sklepa a v nejzadnější části se pak nacházejí ještě jedny dveře vedoucí do domu. Na prostranství před Škochovým domem se pak nachází mozaika z dlažebních kostek, ze kterých je vyskládán půdorys Žižkova náměstí a přilehlých budov. Pomocí červených kostek je zde vyznačena také trasa táborských podzemních sklepení.

Exteriér přístavby Přístavba je zakončena novodobým cimbuřím a stejně jako na Škochově domě se na fasádě objevují fresky. Vstup do objektu na jižním průčelí je tvořen polokruhovým gotickým portálem, ke kterému se dostaneme pomocí dvou kamenných vyrovnávacích stupňů. Vlevo od portálu najdeme ještě jeden menší polokruhový portál. Ten původně sloužil jako vstup do sklepení. Na východním průčelí se taktéž nachází prolomený otvor pro okap. Jediné okno přístavby na východním průčelí má profilované ostění.

Interiér náhled|Křížová klenba v mázhauzu

Mázhauz Do Škochova domu můžeme vstoupit několika vstupy – dva jsou z ulice Martina Húsky, třetí pak ze Žižkova náměstí. Vchodem z náměstí se dostáváme do tzv. „mázhauzu“ neboli velké síně. Mázhauzy vznikaly od 13. století jako důsledek dělení obytné a řemeslné složky městského domu. Obytná část se přesunula do 1. patra, kdežto řemeslná část setrvávala v přízemí. Velká síň Škochova domu je tvořena soustavou čtyř křížových kleneb s hřebínky sbíhajícími se na kamenný pilíř ve středu místnosti. Odtud se dostáváme do předsíně, do které částečně zasahuje klenba z mázhauzu. Zde jsou hřebínky vytvořeny pomocí nakoso umístěných cihel.

Zadní trakt domu Za předsíní se nachází další místnost, dříve využívaná jako obchod, zaklenutá dvěma poli křížové klenby. K obchodu náležel i sklad se třemi poli valené klenby. V zadní části objektu se nachází další prostory, dříve sloužící jako veřejné toalety a obchod, které jsou zaklenuty valeně s výsečemi nebo křížově se štukovými hřebínky. V místnosti bývalých toalet se podařilo zachovat i zbytky původního vybavení – keramickou dlažbu, obklady a příčky oddělující jednotlivé kabiny.

Podzemní sklepení Do sklepení se dříve vstupovalo po žebříku z mázhauzu nebo samostatným vchodem z ulice Martina Húsky. Sklep v prvním podzemním podlaží tvoří několik kamenných valených kleneb a původně z něj vedlo také betonové schodiště do druhého podzemního podlaží, které propojovalo objekt s táborským komplexem podzemních sklepení. Dnes má prostor podobu obetonované chodby ve tvaru kříže se zbytky schodiště a udusanou hlínou. Sklepení se od zbytku Škochova domu liší svou dispozicí, což nasvědčuje tomu, že po požáru z domu skutečně zůstalo pouze spáleniště.

Horní patra domu Z mázhauzu se také můžeme dostat pomocí schodiště ve tvaru „T“ do vyšších pater. V prvním nadzemním podlaží můžeme nalézt místnosti s křížovými klenbami, ale také plochostropé místnosti. Druhé nadzemní podlaží zaujímá pouze plochu zadního traktu objektu. Nalezneme zde stejné klenby jako v prvním nadzemním podlaží, zároveň je zde i klenba valená. Z chodby v druhém nadzemním podlaží se dostáváme po kamenných schůdkách na půdu, která je osvětlena okénky ve štítech.

Interiér přístavby Přístavba byla také vystavěna na nepravidelném půdorysu. Jedná se o objekt pouze s jednou místností, která je zaklenuta hřebínkovými klenbami. Jedna z kleneb, která směřuje směrem do náměstí, je křížová.

Zajímavosti

Fresky náhled|Fresky na gotickém štítě|vlevo