Artemij (světským jménem: Alexandr Antoljevič Kiščenko; 25. dubna 1952 Minsk – 22. dubna 2023 Grodno) byl běloruský duchovní Běloruské pravoslavné církve a arcibiskup grodněnský a volkovyský.

Život Narodil se 25. dubna 1952 v Minsku.

Po ukončení střední školy v roce 1969 nastoupil na Běloruský institut mechanizace a elektrifikace zemědělství, kde absolvoval tři ročníky studia. V letech 1973–1975 absolvoval povinnou vojenskou službu. Po demobilizaci vstoupil jako poslušník do Pskovo-pečerského monastýru.

Roku 1976 nastoupil na Leningradský duchovní seminář. Během studia byl 8. října 1978 v chrámu svatého Jana Bohoslova Leningradské duchovní akademie arcibiskupem vyborgským Kirillem (Gunďajevem) postřižen na čtece. Dne 7. února 1982 byl rozhodnutím metropolity leningradského Antonija (Mělnikova) jmenován psalomščikem Uspenského chrámu v Oloněci. Dne 21. února přijal od metropolity Antonija diákonské svěcení.

Dne 28. září 1982 byl rozhodnutím předsedy studentské komise Svatého synodu Ruské pravoslavné církve metropolitou tallinským a estonským Alexijem (Rüdigerem) poslán k dispozici ke službě metropolitu minskému a běloruskému Fileretu (Vachromejevu). Dne 24. března 1984 byl vysvěcen na kněze. Začal sloužit v chrámu svatého Alexandra Něvského v Minsku.

Dne 18. dubna 1993 byl za zásluhy povýšen na protojereje.

Dne 27. prosince 1995 jej Svatý synod zvolil biskupem grodněnským a volkovyským. Následující rok, 3. ledna, přijal mnišský postřih se jménem Artemij na počest svatého mučedníka Artemia Antiochijského. O pět dní později byl povýšen na archimandritu. Biskupská chirotonie proběhla 4. února.

Dne 9. září 2004 získal na Minské duchovní akademii titul kandidáta bohosloví. Téma disertační práce znělo „Úvod do pravoslavné teologie“.

V letech 2004–2014 působil jako profesor Institutu teologie Běloruské státní univerzity, kde vyučoval na katedře biblistiky a církevně-praktických disciplín.

Roku 2006 byl přijat na Křesťanskou teologickou akademii ve Varšavě, kde obhájil magisterskou práci na téma: Problémy výuky předmětu Katechismus v zemích bývalého Sovětského svazu“.

Dne 18. července 2012 byl v Uspenském chrámu Trojicko-sergijevské lávry povýšen patriarchou moskevským Kirillem na arcibiskupa.

Dne 21. února 2013 obhájil na Křesťanské teologické akademie ve Varšavě disertační práci „Dějiny grodněnské pravoslavné eparchie v letech 1921–1939“, na jejímž základě mu byl udělen akademický titul doktora teologie.

Během masových protestů v Bělorusko v srpnu 2020 po prezidentských volbách vystoupil s řadou prohlášení, v nichž odsoudil násilí a krveprolití.

Jeho výroky byly následně vykládány jako podpora protestujících, vedení Běloruské pravoslavné církve se od nich distancovalo a vyvolaly značný ohlas ve světových médiích. Byl jediným představitelem episkopátu Běloruské pravoslavné církve, který veřejně odsoudil násilí.

Zejména 14. března 2021 ve svém kázání v Pokrovském chrámu v Grodně uvedl:

„Jít cestou přizpůsobování se znamená jít cestou sebezničení. Vstupovat do politiky ani do jiných problémů Církvi nepřísluší. Ale Církev nesmí být lhostejná ke všemu, co se děje. Novomučedníci a spravedliví naší doby vždy říkali: Mlčením je zrazován Bůh. Být křesťanem znamená nést kříž. Počínaje bojem s vlastními vášněmi, s osobním hříchem, se společenským nepořádkem i s církevními problémy – to je těžký kříž, který je třeba nést, někdy i za cenu osobní oběti.“

V červnu 2021 přijal synod Běloruské pravoslavné církve pod předsednictvím metropolity minského Veniamina (Tupeka) rozhodnutí „požádat Jeho Svatost patriarchu moskevského a celé Rusi patriarchu Kirilla a Svatý synod o uvolnění arcibiskupa grodněnského a volkovyského Artemije do důchodu ze zdravotních důvodů a o jmenování biskupa sluckého a soligorského Antonije (Doronina) na grodněnskou katedru“.

Následující den Svatý synod Ruské pravoslavné církve „prostřednictvím prostředků vzdálené komunikace“ rozhodl „uvolnit vysokopřeosvíceného arcibiskupa grodněnského a volkovyského Artemije do důchodu ze zdravotních důvodů podle žádosti synodu Běloruského exarchátu a určit mu za místo pobytu město Minsk“.

Toto rozhodnutí bylo některými věřícími a duchovními v Bělorusku, stejně jako pracovní skupinou Křesťanská vize, hodnoceno jako „násilné odstranění eparchiálního archijereje, motivované vědomě nepravdivou záminkou – údajně ze zdravotních důvodů“, zatímco skutečným důvodem měla být „jeho veřejná mravní pozice během společensko-politické krize, která začala v Bělorusku v létě 2020“.

V rozhovoru arcibiskupem Artemijem potvrdil nucený charakter svého odchodu na odpočinek a podle jeho slov bylo celé rozhodnutí provedeno „na pokyn státu“.

Přibližně jeden a půl tisíce lidí podepsalo petici adresovanou patriarchu Kirillovi s žádostí o zrušení rozhodnutí synodu o odvolání arcibiskupa Artemije.

Server telegraf.by citoval anonymního kněze slovy:

„Nutí ho odejít z Grodna. To je na celé situaci nejstrašnější a nejméně lidské. Vladyka už je skutečně starý člověk a prožil zde většinu svého života. Má zde přátele, své okolí a také lékaře, kteří znají všechny jeho zdravotní problémy. V Minsku nemá nikoho. Má tam jen maličký jednopokojový byt.“

Dne 24. září 2021 Svatý synod Ruské pravoslavné církve vyhověl jeho žádosti, aby mu bylo jako místo pobytu na odpočinku určeno Grodno místo Minsku.

Zemřel 22. dubna 2023 ve věku nedožitých 71 let. Pohřben byl vedle svých příbuzných na Čižovském hřbitově v Minsku.

Odkazy Reference

Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Běloruské pravoslavné církve Kategorie:Běloruští pravoslavní duchovní Kategorie:Mniši Pskovo-pečerského monastýru Kategorie:Narození 25. dubna Kategorie:Narození v roce 1952 Kategorie:Narození v Minsku Kategorie:Úmrtí 22. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 2023 Kategorie:Úmrtí v Grodnu