Josef Vojtěch Houška (30. června 1826 Plzeň – 18. července 1875) byl český spisovatel, překladatel, středoškolský profesor a novinář. Byl nástupce Josefa Kajetána Tyla v redakci periodika Pražský posel.

Život Josef Vojtěch Houška se narodil 30. června 1826 v Plzni. Zde vystudoval gymnázium a filosofii. Poté absolvoval dva roky teologického semináře. Následně se odstěhoval do Prahy, kde vystudoval práva na Univerzitě Karlově. Po konci svých studií v roce 1852 byl nejdříve zaměstnán jako učitel v pražské reálce. Od roku 1856 se odstěhoval do Olomouce, kde byl jmenován ředitelem reálky.Věnoval se mimo jiné sbírání pověr a lidové moudrosti.

Přibližně od roku 1852 se Houška věnoval redakční, překladatelské a spisovatelské činnosti, což dokazuje jeho vstup do redakce periodika Pražský posel právě v roce 1852. Zde nahradil ve funkci redaktora Josefa Kajetána Tyla, který se dostal do konfliktu s vydavatelem Jaroslavem Pospíšilem a periodikum opustil.

Následně působil v redakcích dalších periodik až do konce svého života. Za nejvýznamnější lze považovat olomoucké periodikum Hvězda, které Houška založil společně s Václavem Žirovnickým. Časopis vycházel až do roku 1864 a shromažďoval vlastenecky orientované přispěvatele z Olomouce, jako byli například František Jaroslav Kubíček, Karel Adámek, nebo Vratislav Kazimír Šembera. Olomouc bylo primárně německé město, tudíž vydávání českého vlasteneckého periodika bylo vnímáno jako provokace ze strany místních úřadů.

Houška patřil mezi zakladatele Slovanského čtenářského spolku.

Krátce před smrtí byl zřejmě obětí šikany ze strany úřadů a akademických institucí, pravděpodobně kvůli své dlouhodobě vlastenecky orientované činnosti v tisku. Výnosem ministerstva ze dne 26. června 1873 byl totiž z Olomouce služebně přeložen do Prahy na přání „ústaváckých profesorů a obecního zastupitelstva olomouckého“, jejichž „nájezdům“ se musel opakovaně bránit, což dle Olomouckého pamětníku výrazně přispělo k jeho předčasné smrti.

Zemřel náhle na ochrnutí mozku.

Rodinný život Josef Vojtěch Houška byl ženat s Marií, rozenou Sručekovou (1830–1877). Manželé Houškovi měli sedm dětí. Nejstarším dítětem byl syn Jaroslav narozený v roce 1852, který dle archivního zápisu v roce 1907 pracoval jako úředník. Druhorozený syn Josef se narodil v roce 1855 a zemřel v roce 1897 v polském Krakově. Následoval syn Vladimír narozený v roce 1862 a dcera Marie narozená v roce 1864. Marie se dožila pouze věku 10 let a zemřela v roce 1874. V roce 1866 se narodila dcera Rosa (Růžena) a po ní v roce 1869 nejmladší dcera Sidonie. Jelikož byla horní hranice zletilosti v roce 1875 stanovena na 24 let, nesplňovalo jí žádné z dětí a děti byly po smrti otce vedeny jako nezaopatřené (nejstaršímu synovi Jaroslavovi bylo v době otcovi smrti 23 let). V dobovém tisku bylo nicméně chybně uvedeno, že nezaopatřených dětí je pouze pět. Jelikož dětem v roce 1877 zemřela i matka, byly mladší děti adoptovány jinými rodinami. U syna Vladimíra bylo v roce 1877 potvrzeno převedení do města Skuteč. Dcery Rosa a Sidonie byly zřejmě adoptovány do města Veršec v Banátské oblasti v Srbsku (tehdy Uhrách), kde se dle archivních záznamů z roku 1907 obě měly zdržovat.

Dílo Houška byl opakovaně charakterizován jako mimořádně pilný a čilý spisovatel, který po sobě v době své smrti zanechal značné množství rukopisů a děl z nichž minimálně část je dnes ztracena. Hlavním druhem jeho díla byla primárně literatura pro děti a mládež. Zájem projevoval také o přírodovědecká témata. Většina jeho děl byla ve své době charakterizována jako úspěšná, protože jim byl opatřen druhý, případně třetí výtisk.

Za jeho nejúspěšnější dílo lze považovat návod ke společenskému chování nazvaný Tajemník lásky, který se dočkal celkem 11. vydání.

Šifry a pseudonymy používané Houškou: Jos. V. H., J. V. H., J. W. H.

Příspěvky do novin a časopisů: ČČM (1853–1856, mj. sbírky českých lidových pověr) Hvězda (Olomouc, 1859–1864) Památky archeologické a místopisné (1855) Pražský posel (1852–1853) Školník (1856) Zlaté klasy (1853–1855) Živa (1855)

Knihy Beletrie (vesměs knihy pro mládež): Poctivý sirotek (1852) Šlechetný otrok (1852) Otčenáš (1857) Malý komediant (1868) Dvacet měsíců na pustém ostrově (1874) Odměna vděčnosti (1878 – vydáno posmrtně)

Překlady W. Bauberger: Irská chatrč (1851) W. M. Nebel: Nalezenec granadský aneb Božská prozřetelnost bdí (1851) W. H. Ainsworth: Londýnský loupežník 1, 2 (1852) E. V. Ambach: Perla janovská (1852) E. V. Ambach: Návrat z Ruska aneb Kostelíček na břehu polabském (1853) E. V. Ambach: Sirotkové neapolští (1854) E. V. Ambach: Vina a smír (1854) F. de Genlis: Obležení rochellské (1852) T. Buddeus: Utonulá loď (1853) T. M. Reid: Nejnovější Robinson čili Osudy a dobrodružství anglické rodiny v širých stepích Severní Ameriky zabloudilé (1854) G. A. Bürger: O panu baronu Prášilovi dvě knihy zábavné (1874) G.P. R. James: Urození lupiči (1874) J. Swift: Gulliverovy cesty do Liliputu a Brobdignaku (1874) (Posmrtně) J. F. Cooper: Vůdce Indiánu čili Mocnost víry a důvěra v Boha (1877) (Posmrtně) R. M. Bird: Lesní duch čili Nebezpečí v pralesích amerických (1878)

Ostatní Kratičký přírodopis o ptácích (1852) Kratičký přírodopis o savcích (1852) Kratičký přírodopis o obojživelnících, plazech a rybách (1853) Tajemník lásky (vzory dopisů a společenské hry) (1853) Nový gratulant k rozličným příležitostem (1854) Perly, 400 průpovědí zbožnosti, moudrosti, mravnosti a opatrnosti hodící se k předpisům a k diktování žákům dospělejším (1854) Malý rostlinář (1855) Kratičký přírodopis o hmyzu a červech (1868)

Odkazy Poznámky

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Čeští novináři Kategorie:Čeští spisovatelé 19. století Kategorie:Čeští překladatelé z angličtiny Kategorie:Absolventi Právnické fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Narození v roce 1826 Kategorie:Narození v Plzni Kategorie:Narození 30. června Kategorie:Úmrtí v roce 1875 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Úmrtí 18. července Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Muži