Katedrála svatého Ludvíka v La Rochelle (Cathédrale Saint-Louis de La Rochelle) je římskokatolický katedrální chrám nacházející se ve francouzském městě La Rochelle v departementu Charente-Maritime v regionu Nouvelle-Aquitaine. Výstavba kostela byla zahájena v roce 1742 z podnětu kardinála de Fleuryho a tehdejšího diecézního biskupa, jímž byl Augustin Roch de Menou de Charnizay. Kvůli nedostatku finančních prostředků sice zůstala stavba neúplná a nedokončená, přesto však byla v roce 1784 oficiálně otevřena pro náboženské účely.
Na seznam francouzských historických památek (Monument historique) byla katedrála i její samostatně stojící zvonice zařazena 30. října 1906.
Dějiny
Původní kostel svatého Bartoloměje V polovině 12. století vzrostl počet obyvatel města La Rochelle natolik, že starší kostel Notre-Dame-de-Cougnes již kapacitně nepostačoval. Mniši z ostrova Île-d'Aix se proto rozhodli vybudovat nový, v pořadí druhý městský kostel. V roce 1252 darovali Elbe de Mauléon a Geoffroy de Rochefort (zástupci feudálních práv Isamberta z Châtel-Aillonu) pozemek zvaný „Guillumovo pole“ (Champ de Guillaume de Syré), situovaný mezi tehdejší bránou Porte du Petit-Comte a starým hradním přístavem. Na tomto místě vyrostl nový kostel zasvěcený svatému Bartoloměji, který vybudoval Pierre de Mougon, hlavní architekt tehdejšího mateřského opatství.
Biskup z Saintes jménem Bernard však nesmírně rozhořčen tím, že nebyl o tomto kroku předem informován, nechal stavební práce okamžitě zastavit. Celý spor musel řešit až papež Evžen III., který dal biskupovi neprávem za pravdu ve svém apoštolském listu ze dne 20. února 1152. Kostel byl na plnohodnotný farní chrám povýšen v roce 1217 tehdejším biskupem Poncem de Pons, a to současně se založením mladšího farního kostela svatého Spasitele (Saint-Sauveur).
V roce 1429 přijal francouzský král Karel VII. čestný titul zakladatele zdejší katedrální kapituly. Dne 31. prosince 1542 v kostele osobně naslouchal slavnostní mši král František I. v doprovodu královských princů a biskupů, načež se vydal na inspekční obhlídku celého města.
Město se však brzy stalo hlavní baštou francouzské reformace. Dne 6. února 1558 vystoupil na kazatelnu u svatého Bartoloměje David, osobní kaplan navarrského krále a královny, a poprvé v La Rochelle veřejně kázal dogmata reformované (luteránské) víry. Samotný kostel byl pravděpodobně ve druhé čtvrtině 15. století kompletně od základu goticky přestavěn.
Období náboženských válek a demolice chrámu V raných fázích reformace, v obdobích větší náboženské tolerance, se duchovní obou vyznání (katolíci i kalvinisté) dokázali dohodnout a střídali se při sloužení svých bohoslužeb v městských kostelech. Toto křehké příměří však netrvalo dlouho. Dne 9. ledna 1568 vztyčil tehdejší protestantský starosta François Pontard otevřený prapor revolty proti katolíkům („papistům“), nechal uvěznit kněze i politické oponenty a dovolil rozvášněné lůze vtrhnout do chrámů. Katolické kostely byly kompletně vydrancovány, zapáleny a zbaveny všech svých nejcennějších uměleckých a liturgických pokladů, které byly zabaveny ve prospěch povstalecké pokladny.
Dne 10. února 1568, v obavách před blížícím se obležením královským vojskem, začali obyvatelé narychlo uvádět město do stavu nejvyšší bojové pohotovosti. Protože na zpevnění městských hradeb chyběl stavební materiál, bylo vydáno nařízení kompletně zdemolovat všechny katolické kostely ve městě. Zchátralé torzo kostela svatého Bartoloměje bylo ušetřeno pouze z ryze vojenských a strategických důvodů – jeho vysoká gotická věž (zvonice) byla zachována, aby sloužila jako pozorovatelna, případně jako dělostřelecké postavení.
Vydání slavného Ediktu nantského umožnilo katolíkům dne 6. srpna 1599 opětovně převzít do svého vlastnictví kapli svaté Markéty a smutné ruiny zničeného kostela svatého Bartoloměje. Neustálé vleklé konflikty s protestantskou městskou radou však obnovu plnohodnotného chrámu dlouho znemožňovaly; v roce 1599 z kostela zbývala pouze zvonice a část obvodové zdi v závěru. Když se na počátku 17. století skupina horlivých katolických farníků pokusila zdivo svépomocí opětovně vyzdít, nechal protestantský starosta Louis Berne v roce 1603 celou jejich denní práci během noci tajně zdemolovat. Tento pokus o obnovu byl proto rychle opuštěn.
Cesta k založení katedrály Po slavném vítězství královských vojsk a dobytí La Rochelle v roce 1628 vyvlastnil král Ludvík XIII. protestantům jejich Velký templ (Grand Temple). Panovník učinil slavnostní slib, že z poraženého města vytvoří nové biskupské sídlo, přičemž právě tento Velký templ se měl proměnit v novou katedrálu. Do doby, než bude diecéze oficiálně zřízena, svěřil král správu Velkého templu katolické farnosti svatého Bartoloměje. Králův slib se naplnil v roce 1648, kdy papež oficiálně přenesl biskupský stolec ze zaniklého Maillezais přímo do La Rochelle.
V roce 1666 se do města na papežský příkaz přesunula také celá původní maillezaiská katedrální kapitula, která se usadila právě ve Velkém templu, jenž plnil funkci katedrály od roku 1668. Mezi nově příchozími kanovníky kapituly a původními farníky od svatého Bartoloměje však okamžitě propukly těžké kompetenční spory. V roce 1667 byli farníci nuceni prostor Velkého templu definitivně opustit a přenechat jej kapitule.
V srpnu 1668 byla proto zahájena výstavba zbrusu nového farního kostela na místě původního chrámu zničeného během náboženských válek. Práce trvaly deset let a 20. června 1678 zde byla odsloužena první mše. Na rozdíl od původního středověkého kostela byl nový barokní chrám orientován závěrem k severu a jeho hlavní vchod vedl z ulice Rue Auffrédy. Budova byla dlouhá přibližně dvacet sáhů a široká dvanáct sáhů. Její dřevěný krov neslo osm masivních pilířů, které prostor dělily do tří lodí. Po pravé straně hlavního oltáře se nacházela kaple svaté Anny (historické patronky La Rochelle) a po levé straně kaple Panny Marie.
V roce 1687 musela tato novostavba narychlo pojmout celou katedrální kapitulu, neboť dosavadní provizorní katedrálu (bývalý protestantský Velký templ) zničil katastrofální požár. Toto vynucené spolužití farníků a kanovníků pod jednou střechou se stalo trvalým zdrojem ostrých konfliktů, které definitivně ukončila až demolice budovy během Francouzské revoluce. Dne 10. června 1702 se tehdejší biskup Frezeau de Frezilière pokusil o otevřený mocenský převrat: nechal svévolně přenést svatostánek (tabernákl) z hlavního oltáře do mariánské kaple a oficiálně prohlásil, že na přímý rozkaz krále přebírá kostel svatého Bartoloměje do plné biskupské správy jako novou oficiální katedrálu, zasvěcenou od té chvíle svatému Ludvíkovi.
Zánik farnosti svatého Bartoloměje náhled|vlevo|Vyobrazení hradního náměstí v La Rochelle (1714), tehdejší Place d'armes, dnešní náměstí Place de Verdun. Na levé straně obrazu budoucí katedrála svatého Ludvíka, jejíž stavba začala až v roce 1742, ještě nestojí. Rozpoznatelná je pouze zvonice starého kostela svatého Bartoloměje.
Proti svévolnému biskupskému záboru kostela svatého Bartoloměje z roku 1702 tehdy rázně a energicky protestovali jak samotní farníci, tak *členové farní rady, z jejichž vlastních finančních příspěvků byl chrám z ruin znovuvybudován. V srpnu téhož roku bylo nakonec úředně rozhodnuto, že budova zůstane i nadále farním kostelem, kanovníci v ní však smějí provádět své kapitulní chórové modlitby, a pokud by tehdejší biskup zemřel před dokončením nové řádné katedrály, bude mu umožněno nalézt místo posledního odpočinku přímo v hlavním chóru kostela. K tomu došlo již v listopadu téhož roku, kdy zde byl prelát slavnostně pohřben.
V následujících desetiletích se v kostele odehrály křty významných osobností francouzských dějin: 23. dubna 1756 zde byl pokřtěn budoucí revoluční vůdce Billaud-Varenne a 13. srpna 1756, hned druhý den po svém narození, také pozdější generál François de Beauharnais.
V roce 1784 katedrální kapitula provizorní prostory opustila a definitivně se přestěhovala do nově vybudované klasicistní katedrály svatého Ludvíka. Opuštěný starý kostel svatého Bartoloměje pak v roce 1793 městská samospráva proměnila v obecní tržnici s obilím a moukou. Později se sice uvažovalo o jeho přestavbě na divadelní sál, nakonec však byl v roce 1797 prodán v dražbě a kompletně zdemolován. Představitelé revolučního města tehdy usoudili, že provozovat dva velké sakrální objekty v těsném sousedství je zbytečný luxus. Vzhledem k tomu, že stará farní budova navíc staticky zasahovala do ulice Rue Chaudrier a vyžadovala nákladné opravy, bylo rozhodnuto ji strhnout a funkci farního chrámu plně přenést na novou sousední katedrálu. Z celého tohoto historického objektu se do dnešních dnů dochoval pouze fragment obvodové zdi, která na jižní straně propojovala loď s dochovanou středověkou zvonicí.
Uvolněné prostranství po demolici lodi postupně zaplnila obytná zástavba a veřejné městské lázně. Tyto parcely město zpětně vykoupilo až v roce 1855, což konečně umožnilo dostavět a stavebně uzavřít monumentální polygonální závěr (chevet) současné katedrály. Právě těsné sousedství starého farního kostela, do jehož zdiva nová katedrála narážela, totiž dokončení tohoto závěru před Francouzskou revolucí znemožňovalo.
Významná městská tradice: Volba starosty náhled|Nově zvolený starosta La Rochelle skládá slavnostní přísahu v kostele svatého Bartoloměje. Miniatura z 15. století.
Každý rok, přesně na Bílou neděli (v katolickém kalendáři nazývanou neděle Quasimodo), se v kostele svatého Bartoloměje konala ostře sledovaná volba tří nejvyšších městských představitelů. Z této trojice kandidátů pak provinciální královský prokurátor (sénéchal) jménem panovníka vybral muže, který měl po dobu jednoho roku zastávat prestižní úřad starosty La Rochelle. Tato významná občansko-náboženská tradice se v prostorách chrámu nepřetržitě odehrávala až do jeho prvního zničení protestanty v roce 1568.
Na samém sklonku 15. století byla tato volební ceremonie trvale přenesena do prostor radnice (échevinage). Tradice svobodné volby pak definitivně zanikla v roce 1628, kdy král Ludvík XIII. po úspěšném dobytí vzpurného města úřad autonomní samosprávy a purkmistra formálně zrušil.
První provizorní katedrála: Velký templ Po úspěšném ukončení obléhání La Rochelle (v letech 1627–1628) se král Ludvík XIII. rozhodl proměnit město v nové biskupské sídlo. Oficiální papežská bula In supereminenti militantis ecclesiae solio, kterou papež Inocenc X. formálně zrušil staré venkovské biskupství v Maillezais a jeho stolec přenesl do La Rochelle, však byla vydána až v roce 1648. Tento přesun se zpočátku setkal s prudkým odporem ze strany bohaté a vlivné maillezaiské klášterní kapituly, která odchod odmítala a zůstávala ve svém mateřském klášteře. Kanovníci byli nuceni odložit mnišský řeholní hábit a povinně se přesídlit do La Rochelle až na základě přísného soudního fulminačního dekretu ze dne 16. listopadu 1666. náhled|Historické vyobrazení protestantského Velkého templu (Grand Temple), převzaté z knihy Émila Couneaua La Rochelle Disparue.
Jako vůbec první provizorní katedrální chrám v La Rochelle začal sloužit objekt zvaný Saint-Barthélémy-du-Grand-Temple. Jednalo se o budovu původního monumentálního Velkého templu kalvínské reformované církve, vybudovaného na hradním náměstí (dnešním Place de Verdun) v letech 1600 až 1603.
Celkový architektonický koncept a stavební plány tohoto templu byly tradicí připisovány slavnému královskému architektovi Philibertu Delormovi, mimo jiné tvůrci pařížského paláce Tuileries.