náhled|upright=0.8|Jarní pupeny náhled|upright=0.8|Rozkvetlé květenství náhled|upright=0.8|Kvetoucí trs náhled|upright=0.8|Odkvetlý květ se semeny Kamzičník kavkazský (Doronicum orientale) je vytrvalá bylina, vysoká obvykle 30 až 50 cm, která kvete v březnu a dubnu zářivě žlutými květy. Ty jsou uspořádané do až 5 cm velkých úborů, takže je rostlina podobná žluté kopretině. Květina bývá ze setrvačnosti označována i dřívějším názvem (Doronicum caucasicum). V Česku je známá také pod názvem kamzičník východní, který získala podle svého původu, kde oním východem bylo míněno asijské pohoří Kavkaz. Je to nejčastěji pěstovaný druh rodu, který se rozděluje do asi třiceti druhů.

Rozšíření Je rozšířen v přírodě Evropy i Asie. Má geografický původ v oblasti kolem jihovýchodu Středozemního moře nebo v jeho nedaleké blízkosti. V evropské části jeho areálu jsou za původní považované tyto státy: Albánie, Bulharsko, Itálie, Maďarsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Ukrajina i evropská část Turecka. V asijské části areálu to jsou Arménie, Ázerbájdžán, Gruzie, Libanon, Sýrie a Turecko. Jako zahradní květina byl lidským přičiněním druhotně zavlečen do volné přírody Belgie, Francie, Německa, Polska, Pobaltí i Švédska, stejně jako na jih Kanady v Severní Americe a do Vietnamu v jihovýchodní Asii.

V České republice není původní druh, nýbrž zdomácnělý neofyt z období pozdního novověku. Jeho výskyt na území nynějšího Česka byl poprvé zaznamenán již roku 1819 na Novohradsku v jižních Čechách. Dostal se tam jako okrasná květina, jež místy zplaněla, nyní se samovolně vyskytuje v blízkosti zahrad a lidských sídel. Nemá velký potenciál samovolného šíření, ojediněle se nepravidelně vyskytuje v okolí Brna, Liberce, Mělníka a Zlína.

Ekologie Tato mrazuvzdorná trvalka roste jak na plně osluněných stanovištích, tak i na mírně zastíněných okrajích porostů vyšších dřevin. Dobře se jí daří v živinami zásobených půdách jílovitého typu, v lehčích půdách však vytváří větší, rychleji rostoucí trsy. Bylina má ráda vlhkou půdu, která ale nesmí být přemokřená. Roste ve světlých borových lesích, v subalpínských nivách i ve stinných roklích na stabilních sutích. Z podhůří vystupuje do hor až do nadmořské výšky okolo 2000 m n. m.

Raší v závislosti na podnebí již v únoru či březnu, kvete v dubnu až květnu a na výše položených místech její květy vytrvávají až do června. Často rozkvétá již v době, kdy mnohé květiny teprve začínají z půdy vystrkovat své hlavičky. Vykvétá většinou současně s dalšími posly jara hyacinty, narcisy a tulipány. Později v létě, po odkvětu, zatahuje a následnou zimu přečkává jako terofyt, jeho kořen v zemi přežívá, ale nadzemní listy usychají. Ve středoevropských podmínkách je rostlina zcela mrazuodolnou. Počet chromozomů: 2n = 60, stupeň ploidie: x = 2.

Popis Kamzičník kavkazský je zahradní květina rostoucí v hustém trsu a kvetoucí zlatožlutými květy. Rostlina bývá vysoká okolo 30, ojediněle až 50 cm. Kořen je tenký, dlouhý a postupně přechází v šikmý, výběžkatý oddenek, který je šupinatý, v uzlinách ztluštělý a porostlý hedvábnými chlupy.

Lodyhy jsou do půl metru vysoké, přímé nebo vystoupavé, většinou jednoduché, nevětvené a porostlé třemi až čtyřmi listy. Ty jsou světle zelené, roztroušeně pýřité a krátce žláznaté, raší již brzy zjara a zůstávají svěže zelené až do konce léta. Přízemní listy s řapíkem dlouhým až 15 cm mají čepel široce vejčitou až srdčitou, dlouhou od 5 po 10 cm a téměř stejně tak i širokou. U báze bývá listová čepel hluboce vykrojená, na vrcholu je tupě špičatá a po obvodu mělce vroubkovaná a zvlněná. Lodyžní listy vyrůstají střídavě, jsou objímavě přisedlé, čepel mají lyrovitou až vejčitou a slabě zoubkovanou. Čepel u dolních listů lodyhy je zúžená do ouškatě objímavého řapíku, kdežto hořejší listy jsou přisedlé až objímavé. Směrem vzhůru se lodyžní listy zmenšují a získávají vejčitě kopinatý tvar.

Na vrcholu lodyhy rostou, převážně osamoceně, úbory velké až 5 cm, které mají bílé, hustě chlupaté stopky. U pěstovaných kultivarů vyrůstají v chocholíku úbory dva nebo tři. Jejich miskovitý zákrov je tvořen jednou řadou šídlovitých listenů dlouhých 2 cm. Kvítky ve středu květního disku jsou oboupohlavné, mají trubkovitou korunu a kalich měnící se při uzrání plodů v chmýr, kvítky obsahují po pěti tyčinkách s pylem a jejich gyneceum je tvořeno dvěma plodolisty. Okrajové jazykovité kvítky jsou pouze samičí a mají úzce eliptickou ligulu (jazýček) široký okolo 0,5 cm s drobně třízubým vrcholem. Liguly bývají asi dvojnásobně delší než zákrov a jsou, stejně jako trubkovité kvítky, zbarvené sytě žlutě.

Plody jsou nažky válcovitého tvaru, bývají dlouhé jen asi 2 mm, jsou mělce rýhované a na špičce mají nerozvětvené chloupky. Nažky z trubkovitých kvítků mají hustý chmýr, kdežto z jazykovitých jsou bez chmýru. Rostlina se přirozeně rozšiřuje klonálně, rozrůstáním trsu, mimo to se do blízkého okolí dostává i oddenky a na delší vzdálenosti se šíří také semeny (nažkami) unášenými větrem za pomoci chmýru. Uměle lze rostlinu rozmnožit jarním rozdělením trsu.

Význam Kamzičník kavkazský je koncem léta zatahující květina, která se vysazuje ve skupinkách do okrasných zahrad, nejlépe na menší trvalkové plochy nebo do větších skalek. Při výsadbě do humózní, těžší půdy má rostlina jen malé nároky na průběžnou údržbu. Pro zdárný růst i tvorbu květů je vhodné místo na plném slunce, případně postačí i polostín. Protože po odkvětu bylina ztrácí na kráse, doporučuje se před ni vysadit nižší druhy, které jsou celoročně zelené nebo rozkvétající koncem léta. Rostlina se na jednom místě úspěšně dožívá okolo deseti let.

Pro svou brzkou dobu kvetení je tato bylina také prospěšná pro mnoho druhů včel, motýlů, brouků i much, kterým v tomto chladném jarním období nabízí své zářivé žluté květy plné pylu i nektaru.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Hvězdnicovité Kategorie:Flóra střední Evropy‎ Kategorie:Flóra jihovýchodní Evropy Kategorie:Flóra východní Evropy Kategorie:Flóra jihozápadní Asie‎ Kategorie:Nepůvodní flóra Česka‎ Kategorie:Nepůvodní flóra Kanady