Trest smrti v Litvě byl shledán protiústavním 9. prosince 1998 a za všechny trestné činy byl zrušen 22. prosince 1998. Litva jako člen Rady Evropy podepsala a ratifikovala Protokol č. 13 k Evropské úmluvě o lidských právech o úplném zrušení trestu smrti. Od března 1990 do prosince 1998 Litva popravila sedm mužů. Poslední poprava byla v zemi vykonána v roce 1995, kdy byl popraven mafiánský boss Boris Dekanidze.
Trest smrti v letech 1918–1940
Zákonnost a metody poprav Když Litva v únoru 1918 vyhlásila nezávislost, přijala trestní zákoník založený na ruském trestním zákoníku z roku 1903, ale s přijetím podstatných změn.Kirpienė, Eglė; Žukauskas, Arūnas (2022). "Tarpukario Lietuvos (1918-1940 m.) baudžiamojo statuto struktūra bei esminiai bruožai" [Structure and essential features of the criminal statute of interwar Lithuania (1918-1940)]. Homo-societas-technologiae. 1 (9). ISSN 2029-9737 Dostupné online Ruský zákoník stanovoval trest smrti pouze za zločiny proti státu (například spiknutí s cílem zasáhnout do následnictví carů), ale vojenské válečné právo stanovovalo trest smrti zastřelením nebo oběšením za přibližně třicet různých zločinů, mezi nimi i banditismus, loupež, znásilnění a úmyslnou vraždu. Když Litva během ledna a února 1919 aktualizovala své zákony, dualita zůstala zachována: trest smrti byl v trestním zákoníku zrušen, ale ve vojenském zákoníku byl zachován.Drakšas, Romualdas. "Mirties bausmės raida Lietuvoje" (PDF) (litevsky). S. 6–7. Dostupné online Článek 14 vojenského zákona stanovoval trest smrti za osm zločinů, většinou namířených proti státu, armádě nebo úředníkům, ale zahrnoval i ozbrojenou loupež s vraždou.Kuodys, Modestas (2009). Karo padėties režimas Lietuvos Respublikoje 1919–1940 m. (PhD thesis) (litevsky). Vytautas Magnus University. S. 31. Prozatímní ústava z roku 1920 dokonce hovořila o zrušení trestu smrti. Litva však s krátkými přestávkami zůstala až do listopadu 1938 pod stanným právem, které bylo nakonec zrušeno kvůli německému tlaku a ultimátu.Kuodys, Modestas (2011). "Lietuvos visuomenės reakcija į karo padėties atšaukimą šalyje 1938 m. lapkričio 1 d." Istorija. Mokslo darbai (in Lithuanian). 83: 45. ISSN 1392-0456
Historička Sigita Černevičiūtė napočítala v meziválečném období nejméně 146 poprav vykonaných na území Litvy. Záznamy o provedených popravách jsou však kusé a neúplné. Kvůli stannému právu byly popravy prováděny příslušníky armády a odsouzení byli zastřeleni popravčí četou, ačkoliv platné právo zahrnovalo i oběšení. V letech 1937 až 1940 provozovala Litva v Aleksotasu plynovou komoru. V lednu 1937 byl trestní zákoník novelizován tak, aby zahrnoval popravu plynem, která byla v té době považována za civilizovanější a humánnější. První poprava v plynové komoře byla vykonána 27. července 1937, kdy byl popraven Bronius Pogužinskas, usvědčený z vraždy pěti členů židovské rodiny. Černevičiūtė zjistila nejméně devět poprav, které byly v této plynové komoře vykonány. Z těchto devíti odsouzenců jich bylo osm popraveno za vraždu. Aleksandras Maurušaitis byl navíc usvědčen z protivládní činnosti během stávky zemědělců v Suvalkiji v roce 1935. Poslední známá poprava v této komoře proběhla 19. května 1940. Odsouzený byl popraven za loupež. Další osud plynové komory po okupaci Litvy Sovětským svazem v červnu 1940 je nejasný.
Známé politické popravy Během chaotických let litevské osvobozenecké války nebyly všechny popravy vykonány dle práva. Například v roce 1919 byli komunističtí aktivisté Feliksas Valiukas a jeho manželka popraveni bez soudu a Jurgis Smolskis byl popraven (údajně při pokusu o útěk), přestože dostal pouze šestiletý trest odnětí svobody.Kuodys, Modestas (2009). Karo padėties režimas Lietuvos Respublikoje 1919–1940 m. (PhD thesis) (in Lithuanian). Vytautas Magnus University. S. 127–128
V únoru 1920 byli popraveni čtyři muži za podněcování vzpoury mezi vojáky umístěnými v Kaunasu. Mezi převratem v prosinci 1926 a sovětskou okupací v červnu 1940 vládl Litvě autoritářský prezident Antanas Smetona. V té době také došlo k několika politickým popravám. Čtyři komunisté byli popraveni bezprostředně po prosincovém převratu v roce 1926, zatímco tresty dalších byly změněny na doživotí. Osm lidí bylo popraveno a účast na protismetonovském povstání v Tauragė v září 1927, zatímco dalších 14 lidí bylo omilostněno. Generál Konstantinas Kleščinskis byl usvědčen ze špionáže pro Sovětský svaz a popraven v červnu 1927. Aleksandras Vosylius byl popraven v květnu 1929 za pokus o atentát na premiéra Augustinase Voldemarase. Za účast na stávce zemědělců v Suvalkiji v roce 1935 bylo k trestu smrti odsouzeno osmnáct lidí. Z nich bylo popraveno pět lidí, ostatní dostali prezidentskou milost. V jiných případech byla prezidentská milost používána ještě více. Například tři muži, včetně generála Petrase Kubiliūnase, obdrželi milost za svou roli v protismetonovském převratu v roce 1934 a pět mužů odsouzených za vraždu v případu Neumann-Sass obdrželo také milost.
Trest smrti v letech 1990–1998
Právní vývoj a zrušení trestu smrti Během sovětské okupace trestní zákoník stanovoval trest smrti v 16 článcích. Po vyhlášení nezávislosti v březnu 1990 byl v prosinci 1991 přijat nový trestní zákoník, v němž byl trest smrti stanoven pouze v článku 15 za úmyslnou vraždu za přitěžujících okolností. Litva se v únoru 1992 stala signatářem Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Pakt mimo jiné stanovil, že každá osoba má právo požádat o milost. V červenci 1994 novely trestního zákoníku stanovily, že ženy nebo osoby mladší 18 let v době spáchání trestného činu nemohou dostat trest smrti. Výkon trestu smrti byl 25. července 1996 pozastaven dekretem prezidenta Algirdase Brazauskase. Prezident odmítl přezkoumávat žádosti o milost, bez nichž nemohl být trest smrti vynesen.
Zrušení trestu smrti bylo jedním z požadavků pro přistoupení Litvy k Evropské unii v rámci jejího rozšíření v roce 2004. Průzkumy veřejného mínění však ukázaly, že 70 až 80 % Litevců podporovalo jeho zachování. Členové Seimasu (litevského parlamentu) se proto zdráhali hlasovat pro jeho zrušení. Místo toho Seimas podal žalobu k Ústavnímu soudu Litvy, aby určil, zda je trest smrti ústavní. Dne 9. prosince 1998 Ústavní soud rozhodl, že trest smrti je protiústavní, protože je v rozporu s články 18 (Lidská práva a svobody jsou vrozené), 19 (Právo na život lidské bytosti je chráněno zákonem) a 21.3 (Je zakázáno mučit nebo ubližovat lidské bytosti, ponižovat její důstojnost, vystavovat ji krutému zacházení nebo stanovovat takové tresty) litevské ústavy. Dne 22. prosince 1998 byl trestní zákoník novelizován tak, aby s účinností od 31. prosince 1998 byl trest smrti zrušen. Tresty devíti lidí čekajících v té době v cele smrti byly změněny na doživotí.
V roce 2013 násilná vražda ženy znovu rozpoutala debatu o trestu smrti. Předseda parlamentu Vydas Gedvilas veřejně prohlásil, že myšlenka znovuzavedení trestu smrti si zaslouží zvážení. Členové strany Řád a spravedlnost podali návrh zákona na jeho obnovení. Průzkum zjistil, že zhruba polovina respondentů byl trest smrti podpořila a pouze 37 procent bylo proti trestu smrti.
V roce 2017 navrhl Remigijus Žemaitaitis obnovení trestu smrti v Litvě.
Seznam poprav Mezi lety 1990 a 1995 bylo k trestu smrti odsouzeno přibližně třicet lidí. Od března 1990 do prosince 1998 Litva popravila sedm mužů. +Seznam poprav 1990–1998JménoVěkDatum popravyZločinAleksandras Novaatkis248. srpna 1992vražda dvanáctiletého svědka jeho krádežeVladimiras Ivanovas3012. prosince 1993vražda matky a její čtyřleté dceryValentinas Laskys4012. prosince 1993vražda čtyř lidíVidmantas Žibaitis2927. ledna 1994vražda tří starších lidíAntanas Varnelis2328. září 1994vražda šesti lidí a tři pokusy o vraždu v červenci až prosinci 1992Aleksandras Gudkovas3918. května 1995vražda dvou lidíBoris Dekanidze3312. července 1995objednání vraždy novináře Vitase Lingyse
Odkazy
Reference
Kategorie:Litevské právo Kategorie:Litevská společnost Litva