Wenzel Müller (26. září 1759 Městečko Trnávka – 3. srpna 1835 Baden u Vídně) byl rakouský hudební skladatel a divadelní kapelník.

Život Po školení, během něhož bral lekce i u Karla Ditterse von Dittersdorf, začal Wenzel Müller v roce 1782 pracovat pro divadlo. V roce 1786 nastoupil na místo kapelníka a rezidenčního skladatele ve vídeňském Theater in der Leopoldstadt. Po krátkém působení v Německé opeře v Praze v letech 1807 až 1813 se vrátil na své původní místo, kde zůstal až do roku 1830.

Zemřel v domě na Johannesgasse 25 v Badenu u Vídně, kde ho připomíná pamětní deska (znovu instalovaná v roce 1980). V Badenu byl také pohřben.

Jeho dcera Therese, operní pěvkyně, se vdala za tenoristi a libretistu Johanna Christopha Grünbauma (1785–1870), rodáka z Hazlova na Chebsku. Jejich děti Caroline, Carl a Josef se staly také zpěváky.

Dílo Müller psal především populární jevištní díla a singspiely, včetně tzv. vídeňských singspielů (Wiener Kasperl- und Zauberoper). Většina z nich měla premiéru v divadle Leopoldstadt. Z jeho děl byly známé zejména tyto:

Das Sonnenfest der Braminen (1790, libreto Karl Friedrich Hensler) Der Fagottist, oder: Die Zauberzither (1791, libreto Joachim Perinet)

Oba singspiely pracují s podobným tématem jako opera Kouzelná flétna Wolfganga Amadea Mozarta, která vznikla přibližně ve stejnou dobu, ale je mnohem slavnější. Tehdejší publikum je však zpočátku považovalo za rovnocenná a konkurenční díla.

Pizzichi, oder: Fortsetzung, des Fagottisten, singspiel o třech jednáních (premiéra 10. února 1792, libreto Joachim Perinet)

Das Neusonntagskind (libreto Karl Friedrich Hensler). Opera se s velkým úspěchem uváděla v berlínském Nationaltheater a mezi lety 1796 až 1828 se dočkala 101 představení.

Podle děl Ferdinanda Raimunda napsal Müller singspiely Der Barometermacher auf der Zauberinsel (1823), Der Alpenkönig und der Menschenfeind (1828) a Die gefesselte Phantasie (1828). Další díla vznikla na libreta Joachima Perineta, Karla Friedricha Henslera a Karla Ludwiga Costenobla.

Některé písně z Müllerovy divadelní tvorby doslova zlidověly a staly se populárními ve Vídni. Jedním z příkladů je píseň Ich bin der Schneider Wetz, známá také jako Ich bin der Schneider Kakadu, z opery Die Schwestern von Prag, která byla považována za parodii na árie z Kouzelné flétny. Později ji upravili i další skladatelé, včetně Ludwiga van Beethovena, který na tuto píseň napsal své Variace pro klavírní trio, op. 121a.

V některých skladbách Müller lidové písňové prvky přímo využíval. Např. pro studentskou píseň Ich hab den ganzen Vormittag z Müllerova singspielu Irrtum in allen Ecken oder die Schwestern von Prag (1794) Müller využil různé melodické prvky, které byly populární již v 18. století: melodie dětské písně Es tanzt ein Bi-Ba-Butzemann silně připomíná Müllerovu studentskou píseň. Melodie lidové písně Bald gras ich am Neckar se poprvé objevuje v roce 1821 v quodlibetu ze hry De Fee aus Frankreich, ale není jisté, že ji složil přímo Müller. Naproti tomu často se vyskytující tvrzení, že Müller složil i melodii pro Kommt ein Vogel geflogen, je založeno na nedorozumění.

Müller skládal také balety a pantomimy, stejně jako hudbu pro dechové ansámbly. Mše G/C dur, KV Anh. 232, v anglicky mluvících zemích známá jako "Mozartova 12. mše", je nyní autorsky připisována Wenzelovi Müllerovi. Jeho dílo zahrnuje celkem asi 250 skladeb.

Odkazy

Reference

Literatura Rudolph Angermüller: Wenzel Müller und „sein“ Leopoldstädter Theater. Mit besonderer Berücksichtigung der Tagebücher Wenzel Müllers (= Wiener Schriften zur Stilkunde und Aufführungspraxis, Band 5). Böhlau, Wien 2009, Th. Antonicek: Müller, Wenzel. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 6, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1975, , S. 428 Otto Biba: Müller, Wenzel. In: Neue Deutsche Biographie. (NDB). Band 18. Duncker & Humblot, Berlin 1997, , S. 482 (deutsche-biographie.de). Uwe Harten: Müller, Wenzel. In: Oesterreichisches Musiklexikon. Online-Ausgabe, Wien 2002 ff., ; Druckausgabe: Band 3, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 2004, Walter Krone: Wenzel Müller. Ein Beitrag zur Geschichte der komischen Oper. Diss. FWU Berlin 1906 Carl Ferdinand Pohl: Müller, Wenzel. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 22, Duncker & Humblot, Leipzig 1885, S. 681 f. Leopold Raab: Wenzel Müller – ein Tonkünstler Altwiens. Wien 1928 Vlasta Reittererová: Müller, Wenzel. In: Ludwig Finscher (Hrsg.): Die Musik in Geschichte und Gegenwart. Zweite Ausgabe, Personenteil, Band 12 (Mercadante – Paix). Bärenreiter/Metzler, Kassel u. a. 2004, Constantin von Wurzbach: Müller, Wenzel. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 19. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1868, S. 407–415 Das „Donauweibchen“ in Prag. In: Die Gartenlaube. Heft 49, 1867, S. 776–779

Externí odkazy

Kategorie:Rakouští hudební skladatelé Kategorie:Rakouští operní skladatelé Kategorie:Kapelníci Kategorie:Klasicistní skladatelé Kategorie:Hudebníci z Vídně Kategorie:Čeští Němci Kategorie:Narození v roce 1759 Kategorie:Narození 26. září Kategorie:Narození v Městečku Trnávce Kategorie:Úmrtí v roce 1835 Kategorie:Úmrtí 3. srpna Kategorie:Úmrtí v Badenu (Dolní Rakousy) Kategorie:Pohřbení v Badenu (Dolní Rakousy) Kategorie:Muži